Designérka Andrea Hylmarová sklízí pracovní úspěchy nejen v televiznímu pořadu Jak se staví sen, ale především svými soukromými projekty. I v jednom ze svých posledních projektů se řídila krédem „méně je více“. Byla to trefa do černého.

16.03.2020 Připravila: Veronika Motyčková

Andrea Hylmarová byla oslovena už na samém začátku stavby, což je obvykle ideální výchozí bod pro to, aby interiérový koncept hladce navázal na technickou stránku stavby. „Projekt domu byl vypracován architekty studia Projectstudio8, a to na základě výběru klientů. Dispozici jsme však konzultovali s klienty již ve fázi hrubé stavby, abychom se ujistili, že lze dům vybavit dle jejich představ.

Foto: archiv redakce

Ačkoli na jiných projektech občas lehké dispoziční úpravy děláme, tady nebylo potřeba ani jedné změny, dispozice byla vymyšlena dobře. Lehce jsem tak ovlivňovala pouze skladbu podlah, dveřní otvory a samozřejmě elektro a vodoinstalace,“ říká autorka interiéru. Investoři si designérku vyhlídli díky televiznímu pořadu Jak se staví sen, nicméně to hlavní rozhodnutí, že právě ona bude ta pravá, padlo až poté, co si prošli její předchozí realizace. Sedli si hned od začátku, což je, jak Andrea Hylmarová říká, v této profesi alfou a omegou úspěchu.

JASNÁ VIZE

„Majitelé měli jednoznačnou představu o moderním bydlení. Od začátku jsme se bavili o využití stěrky, mramoru i tmavšího dřeva. Konkrétní představu neměli, ale z jejich i mých oblíbených prvků se výsledný návrh zrodil poměrně rychle. Bylo skvělé, že i v situacích, kdy se nemohli zcela jasně přiklonit k jednomu řešení, dali spíš na mě a na moji zkušenost. Rozhodovali se obvykle rychle a svá rozhodnutí následně neměnili.

Foto: archiv redakce

To nám umožnilo udržet celý koncept v duchu úvodní myšlenky a samozřejmě realizovat vše na české poměry velmi rychle,“ pochvaluje si designérka a dodává: „Od začátku byli majitelé velmi nakloněni k použití velkoformátového mramorového obkladu a dlažby, což jsem kvitovala a volbu podpořila. Lpěli snad jen na bílé kuchyni. Já jsem měla prostor pracovat s přírodními materiály a výraznými strukturami. Obecně mám v interiéru ráda tmavší dřevo jako třeba kouřový dub nebo právě zvolený ořech. Hodně ráda používám odstíny antracitové a černou barvu. Tady jsme nemuseli mít strach z nedostatku světla, protože ve všech místnostech jsou velká okna a denního světla je stále dost.“

Foto: archiv redakce

HLADKÝ PRŮBĚH

S odstupem času designérku skutečně těší, že se drželi původního konceptu. Sami klienti se v průběhu vybírání jednotlivých kousků neustále ujišťovali, zda zapadají do základního zvoleného stylu. „Jsem ráda, že zejména v obývací zóně s kuchyní, která je navíc propojena se zádveřím, jsme mohli doladit všechny menší kousky včetně květin či dekorací.

Foto: archiv redakce

Zajímavým detailem bylo použití stěrky v imitaci betonu na stropě v hlavním obývacím prostoru. Stěrky v projektech využívám často, na stropě to byla moje první zkušenost,“ dodává Andrea Hylmarová k projektu, na kterém pracovala zhruba rok a půl, s laděním doplňků a dekorací téměř dva roky. Jednalo se o realizaci, jejíž přetvoření od skici do reality šlo velmi hladce, dalo by se říci, že právě takhle se staví sen.

Foto: archiv redakce

Ing. Andrea Hylmarová

designérka

„Dům je zařízen v moderním současném stylu. Jeho základ tvoří kombinace ořechového dřeva, antracitové odstíny a hojné využití betonových stěrek. Klienti nám dali volnou ruku, díky tomu byla spolupráce skutečně příjemná,“ vysvětluje designérka Andrea Hylmarová, která pracuje pod vlastní značkou [AH]INTERIORS. Prozradila nám, kde se nejvíce inspiruje: „Inspiraci hledám samozřejmě na veletrzích, v práci ostatních kolegů u nás i ve světě. Dá se říci, že mám zkrátka oči každý den otevřené, protože inspirace číhá téměř všude okolo nás. Aktuálně mě hodně baví glamour prvky, které se v současných moderních interiérech využívají čím dál častěji, a činí je tak elegantnějšími a vlastně i útulnějšími. Mám ráda lehký nádech dekadence. Na druhé straně mě ale nikdy nepřestane bavit klid a čistota minimalistických skandinávských interiérů. Nejsem velkým fanouškem příliš dekorativních stylů, tíhnu spíše k purismu.“