15.09.2025
připravila: Anna Martinková

Ružová dolina v Bratislavě je jedním ze vzácných příkladů, kdy se podařilo naplnit socialistický sen o kvalitním standardizovaném bydlení pro co největší množství lidí. A dnes je také ukázkou toho, jak takový kvalitní architektonický základ může ještě povýšit zdařilá rekonstrukce, která byla v tomto případě vedená pod taktovkou studia ROAR a Lucie Ulrichové.

Věžové domy zvané „palušáky“ získaly přezdívku po svém autorovi, architektovi Karolu Palušovi, který je navrhnul v roce 1957. To bylo přibližně v době, kdy ve Švédsku začala vznikat progresivní sídliště s dominantami výškových budov, symboly ekonomického úspěchu této země a vzory moderního poválečného urbanismu. Architekt Paluš zpracoval něco podobného v poněkud menším měřítku v bratislavské městské části Ružinov. Původní zakázka byla pouze na dva domy, architekt však navrhnul, že by oblasti prospělo řešení celé ulice s klidovou rekreační zónou. V roce 1965 Palušův projekt získal architektonické ocenění Dušana Jurkoviče.

Do kříže

Jedinečné nebylo jen komplexní řešení celého prostoru ulice, ale i architektura jednotlivých objektů. Bytové domy získaly křížový půdorys, v němž bylo centrálně umístěné vertikální komunikační jádro zajišťující efektivní obsluhu všech částí objektu. Promyšlená byla také dispozice bytů, funkčně rozdělená na denní a noční zónu, což umožnilo optimální využití prostoru. Křížová dispozice se zároveň promítla v prosvětlení interiéru, který čerpá přirozené světlo ze tří stran, i v jeho dobrém odhlučnění.

Důraz na světlo

Nepochybnou předností interiéru bylo velmi kvalitní provedení původní architektonické dispozice. Když bylo studio ROAR přizváno k řešení rekonstrukce, muselo se díky ní potýkat s minimálními zásahy. „Naší hlavní intervencí bylo odstranění příčky mezi kuchyní a chodbou, čímž jsme dosáhli hlubšího pronikání přirozeného světla do nitra interié­ru. Tento světelný efekt jsme ještě umocnili prosklenou výplní dveří v koupelně a ložnici, která umožňuje světlu pronikat i do této zóny,“ vysvětluje Lucia Ulrichová.

Pohled do kuchyně

Odstraněním příčky se kuchyň organicky integrovala do dispozice bytu, čímž nabyla prostornějšího dojmu. Kuchyňská linka byla následně přemístěna na protilehlou stěnu, čímž se zvětšila pracovní plocha. Chladnička nenápadně zmizela v potravinové skříni. Jako veškerý atypický mobiliář byla i linka vyrobena z dubové dýhy. O zakázku se postaral truhlář Rastislav Janík. Dřevěné skříňky doplnila deska z nerezavějící oceli, vytvářející efekt nerezové niky, jež volně přechází v obklad s integrovanou policí a odsavačem par a dále v obklad podhledu horních skříněk. Toto nápadité řešení zajistila firma SteelArch.

Pro volný tok energií

Ve zbývající části interiéru byla klíčová renovace původní parketové podlahy, která získala nový matný transparentní lak. Pozornost architekti soustředili také na maximalizaci úložných prostor v podobě na míru vyrobeného vestavěného nábytku, který umožnil volný tok vzduchu, světla i obyvatel v 66metrovém bytě. V použitých materiálech převládla dubová dýha doplněná omítkou s šedavým nádechem a bez další úpravy. Vestavěný nábytek, jehož vzhled inspirovalo původní vybavení vyrobené na míru předcházejícím obyvatelem, odlehčily subtilní designové solitéry, umění a záplava pokojové zeleně.