15.10.2025
Komerční sdělení
František Burant je jednou z osobností, která svůj život propojila s UMPRUM. Byl nejen absolventem školy, ale také jejím dlouholetým pedagogem. Pro komorní výstavu jeho grafických prací vybrala kurátorka Marie Bergmanová soubor suchých jehel z 60. až 90. let 20. století s motivem ženské figury, spojené s tanečním pohybem, divadlem, sny a vzpomínkami.
Autor téma ženy nebo lidské figury vůbec rozvíjel v různých variantách, často se k němu vracel i v kombinacích s jeho dalšími oblíbenými tématy, především s těmi, která vycházela z živé i neživé přírody.
"Výběr suchých jehel ze soukromého grafického archivu díla Františka Buranta nabízí stručný pohled na proměnu ženské figury v chápání hmoty, prostoru, kontrastu světla a stínu, ve vazbě k realitě a představě v průběhu několika desítek let autorovy tvorby. Jsou zastoupeny i figurální studie, k nimž se autor vracel nejen v grafice a kresbě, ale například v drobné plastice jako v případě grafiky Na špičce", říká kurátorka Marie Bergmanová.
František Burant (1924–2001) se již v závěru svého studia UMPRUM v ateliéru Josefa Kaplického stal jeho asistentem. Od roku 1960 byl pak odborným asistentem sklářského výtvarnictví u Stanislava Libenského, v roce 1969 se stal docentem a byl pověřen vedením oddělení figurálního a všeobecného kreslení, od 1982 do 1990 jako profesor vedl figurální kreslení pro plastické obory. Burant při výuce respektoval individualitu studentů a po vzoru svého učitele Josefa Kaplického se u nich snažil rozvíjet především jejich cestu, nikoli svoji.
Celoživotně se věnoval zejména grafice, kresbě, ale také skleněným realizacím ve veřejném prostoru, ilustraci a drobné plastice. Pro figurální grafickou práci se inspiroval výrazovými prostředky grafiky Františka Tichého. Bylo mu blízké jeho zjednodušení konkrétního tvaru do expresivního znaku, stejně tak zachycení křehké existence a nedopovězeného tajemství. Žena jako symbol radosti, melancholie, smutku, krásy a smyslového okouzlení se do popředí Burantova uměleckého zájmu dostala koncem 50. let a podobně jako inspirace krajinou pro něj vždy byla víc výtvarnou představou než pouhým záznamem pozorované předlohy.
Po absolvování školy se Burant stal členem Svazu výtvarných umělců, konkrétně jeho II. střediska, bývalé Umělecké besedy. Vystavoval od roku 1953 na členských výstavách SČUG Hollar a společných výstavách tvůrčí skupiny UB 12, na dalších skupinových výstavách, od roku 1962 také samostatně. Jeho dílo je zastoupeno například v Národní galerii v Praze, v Galerii Středočeského kraje, Uměleckoprůmyslovém museu v Praze, také v domácích a zahraničních soukromých sbírkách.
Výstava, která se koná u příležitosti 140. výročí od vzniku UMPRUM, připomíná jak tematicky vymezenou část grafického díla Františka Buranta, tak jeho pedagogický význam. Paralelně probíhá expozice výběru prací dalšího význačného absolventa školy, sochaře a keramika Iva Chovance. Obě je možné navštívit až do 2. listopadu.
Kurátorka výstavy: Marie Bergmanová
Architektura: Lujza Lehocká
Grafika: Žofia Kosová
Produkce: Šárka Váňová
