19.08.2026
Komerční sdělení

Výstava Voda spojuje umělkyně Ivany Jeníčkové propojuje minulost průmyslového města se současností, přírodními materiály a pomalou proměnou v čase. Její sochařská instalace vznikla z dlaždic pocházejících z místní továrny v Horní Bříze. Výstava přitom nekončí okamžikem vernisáže – její hlavní instalace se pod vlivem vody, písku, slunce a živých větví postupně mění.

Horní Bříza je město, jehož identitu po generace utvářela keramická továrna. Materiál, který kdysi vznikal jako součást průmyslové výroby, se dnes vrací do veřejného prostoru v jiné podobě. Umělkyně Ivana Jeníčková jej proměnila v sochařskou instalaci, která se dívá na místní továrnu současně jako na místo minulosti i jako na prostor, jehož příběh stále pokračuje.

„Chtěla jsem pracovat s materiálem, který má k Horní Bříze skutečný vztah. Dlaždice pro mě nejsou jen stavební materiál. Nesou v sobě historii místa, lidskou práci i vzpomínku na dobu, kdy byla továrna jedním z hlavních symbolů města,“ říká autorka.

Živý a mrtvý duch továrny

Jedním z ústředních motivů instalace jsou dvě sousoší – Živý duch továrny a Mrtvý duch továrny. Obě vznikla z dlaždic pocházejících z Horní Břízy, jejich význam je však opačný.
Mrtvý duch odkazuje k minulosti, která může zůstat uzavřená sama v sobě. K průmyslovému dědictví, které se může stát pouze vzpomínkou. Živý duch naopak představuje možnost pokračování, proměny a nového života.

Právě kontrast mezi těmito dvěma podobami je pro celou výstavu důležitý. Nejde o nostalgický návrat k minulosti, ale spíše o otázku, co si z ní můžeme vzít a co naopak necháme odejít.
Materiál se přitom nestává jen prostředkem k vytvoření sochy. Je sám o sobě nositelem příběhu.

Co udělá voda s materiálem?

Název výstavy Voda spojuje odkazuje na vodu jako na základní prvek života, ale také jako na sílu, která dokáže věci spojovat, rozpouštět a proměňovat.

Tento princip je přímo součástí instalace. Vedle dlaždic se v ní objevuje písek a živé větve. Voda postupně mění jejich podobu a zároveň do instalace vstupuje počasí. Horké letní dny, slunce, vysychání i další působení vody se stávají součástí samotného uměleckého díla.

Instalace proto není stejná jako v den vernisáže.

Písek se přesouvá. Voda mění jeho strukturu. Živé větve reagují na prostředí. Materiály vysychají, mění svůj vzhled a postupně stárnou. To, co bylo na začátku vytvořeno jako konkrétní kompozice, se tak pomalu dostává pod kontrolu přírody a času.

„Zajímalo mě, co se stane, když uměleckému dílu nedám pevně daný konečný tvar. Když ho nechám částečně žít vlastním životem. Voda, teplo, písek i rostliny do instalace postupně zasahují a mění ji. Čas se tak stává jedním z materiálů díla,“ vysvětluje Ivana Jeníčková.

Od průmyslové výroby k živému umění

Právě v tom spočívá jeden z nejzajímavějších paradoxů celé instalace. Dlaždice jsou výsledkem přesného průmyslového procesu. Jsou pevné, pravidelné a vyrobené tak, aby vydržely.

Vedle nich ale stojí materiály, které podléhají neustálé změně.

Písek se pohybuje. Voda mizí a znovu se objevuje. Větve rostou, vysychají a mění svůj tvar. Člověkem vyrobený materiál se tak setkává s přírodními procesy.

Výstava tím vytváří dialog mezi dvěma světy – mezi průmyslem a přírodou, minulostí a přítomností, pevností a proměnou.

A právě proměna je pro Ivanu Jeníčkovou důležitější než samotný výsledný tvar.

Výstava, která nekončí vernisáží

Výstava Voda spojuje byla otevřena v květnu 2026 v Horní Bříze a její instalace zůstává ve veřejném prostoru minimálně do konce srpna.

Pro návštěvníka tak může být zajímavé přijít se na ni podívat opakovaně. Při každé návštěvě totiž může vypadat trochu jinak.

To, co na začátku působilo jako hotové umělecké dílo, se postupně stává záznamem času. Instalace v sobě uchovává stopy počasí, vody i okolního prostředí. Není pouze vystavena času – čas je její součástí.
Možná právě proto se výstava Voda spojuje nakonec netýká pouze vody.

Je o vztahu člověka k místu, ve kterém žije. O tom, co zůstává z minulosti, co se může proměnit a co může začít znovu žít. A také o tom, že stejně jako voda neustále mění krajinu, mění se i místa, jejich příběhy a naše vlastní vzpomínky na ně.

Výstava Voda spojuje – Ivana Jeníčková Horní Bříza Sochařská instalace ve veřejném prostoru je k vidění minimálně do konce srpna 2026