06.07.2020
připravila: Veronika Motyčková
Projekt, který se chlubí stavební úrovní nejvyšší kvality, rozlehlými proporcemi a maximalistickou technologickou vybaveností, musel být stvrzen plnohodnotným interiérem. Na tom se shodli majitelé i architekti, kteří nekompromisně odbourali ověřené kombinace. Vytvořili jeden „velký“ originál.
Majitelé dispozičně rozsáhlé nemovitosti se rozhodli neměnit lokalitu, ve které žijí, ale po více než dvaceti letech bydlení v tradičním domě, reflektujícím tehdejší architektonické nároky, zvolili nejen jiný typ architektury, ale také spolupráci s architekty.
Foto: Lukáš Hausenblas
Jejich nové bydlení splňuje nejen veškeré nároky na adekvátní nadčasové bydlení, včetně domácího fitness a wellness zóny či privátní vinotéky, ale především zázemí pro jejich děti s rodinami. Pro ambiciózní projekt si vybrali neméně ctižádostivé architekty Filipa Hejzlara a Matěje Mlcha z ateliéru de.fakto.
V TANDEMU
„Ačkoli je dům velký a rozlehlý, podle mého názoru se s žádným prostorem a zákoutím neplýtvalo zbytečně. Dům a jeho dispozici architekti z PP Architects navrhli skutečně reprezentativně, není co vytknout. Projekt má prostornou chodbu a velkorysou polyfunkční místnost, která je současně ústředním motivem, a to včetně výhledů jak do soukromé japonské zahrady, tak i do zahrady s výhledem na památky města.
Foto: Lukáš Hausenblas
Začátek našeho rozmýšlení a rozkreslování interiéru se obešel bez velkých změn a úprav. Můj kolega Matěj Mlch si v rámci dispozice hodně vyhrál s hlavní vstupní halou a obytnou částí určenou pro pokoje a koupelny pro děti a jejich rodiny. Tím, že chytře natvaroval příčky, jsme získali prostor pro úložný systém, police a niky, a to nejen v hale, ale také ve zmíněných pokojích a v neposlední řadě i prostoru kuchyňské a jídelní zóny, kde vznikla možnost vytvořit velkoplošnou knihovnu s otevřenými policemi,“ popisuje architekt Filip Hejzlar základní stav při přebírání zakázky a kolega Matěj Mlch dodává: „Kromě této dispoziční úpravy jsme museli pracovat s lehkou asymetrií v obývací části, kde je v menší nuanci vyosený centrální pilíř.
Foto: Lukáš Hausenblas
Nicméně právě tyto úpravy jsou v rámci tak velkého projektu zanedbatelné. Měli jsme velké štěstí, že majitelé byli naší práci a návrhům velmi otevření. Neměli žádné nestandardní požadavky a prakticky první návrh, který jsme jim odevzdali, přijali bez výhrad. Měli jsme tak na starosti projekt, který byl velkorysý jak co do rozlohy, tak i do přístupu.“
NA MÍRU
Architekti měli zcela volnou ruku co do materiálů i barevnosti. Paní domu měla jasnou představu z hlediska funkčnosti o prostoru prádelny. Z její strany zazněl také požadavek na dva dřezy v kuchyňské zóně. Estetice projektu se v tomto případě věnoval více investor. Přál si tmavší „maskulinní“ barevné schéma, nechtěl studený, až sterilně koncipovaný interiér.
Foto: Lukáš Hausenblas
Manželé společně definovali představu společenské zóny neboli vinárny, která se barevností i výběrem materiálů lehce vymyká koncepci ostatních místností. „Napříč interiérem jsme pracovali s omezeným množstvím materiálů, abychom udrželi vizuální propojení. Stěžejními pro tento projekt jsou velkoformátová keramika, ořechová dýha a tmavá lakovaná MDF. Tyto materiály jsme doplnili o podlahu z travertinu sestavenou v jedinečné římské skladbě.
Foto: Lukáš Hausenblas
Cílem bylo vytvořit velkorysý, komplexní a nadčasový interiér, který bude reflektovat důmyslnou dispozici,“ říká architekt Matěj Mlch a předává slovo kolegovi Filipu Hejzlarovi: „Naším záměrem bylo naplnit funkční stránku a díky tomu, že se investor nebál barevnosti, podařilo se nám dosáhnout nové, zcela odlišné atmosféry. Navíc je důležité zmínit, že u projektů takového měřítka a takové náročnosti je nutný technický dozor.
Foto: Lukáš Hausenblas
Takový projekt nelze načíst z dokumentace, to jde možná u bytu s dispozicí 50 m2, ale ne u takto jedinečného projektu. Architekt musí přesně znát návaznost a musí vést plně profesionální technický dozor. Tohle platilo už ve středověku za doby Petra Parléře. A právě tu nenahraditelnost supervize celého procesu musíme českou klientelu naučit. Projekt takového formátu nelze dát na papír velikosti A3. Takhle jednoduše to nefunguje.“
Foto: Lukáš Hausenblas
***
Ing. arch. Filip Hejzlar a Ing. arch. Matěj Mlch
Architekti ateliéru de.fakto
„Ve výsledku mě nejvíce těší, jak to kolega Matěj, pro kterého to byl první takhle rozsáhlý projekt, dokázal perfektně koordinovat po technické stránce přímo na místě realizace. V této části jsem vedl spíše supervizi. A sekundárně mě těší příležitost pracovat se skutečně velkorysým prostorem bez jakéhokoli kompromisu,“ vysvětluje hlavní architekt ateliéru de.fakto Filip Hejzlar a architekt Matěj Mlch dodává: „To ale neznamená, že je snadné pracovat s velkým prostorem, naopak. Musíte znát vlastnosti materiálů, se kterými pracujete. Rozhodně neplatí pravidlo, že do předimenzovaného prostoru necháte vyrobit předimenzovaný nábytek – takto to nefunguje. Tato realizace nám umožnila rozšířit si obzory. A také samotné předání projektu klientům bylo dojemné. Jejich ryzí radost si budeme dlouho pamatovat.“
www.defakto.cz
