27.07.2026
připravila: Tereza Bíbová

Interiérová designérka Nikola Pustina a její manžel Vlastimil Pustina, který propadl biohackingu, bydlí v třípokojovém bytě na pražských Vinohradech, kde estetika neruší praktičnost. Právě naopak. Každý detail má své opodstatnění, každý materiál svou historii a každé rozhodnutí jasný důvod. Zatímco Nikola přemýšlí v moodboardech a proporcích, její muž se dívá na svět prizmatem biochemie, regenerace a optimálního spánku.

Nikola nás provází svým bytem ve vinohradském činžáku, který vypadá zcela přesně tak, jak si s manželem vysnili. „Několik let jsem kvůli práci žil v Americe a po návratu do Čech jsem nechtěl dělat kompromisy. Na Vinohrady jsem měl hezké vzpomínky, a proto byl výběr čtvrti, kde se usadíme, jasný od počátku,“ popisuje Vlastimil, který se živí jako pokerový profesionál. 

Návrat do Česka ale nebyl trvalý. Kvůli pracovním závazkům se manželé museli pravidelně vracet do Ameriky, a tak bylo nutné velkou část rekonstrukce koordinovat na dálku. „Rekonstrukce byla náročná, ale to k tomu zkrátka patří,“ prohlašuje Nikola a dodává, že každý řemeslník má jiný přístup, a když se práce nesladí, je to chaos. „Jeden něco udělá, další to rozebere, třetí se diví.

Přesně proto je na stavbě neocenitelný někdo, kdo celý proces koordinuje. Investici do kvalitního stavebního dozoru bych proto nepodceňovala,“ radí zakladatelka studia Niive, pod kterým Nikola se svou kolegyní Ivanou Sommerovou tvoří autorské interiéry, jejichž rukopis ladí s duchem bytu, ve kterém sama interiérová designérka žije. Návrhy jsou střídmé a je v nich kladen důraz na materiálovou pravdivost a smysl pro detail.

Niive studio a touha po změně

S Ivanou se Nikola poznala ve firmě Bonami, kde si už tehdy pohrávaly s myšlenkou založit vlastní studio. „První interiér jsme s kolegyní navrhovaly ještě bez dětí, v mezičase našich předchozích prací. Chtěly jsme si prostě zkusit, jestli nás to bude bavit a jestli to zvládneme. A ono to chytlo neuvěřitelné tem­po. Tak vzniklo Niive.“ Název je jednoduchá přesmyčka jmen Nikola a Ivana. „Než jsme si ho definitivně schválily, hodily jsme to ještě do Googlu. Ukázalo se, že v estonštině to znamená ‚naivní‘. A to nám přišlo příznačné,“ dodává se smíchem. 

První návrhy vznikaly s lehkostí a rychle si našly svou klientelu. Nikola přitom nevychází z akademického zázemí – designu se naučila v praxi a během mentoringu vedeného Hedvikou Novotnou z brněnského studia Novodesign.

Když se sny mění v koncept

„Pamatuji si moment, kdy jsem stála v úplně rozbouraném bytě, v prachu, a dojalo mě to. Říkala jsem si, že tu jednou bude běhat naše dítě bosýma nožičkama. A ono to nakonec vyšlo,“ vypráví s jistým sentimentem majitelka. „Většinu nábytku jsme navrhli na míru – šatní skříně, čelo postele, kuchyni i různé úložné prvky. Na trhu spoustu věcí vůbec nenajdete, nebo se do prostoru nehodí.“ Skříň v chodbě, kde je soustředěna většina úložného prostoru, navrhli s oblým rohem, čímž prostor působí měkčeji a přehledněji. „Kuchyni jsem navrhla tak, aby se dala celá schovat, prostorově se pak ještě uzavírá posuvným skleněným panelem. Když je potřeba klid, všechno zmizí za dvířky,“ vysvětluje. 

Autorský rukopis nese i pohovka. „Byli jsme úplně ztracení. Buďto jsou na trhu krásné, ale cenově mimo realitu, nebo cenově dostupné, ale ne moc hezké. Tak jsme si ji nakonec na­vrhli a nechali vyrobit. Modulární, funkční, minimalistická. Udělal nám ji šikovný čalouník z Moravy,“ vypráví Nikola, s kterou se přesouváme do koupelny. Té dominuje červený travertin. Barevně navazuje na barvu skal v americkém národním parku, kde strávili společné chvíle s manželem. Tahle kamenná deska doslova ležela dvacet let na skladě. Nikdo ji nechtěl. „Nám přišla přirozeně výstřední. Navíc jsme koupelnový travertin ladili s pískovým z Itálie, který jsme použili na pracovní desku v kuchyni. Tento materiál se kvůli své pórovitosti často podceňuje, přitom při správné impregnaci skvěle funguje i v koupelně, navíc je oproti tvrdším kamenům cenově dostupnější.“ 

Interiér v souladu s biohackingem

Bytem se táhnou také promyšlené zásady bio­hackingu, kterým se Nikolin partner věnuje s pečlivostí sobě vlastní. „Chci mít co největší efekt za co nejmíň práce. Interiér má pracovat pro mě, ne já pro něj,“ myslí si majitel. Klimatizaci proto nahradili zdravější variantou, a to chlazením ze stropu. Také postel je na míru vyhotovená v šířce 240 cm pro co nejvyšší komfort. 

Samozřejmostí je i chytré osvětlení, které manželé řešili důkladně. V ložnici kromě dvou závěsných světel nenajdete žádné zásuvky u čela postele. Wi-fi se na noc vypíná. Světla svítí červeně. Závěsy se vybíraly třikrát, aby vytvořily absolutní blackout. „Vím, že to zní přehnaně, ale když jednou zjistíte, co všechno tělo dokáže, když se kvalitně vyspí, už se nechcete okrádat o hluboký spánek,“ vysvětluje Vlastimil, kterého biohacking „pohltil“ během covidu v Mexiku, kde strávil karanténu. Tehdy hodně četl a sebevzdělával se a uvědomil si, jak dramatický dopad má zdravý životní styl na tělesnou i mentální výkonnost.

Nikola Pustina, interiérová designérka

→ „Chtěli jsme v bytě co nejméně rušivých elementů, proto je tu také minimum dekorací. O to více se dostávají do popředí vybrané materiály, jako je červený travertin, bělené dubové parkety skládané do klasického stromečku (herringbone) a tmavě a světle mořený jilm, z něhož je vyhotovena část nábytku. Celý byt jsem navrhla s důrazem na funkčnost. Ačkoli by se mohla zdát bílá stěrka, dřevěné podlahy a bílá sedačka jako nešikovná kombinace pro malé dítě, díky jednoduchým liniím a bezespárovému řešení se byt
udržuje snadno.“