Téměř třicet let starý dům koupili jeho současní majitelé už před šestnácti lety, ale teprve nyní ho zcela přizpůsobili svým představám. Cesta to byla poměrně plynulá a přímá, protože paní domu, Petra Bogačová, je zároveň interiérovou designérkou.
30.11.2020 Připravila: Jana Polomová, Foto: Lukáš Hausenblas
Proč jste si vybrali právě lokalitu Průhonic a jak rozsáhlá rekonstrukce v domě proběhla, než jste se tehdy nastěhovali?
Líbilo se nám místo, blízkost parku a možnost úniku do jeho klidu. Pocházím z Valašska, z hor. Les, stromy k životu potřebuji a hrabě Tarouca udělal v tomto ohledu skvělou práci... Původně jsme udělali jen dílčí úpravy koupelen a kuchyně, upravili fasádu domu a založili novou zahradu. Narodili se nám dva kluci a s rozrůstající se rodinou, zkušenostmi i novými potřebami přišly klasicky první myšlenky na nové uspořádání prostoru, novou kuchyň, výměnu plastových oken, které netěsnily.
Bylo potřeba řešit nefunkční vytápění domu a – co si budeme povídat – ani sluncem vyšisovaná buková plovoucí podlaha nebyla to pravé. V horním patře jsme hodně řešili nízké podchozí výšky zkosených stropů. Posledním impulzem pro rekonstrukci ve velkém byl menší požár vánočního stromku, který jsem (opravdu neúmyslně!) způsobila. Dopady sice nebyly fatální, ale rozhodli jsme se dům vyřešit konečně jako celek přesně tak, jak jsme ho chtěli mít.
Interiér jste zařizovala sama. Byly nutné také nějaké stavební zásahy?
Vlastně jsem navrhovala celou rekonstrukci. Znala jsem potenciál i omezení domu a měla konkrétní vizi i koncept. S pomocí statika a projektanta jsme se do rekonstrukce pustili nakonec bez architekta. V tomto ohledu musím poděkovat svému muži, který mi dal volnou ruku a věřil ve mě. Oba máme rádi otevřený prostor a nebojíme se nezvyklých řešení.
Z původního domu zůstaly pouze zdi a strop přízemí. Nový dům je jiný a chtěli jsme, aby takový byl. Při prvním pohledu zaujme použitými materiály a kvalitním řemeslným provedením. Vybírala jsem firmy, se kterými spolupracuji ve své profesi, a do samotné realizace jsem dala velký kus sebe. Hlídala a řešila jsem každý detail od armování, foukaných izolací, kladení cihel do běhounové vazby až po elektrickou instalaci. Když jsem vybírala vypínače – podle designu samozřejmě, manžel byl nadšený z jejich KNX funkčního řešení. Máme tedy chytrou domácnost.
Jste zvyklá navrhovat interiéry pro své klienty. Jak moc byla tato práce jiná vzhledem k tomu, že se jedná o váš vlastní domov?
Stejně jako interiér pro klienta i práce a přemýšlení nad tím vlastním mne pohltila naplno. Každý interiér navrhuji tak, abych se pod něj mohla podepsat a stát za každým rozhodnutím, řešením. V tomto případě jsem byla klientkou sama sobě, byla jsem hodně neústupná a náročná. Plán byl dům co nejvíce otevřít a vytvořit pohodlí a fajn prostředí pro nás všechny. Nechtěli jsme jít cestou kompromisů.
Byl ale také prostor experimentovat, což si u klientů moc dovolit nemohu. Vysvětlování záměrů a přesvědčování o vybraném řešení tak probíhalo pouze v mé hlavě, maximálně s manželem u vína. Pro klienty většinou připravuji jen interiérová řešení, v našem případě jsem okusila architekturu se vším všudy. A bavilo mne to moc!
Většina nábytku je od italského výrobce Lago. Proč jste si vybrala právě tuto značku?
Láska na první pohled! To je pro mne Lago... Manžel sice s oblibou říká, že bez zaváhání v obchodě ukážu na to nejdražší, ale já si myslím, že je to spíše o kvalitě a citu pro krásu a jedinečnost. Lago mě baví svou promyšlenou jednoduchostí, elegancí, lehkostí, detailem a nekonečnou variabilitou. Je velmi návykové, umí být solitér a kamarádit s interiérem starého zámku a s barokním křeslem. Nebudete ho ale mít dost, ani když ho budete mít doma všude, třeba v ultra moderním domě.
Co je leitmotivem této realizace? Jakými specifiky oplývá (co se týče technologií, barevnosti, půdorysu, funkčnosti... cokoli vás napadne)?
Opravdovost, uvěřitelnost, funkčnost. Nechtěla jsem si v rámci této realizace na nic hrát. Byly použity metody, postupy a materiály, které prověřil čas. Tvary, které nejsou komplikované, barvy, které nedráždí. Nebáli jsme se ale ani nových technologií.
Jaké jsou podle vás současné trendy v oblasti interiérového designu a které vás osobně baví nejvíce? Máte nějaké oblíbené tvůrce z řad architektů a designérů?
Interiér je pro nás a o nás. Říká, jací jsme. Dotváříme ho sami tím, co nás baví a čím se rádi obklopujeme. Ať už je to sklo Bořka Šípka, dřevěný věšák od TONu, obraz Adama Jílka, sto let starý bankovní trezor nebo také první synova hokejka nebo keramika. Nerada mluvím o trendech, nevěřím v ně. Věřím v poctivé české ruce, italský design a španělskou vášeň. Pokud je nábytek nebo architektura dobrá, najde si prostor v jakékoli době. Je to spíše v kvalitě a umění současných řemeslníků. A architektura? Veliká pokora a obdiv z mé strany!
U knížek a pořadů o architektuře ztrácím pojem o čase. Co se oblíbených architektů týče, raději nebudu jmenovat, protože za týden by to byl někdo jiný... Ale mám ráda třeba Petra Parléře, Miese van der Roheho nebo Franka Lloyda Wrighta. Obecně mě baví protiklady, severská architektura i portugalské dlaždice. A je tolik šikovných českých profesionálů...
Co byste poradila lidem, kteří se právě chystají vybudovat svůj nový domov? Na co musejí myslet od začátku a především?
Na sebe! Myslete na to, co od nového domova chcete a očekáváte. Mám ráda, když domy mají duši, a ještě víc, když ji správnou volbou materiálů můžete nechat promluvit
***
