Jiří Šuhájek je jedním z nejoriginálnějších světových sklářských výtvarníků, který je současně tvůrcem, ale zároveň ovládá i finesy sklářského řemesla.
08.11.2019 Připravila: redakce , Foto: archiv redakce
Jeho bezedná invence, optimismus a vášeň pro tvorbu ve spojení s dokonalým řemeslem dává vzniknout monumentálním skleněným plastikám i sklu užitému, rozměrným plátnům tvořeným kombinovanými technikami či efektním jednotahovým kresbám. Je žijící legendou – umělcem, pedagogem, akademikem i doktorem honoris causa.
O vaše dílo je stálý zájem už bezmála půlstoletí. Čím to, že jste tak úspěšný?
Mohu jen říct, že vcelku nemám problémy své věci realizovat a ohlas je kladný, tak jsem asi na správné cestě. Je to zvláštní, ale hodně věcí se mi daří nějak samo od sebe. Vše nějak spontánně funguje.
Byl jste vždy dítě štěstěny? Jaké byly vaše začátky?
Ano, dá se říct, že jsem měl štěstí. V rodině jsem sice žádné výtvarníky neměl, ale najednou mě to začalo bavit. V osmé třídě jsme jeli na prohlídku skláren do Nového Boru a Kamenického Šenova, kde jsem se dozvěděl, že byla znovu otevřena sklářská průmyslovka v Kamenickém Šenově, kam jsem nastoupil. Kdybych nebyl na exkurzi, tak bych nejspíš ani o sklárnách nevěděl. Tam jsem byl především malíř skla, do hutě jsme se moc nedostali.
Vnímáte sklárnu Moser jako osudovou? Jestli se nemýlím, tam jste hned po průmyslovce získal první umístěnku a také stipendium ke studiu na pražské VŠUP v ateliéru profesora Libenského?
Ano, v mnoha ohledech. Nastoupil jsem do kreslírny Mosera. To mi v té době připadalo jako na konci světa, ale bylo to to nejlepší, co mě mohlo potkat. Tehdy jsem byl víc než výtvarník určitě sportovec a tam jsem se věnoval atletice, ping-pongu a hrál jsem i basket. Vyhlédl si mě trenér Slavie a já se ocitl v první lize.
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání časopisu Moderní byt, které dnes vychází.
Předplaťte si Moderní byt a neunikne vám žádná novinka ze světa designu, showroomů a návštěv zajímavých interiérů.
