Přírodní materiály, sofistikované hrátky světla a stínu a množství tmavých dřevěných ploch v kombinaci s černým kovem dohromady utvářejí elegantní prostor mezonetového bytu o rozloze 120 m2, který svou současnou podobu získal pod vedením architektky Jany Schnappel Hamrové. Ta dokázala požadovaný nordický styl vtisknout interiéru stavby z 90. let dostatečně přesvědčivě a citlivě zároveň.
15.10.2022 Připravila: Jana Polomová
Foto: Tomáš Slavík
V jakém stavu byl interiér, když vás klient oslovil?
Klient nás oslovil ve fázi hrubé stavby rekonstrukce, kterou procházel celý dům, a tedy i tato bytová jednotka. Původní dispozice byla upravená, ale ve chvíli, kdy se na nás klient obrátil, už s ní nebylo možné hýbat. V bytě nebyly hotové žádné povrchy, hrubě byly udělány rozvody elektra.
Jaké byly požadavky investora a jak moc zasahoval do výsledné podoby bytu? Jak vaše spolupráce probíhala?
Klientka si přála interiér v nordickém stylu, preferovala tmavé barvy, použití černého kovu. Spolupráce byla upřímně řečeno trochu náročná, často jsme museli hledat nová a nová řešení, spousta rozhodnutí se časem měnila.
Objevily se při realizaci nějaké nečekané komplikace, které vás nasměrovaly k řešení, s nímž jste původně nepočítala?
Měli jsme obavu z akustiky prostoru. Vzhledem k tomu, že materiály a povrchy jsou vesměs tvrdé a tvar stropu velmi atypický, zdálo se při pobytu na stavbě, že v hlavní obytné místnosti bude ozvěna. Proto jsme na jednu ze šikmin instalovali perforovaný akustický sádrokarton, což se nakonec ukázalo jako zajímavý detail. Mohutná plocha získala díky perforaci drobné měřítko.
Navzdory převaze tmavých odstínů působí interiér vzdušně a prostorně... Jak jsou zde vyřešeny úložné prostory a osvětlení?
Úložné prostory jsou situované do samostatných místností, u vstupu je prostorná šatna. Kuchyně byla koncipovaná s jednou stěnou plných vysokých modulů, kam se vejde nejen kuchyňské vybavení. Ve spodním podlaží domu pod schody a vedle schodiště vznikly šatny k ložnicím. Osvětlení bylo řešeno na několika úrovních – jsou zde použité prvky nepřímého osvětlení, zavěšených dekoračních svítidel a vestavných světel, takže je možné interiér nasvítit v různých atmosférách.
Jaká jsou specifika této realizace? Co je jejím leitmotivem?
Hlavním leitmotivem je asi samotné tvarování místnosti, světlík v obývacím pokoji přináší zajímavou dynamiku a o to jsme měli navrhování jednodušší. Také to byl jeden z důvodů, proč nás tato zakázka oslovila... Další koncepce byla založená na tom, že se byt nachází v údolí u Českého krasu, takže tam ten nordický pocit člověk má i venku. V okolí jsou lesy, na podzim takové mlhavé – a to se v interiéru odráží. Volili jsme přírodní materiály, dřevo, dýhy, žulu, ocel, které s tímto prostředím podle nás ladí.
Foto: Tomáš Slavík
Máte zkušenosti s rekonstrukcemi starších bytů, zařizováním novostaveb i návrhy domů. Co vás na jednotlivých kategoriích baví nejvíc a máte nějaký projekt snů?
Každý z uvedených typů projektů má samozřejmě svá specifika a kouzlo. Na rekonstrukcích je skvělé, jak se při odstraňování nánosů z pozdějších období mnohdy objeví různé poklady jako malby na stěnách, zajímavé materiály, kování a podobně. To když se pak zkombinuje s moderními prvky, tak většinou vznikne velmi příjemný celek, který má atmosféru. Zařizování novostaveb je taková čistá práce, nic moc vás nepřekvapí, ale zase pokud je to v developerských projektech, tak většinou máme trochu svázané ruce, co se smí a nesmí. Tam se naopak snažíme tu atmosféru nějak dostat. Návrhy domů jsou královská disciplína, tam můžeme ovlivnit hodně věcí od celkového fungování domu až po urbanistické návaznosti. To je pro architekta skvělá výzva, ale s tím samozřejmě přichází i mnohem větší odpovědnost. A celkově je proces mnohem delší a náročnější. Projekt snů je takový, kde nám klient dá důvěru. To je strašně důležité, bez důvěry a vzájemné dobré komunikace se navrhuje velmi těžko a na výsledku je to pak hodně znát. Neznamená to, že neexistuje dialog, ten je naopak velmi potřebný, ale v určitou chvíli je dobré, když klient důvěřuje zkušenostem architekta. Když si klient něco prosadí, něco, co nezapadá do celkovému konceptu, tak se často potom právě koncept zbortí jako domeček z karet. A pak je zklamání na obou stranách.
Foto: Tomáš Slavík
Ing. arch. Jana Schnappel Hamrová
architektka
Autorizovaný architekt ČKA. Magisterský titul získala na ČVUT Fakultě architektury a následně absolvovala studium na Politecnico di Milano (Fakulta architektury a designu). Pracovala v architektonických ateliérech v Praze a Miláně ± M2M Studio Milano, 4a architekti, Schindler Seko architekti a v roce 2015 založila společnost OBJECTUM: „Pokud budete ve wikipedii hledat ‚objectum sexualis‘ dozvíte se, že se jedná o fetiš, při které osoby nacházejí silný vztah, lásku a přitažlivost k neživým objektům. My se takové objekty, které můžete milovat, snažíme vytvářet.“
Foto: redakce
