10.06.2026
připravila: Tereza Bíbová

Pokud zavítáte do galerie Kvalitář na Senovážném náměstí, nejspíše vás přivítá sám majitel. Architekt Marek Habr ji spoluzaložil před čtrnácti lety s přesvědčením, že dobré bydlení a umění k sobě neodmyslitelně patří. Přesně takové navrhl i pro sebe. Výsledkem je velkorysý podkrovní byt v novorenesančním domě v pražském Karlíně s kurátorovaným výběrem uměleckých děl.

Marek Habr je vystudovaný architekt, který se živí návrhem staveb, jež by leckdo považoval za prozaické. Projektuje budovy pro rychlá občerstvení nebo čerpací stanice. „Příliš kreativní to není, ale díky tomu se mohu věnovat galerii Kvalitář a podpoře současných umělců,“ říká bez okolků. O umění dokáže přemýšlet racionálně a bez příkras. „Za dobu existence galerie vnímáme, že lokální prostředí se postupně proměňuje a otevírá směrem k modelu, který je běžný na západní scéně, tedy k jasně defino­vanému vztahu mezi galerií, umělcem a sběratelem. Snažíme se tento přístup posilovat pře­devším transparentností a dlouhodobou spo­luprací.

Foto: Anželika Rybak

Naši umělci mají přehled o tom, jak jejich díla cirkulují, a sběratelé, kteří akvizice realizují prostřednictvím galerie, se tak přirozeně stávají součástí širší podpory autorovy tvorby. Naším cílem je vytvářet stabilní prostředí, v němž se umělec může plně soustředit na svou práci,“ popisuje pragmaticky. Že Marek nemá malých ambic, dokládají i jeho budoucí plány s galerií, dlouhodobý cíl propagace českých autorů v zahraničí a jména, která Kvalitář podporuje, jako například Jan Poupě, Zdeněk Trs, Adam Kašpar, Milan Houser nebo Antonie Stanová. A nejen díla těchto etablovaných autorů visí u Marka doma.

Foto: Anželika Rybak
 
Plášť domu se promítá do interiéru

Prostor bytu, který vznikal čtyři roky, je jeho vlastním projektem od první čáry na papíře až po poslední zámečnický detail. „Rekonstrukci jsem vedl i jako stavař a musím uznat, že je to jeden z těch projektů, který dopadl od začátku až do konce přesně podle návrhu,“ pochvaluje si. Výchozí podmínky přitom byly mimořádné. Byt je dvoupodlažní. Jeho hlavní obytná část se rozkládá v horní půdní části domu, ze které se vchází na velkorysou terasu, zatímco tři ložnice s koupelnami se rozprostírají u vstupu, v přízemí.
Novorenesanční dům skrýval půdu s neobvyklou výškou pozednicové zdi, mohutnými římsami, vlysem a věžemi, které zůstaly do ulice beze změny. Marek Habr přišel s fascinující myšlenkou, ať se tektonika fasády prolíná až do samého interiéru bytu. Kovové pláty na stěnách sledují rytmus oken, ostatní zdivo je potaženo betonovou stěrkou. Interiér je tmavý, syrový a sevřený, přitom překvapivě příjemný. Docílil tak tmavého, ale vzdušného a prosvětleného bydlení. Mýtus o studené industriální estetice rozptýlila dubová podlaha ze špalků a záměrně zaoblené hrany kuchyňského nábytku a jídelního stolu.
Foto: Anželika Rybak

Bydlení jako celistvé dílo

Ústředním bodem horního podlaží je dominantní kuchyňský ostrůvek, kolem něhož se točí celý společenský život bytu. Stůl, který mu sekunduje, vyrobil Habrův kamarád z ba­henního dubu starého šest tisíc let. Oblé tvary se z kuchyně prolínají dál do zábradlí schodiště i tvaru nábytku. Na schodišti se vyjímá váza navržená sklářskou designérkou Kateřinou Handlovou. Nábytek je jinak takřka celý z Habrova vlastního pera, od závěsných skříní přes police až po sedací nábytek. Marek je gurmán a hostitel, a tak od začátku plá­noval obytnou část jako místo setkávání pro rodinu, přátele, umělce i klienty galerie. Neodmyslitelnou součástí kuchyně je proto také chladnička vyhrazená pro zrající maso, jímž návštěvy rád pohostí.

Foto: Anželika Rybak

Ložnice v přízemí jsou výjimkou z pravidla tmavého prostoru a jako jediné jsou bíle vymalované a přirozeně prosvětlené. Habr toužil do pokojů vpustit denní světlo a řešení našel přímo ve struktuře domu. Okna situoval co nejníže k podlaze, do úrovně historického vlysu na fasádě domu. V jarních a letních měsících se z nich při vstupu do pokoje otevírá výhled na vzrostlé stromy z nedalekého parku, které by jinak pohledu zůstaly skryty. Jeden z pokojů patří synovi, který za otcem pravidelně dojíždí z Ostravy, a je zařízen původním nábytkem z jeho dávného dětského pokoje. Druhá ložnice se shodou okolností proměnila ve výstavku ženských umělkyň. Ve výklenku v místě novorenesanční věže visí dvě textilní díla od Elišky Konečné, nechybí díla od Aleny Kučerové, Julie Kopové, Rity Koszorús, Jany Bernartové nebo Louisy Gagliardi.

Foto: Anželika Rybak

Sběratelské srdce

Největší místo v Habrově sběratelském srdci zaujímá Jiří Matějů. „Za mě je Jiří nejlepší žijící český autor. Nejenže jsou jeho díla řemeslně fantasticky zpracovaná, jsou i intelektuálně, myšlenkově a duchovně nabitá. V každém z nich je tolik věcí – od astrofyziky až po gnózi a mytologii,“ říká bez váhání. V obývacím pokoji na policích nechybí díla od Toyen, Stanislava Kolíbala, Lenky Falušiové, Jana Uldrycha či Jakuba Berdycha Karpelise. Vedle nich Habr vystavuje i artefakty z cest. Masku ze Súdánu koupenou za deset eur na poušti při potápěčském výletu nebo autentické posmrtné masky z indonéského ostrova Alor. „V Indonésii smrt není vnímána jako konec, berou ji jako cestu do nového života, jako osla­vu,“ vysvětluje jejich význam a zmiňuje svou blíz­kou cestu do Indonésie, kde má Marek svůj druhý domov.

Ing. arch. Marek Habr

→ Architekt a spolumajitel pražské galerie Kvalitář, etablovaného multifunkčního prostoru, jehož cílem je prezentovat a podporovat umění. Společně s uměleckým ředitelem Janem Dotřelem se zaměřuje na propojování umění, designu a architektury, často pod konceptem „art & science“. Galerie, kterou vede, sídlí na Senovážném náměstí v Praze a v barokních prostorách vystavuje moderní umění. Ovšem dlouhodobým cílem galerie je nejen prezentovat díla umělců a podporovat uměleckou tvorbu, ale také podněcovat myšlení a diskusi v širší společnosti.