Trvalo několik let, než se česko-kanadský manželský pár mohl konečně nastěhovat do nového bytu v Praze. Proč? Výběr komplikovaly nejen jejich vysoké nároky na domov, který měl být v klidné čtvrti, avšak blízko centra, prostorný a s výhledem na město, ale i fakt, že ho hledali v době, kdy právě žili v ukrajinském Kyjevě.

19.07.2018

Vzala jste si Kanaďana, abyste nakonec žili na Ukrajině?

Odjížděli jsme tam z pracovních důvodů a výlet se nakonec protáhl na několik let. Mezitím se nám narodil syn. Jakmile dosáhl předškolního věku, dohodli jsme se, že se vrátíme zpátky do Čech.

Nebyla řeč o jiné zemi, třeba o Kanadě?

Manžel létal s rodiči do Evropy každý rok, takže mu naše mentalita i rytmus života není cizí. Navíc pracovně cestuje po celém světě a o chod domácnosti se starám já. V Čechách jsem doma, proto zvítězila Praha.

Byt jste hledali dlouho, čím vás uchvátil?

Nebylo to jednoduché, dům totiž ještě ani nestál, ale líbilo se nám místo. Není tu ruch z ulice, je tu bezpečně pro děti a do centra jen kousek.

To chtělo odvahu, jít do takového projektu...

Nic jiného nám nezbylo, protože jsme skutečně hledali léta a s ničím jsme nebyli spokojeni.

Jak jste byt zařizovali, když jste bydleli v Kyjevě?

Moje dlouholetá kamarádka je designérka, znám její práce a ona zná nás, ví, co se nám líbí, takže jsme se jí svěřili a výsledek vidíte.

Nezasahovali jste do návrhů?

Nejprve jsme si sedli nad plány a prodiskutovali vše do nejmenšího detailu, zejména dispoziční řešení a pak části spojené se stavbou, jako jsou koupelny, toalety, krb, kuchyň apod. Naštěstí v 21. století máme vyspělou techniku, takže většina diskuzí probíhala telefonicky nebo e-mailem. Do Prahy jsem se synem létala jednou za tři měsíce, abych zkontrolovala situaci.

Jaké byly vaše požadavky?

Shodli jsme se na světlém interiéru, manžel si přál velkorysý vstup do bytu a pak několik detailů, jako například kamenný obklad v obývacím pokoji. Ostatní už nechal z velké části na mně.

Neovlivnila vás ukrajinská kultura?

Když jsem odjížděla do Kyjeva, stěhovala jsem s sebou i nějaký nábytek a doplňky. Chtěla jsem se v cizím městě cítit jako doma a udělala jsem dobře. Když jsem za sebou zavřela dveře byla jsem ve známém prostředí a necítila se tak osamoceně.

Vezla jste je zase zpět do Prahy?

Pár kousků tady už je a některé teprve přivezu, nejprve ale musím pro ně vymyslet místo. V Kyjevě jsme obývali prostorný byt s vysokými stropy a s rozlohou 260 m². Byl opravdu krásný.

Jak jste vybírala nábytek?

Z velké části je zařízení vyrobeno na míru podle návrhu designérky.

Nebála jste se výsledku?

Znám její práci, takže jsem věděla, že bude dobrý. Myslím že spolupráce mezi investorem a architektem je vždy o důvěře. Například zařízení koupelen jsme vybírali z katalogů ve chvíli, kdy byt ještě ani nestál.

Chtěla byste tady něco změnit?

Nic mě nenapadá, bydlíme tu rok a jsme spokojení. Máme zde klid, miluji atmosféru, když hoří oheň v krbu a já jen tak pozoruji okolí.

Takže neplánujete stěhování?

Kvůli synovi tu určitě pár let zůstaneme, a i kdybychom se v budoucnu přestěhovali, tento byt bude bezpochyby naším zázemím v Čechách.

Pravděpodobně máte v hlavě už nějakou destinaci?

Manžel rád přijímá výzvy, třeba někdy zakotvíme v Nepálu, kdo ví...