30.09.2020
připravila: redakce
Zahraniční byty mohou být zdrojem obdivu, údivu, nepochopení i inspirace. Často vycházejí z jiných tradic, odlišné kultury, respektují jiné prostředí.
A tak jsme si řekli, že se zeptáme, jaké emoce vzbuzuje vybraný interiér u nás.
Foto: archiv redakce
***
LUKÁŠ HEJLÍK
herec
Foto: archiv redakce
No, je to radost! Dvojnásobná. Nejenže je to krásné, designové, nabíjející prostředí, ale navíc jde prostě o tzv. recyklaci. Kdykoliv se někdo zaměří na nový rozměr starých budov, je to úžasně záslužné. Když už nepotřebujeme továrny, ale byty, proč originálně nebydlet v továrnách! To přece není žádná oběť, naopak, nejenže se to může povést jako v tomto případě naprosto originálním způsobem, ale ještě vás prostě může hřát ten dobrý pocit, že se kvůli vašemu bydlení nekopalo někde na kraji města, v polích. Opravdu se to pak může podařit natolik, že o tom někde v Česku lamentují tři lidé se svými třemi názory, to je přece úžasné.
Osobně mám rád strohost, kterou ale umějí rozveselit barvy, květiny, dřevo a to je to, co se tady koná. Přenádherná je také ta dělící linie mezonetu, příčky a podlahy. A pak je tu druhá dynamická linka, která jako by všechno přeškrtla. Nádhera!
*
MAREK HINKE
architekt
Foto: archiv redakce
Rekonstrukce vodárny z roku 1902 v mých očích ztvárňuje neotřelý přístup k užití industriál ního designu v rezidenčním interiéru. Běžné industriální designy jsou založeny na surové estetice použitých materiálů, jako je beton, bílé cihly nebo černý kov. Tento návrh se ovšem snaží zapojením např. koberce v pastelové barvě, uměleckým dílem v optimisticky žluté nebo světle dřevěným stolem tuto surovost rozvinout a daří se mu tím získat příjemnější vyznění interiéru oproti klasickému industriálu. Tím navíc naplňuje koncept samotné konverze, která mění nepoužívanou technickou budovu na objekt k bydlení. Z detailů bych vyzdvihl, jak masivní atypická noha stolu sympaticky přebírá sloupový charakter zavěšeného svítidla a černá tyčovina garnýže nenásilně spolupracuje s provedením konstrukcí židlí.
*
LUCIE SPOUSTOVÁ
šéfredaktorka
Foto: archiv redakce
Je to realizace, která kloubí staré s novým, a pro to mám slabost. Velmi se mi líbí, jak je vyřešené schodiště. Je to fantastický solitér nejen proto, jak vypadá, ale i pro způsob, jakým protíná prostor. Celek na mě působí velmi klidným dojmem, spíš jako interiér určený výhradně pro dospělé. Není zahlcený ani předměty, ani barvami, ale i tak jste si jistí, že vám tu nic nebude chybět. Přiznám se, že zrovna jídelní kout je místo, které mi z celého bytu přijde nejslabší.
Deska i noha stolu a obě dřevěné misky na stole jsou v jiném odstínu dřeva, květina v betonovém květináči působí smutně a odevzdaně, plastika na podstavci jak přenesená z muzea.Zatímco zbytek bytu mě láká k okamžitému nastěhování, jídelna mi připomíná spíš firemní zasedačku.
