Tradičně opracované povrchy jsou pro citlivou rekonstrukci typické. Nechybí zde tesané trámy a roubení, ručně štípaný šindel ani hliněné omítky. „Přírodní materiály a jejich ruční opracování vnášejí do stavby nedokonalost, která se stává zásadním aspektem projektu. Návrh bral už od začátku v potaz nepřesnosti, měnící se tvar a postupné stárnutí…,“ vysvětluje autorka realizace Lenka Míková

Foto: archiv redakce

Rekonstrukce usedlosti v jižních Čechách

Rekonstrukce venkovské usedlosti nesoucí poetický název Dva domy, srnky a stromy, jejíž autorkou je architektka Lenka Míková, uchvacuje milovníky architektury u nás i daleko za hranicemi. 

08.06.2018 Připravila: Jana Polomová

Získala dokonce nominaci na cenu Stavba roku od serveru Archdaily, který měsíčně navštěvují miliony obdivovatelů architektury z celého světa. Zaujala také legendární Domus, Designboom, Archiecho, Gessato a mnoho dalších. Když se na projekt podíváme zblízka, ani tak velký úspěch nás nemůže překvapit, přestože je na místní poměry nečekaný. 

Původním charakteristickým prvkem stodoly je fascinující průhled skrze vrata stodolyFoto: archiv redakce

Investoři oslovili architektku na základě dobrých zkušeností z předchozí spolupráce. Nejprve spolu řešili kanceláře a později také rekonstrukci bytu v Praze. Už za pár měsíců se ozvali s tím, že jim „ta stavební akce s bytem asi nestačila“. Koupili totiž usedlost v jižních Čechách zahrnující dřevěnou chalupu a kamennou stodolu, kterou od začátku zamýšleli využívat jako rekreační bydlení. Uchvátila je především klidná atmosféra místa téměř na samotě a samozřejmě také charakter stavby stavby, která se půdorysně objevuje už na starých mapách z roku 1750. Zeptali jsme se Ing. arch. Lenky Míkové, jaká byla cesta od rozpadající se chalupy ke komfortnímu stavení, které respektuje minulost, ale počítá s budoucností. 

Jaký byl stav usedlosti ve chvíli, kdy jste byla oslovena? 

Celá usedlost byla v dost zoufalém stavu, už dlouho ji nikdo neobýval a byly tam i dodatečné stavební úpravy, které s původní stavbou vůbec neladily. Na první pohled vypadalo stavení spíš jako ruina, kterou pak i několik odborníků doporučovalo majiteli rovnou zbourat. Jemu však hodně záleželo na tom pokusit se z původní stavby a hlavně jejího tradičního ducha co nejvíc zachovat.

Velkorysý prostor stodoly je otevřený až do krovu. Jeho dominantu tvoří tmavá „věž“ a stěna před ní vymezující schodiště. Zhotovena je z betonu, který zjemňuje textura vzniklá otiskem dřevěných prken. Kamenné zdivo, cihlové klenby v části s patrem a ve sklepě i krov jsou zde původníFoto: archiv redakce Cílem architektky byla přirozenost spíš než dokonalé formální napodobení. Nové prvky jsou tedy především v interiérech dobře patrné, vyrobeny jsou však z materiálů, které sem dobře zapadají. Převládá masivní dřevo, kámen a tmavá surová ocelFoto: archiv redakce

To samozřejmě ve výsledku znamenalo celkově komplikovanější proces, než kdyby se stavělo úplně nanovo. Já si ho ale za tento postoj cením, právě i díky němu je totiž výsledek takový, jaký je. Stodola byla naštěstí v lepším stavu a dalo se zachovat původní kamenné zdivo, cihlové klenby nad technickou částí i krov, ale taky jsme tomu museli hodně pomoct několika statickými opatřeními. 

Jaké byly nároky investorů, co pro ně bylo prioritou? 

Především zachovat tradiční ráz lidové stavby, důležitý byl přitom pocit z prostoru a dosažení určité „přirozenosti“ výsledného dojmu. Snažili jsme se vyhnout předesignovaným či jinak zbytečným nebo nepatřičným řešením, tomu docela paradoxně pomohlo i dlouhé trvání celého procesu. Za těch několik let se nám pohled na určité prvky hlavně v interiéru neustále vyvíjel a s odstupem jsme se často shodli na tom, že bude lepší danou věc zrušit nebo alespoň zredukovat.

Většina konstrukcí roubené chalupy musela být z technických důvodů nahrazena, přesto je řešena tradičněji než zachovalejší stodola. Interiér je tmavší a uzavřenější, jak to u podobných stavení bývalo. Světnici dominuje pec s vyhřívaným místem na leženíFoto: archiv redakce

Zejména u chalupy měl investor určité provozní nároky a hlavně požadavek na tradičnější pojetí, proto jsou tam i nové prvky naschvál spíš integrované nebo prostě jemně zakomponované, aby příliš nevyčnívaly, i když přiznáváme, že jsou nové (například schodiště, zádveří a vložené patro nebo tmavá vestavba s koupelnou). Každý prvek jsme proto pečlivě zvažovali, důležité bylo z čeho a jak má být vyrobený. 

Citlivá práce s materiály je pro tuto realizaci charakteristická... 

Hodně jsme využívali staré tradiční postupy. Například hrubé hliněné omítky, ručně tesané trámy roubení a krovu a tradiční provedení detailů spojů nebo ošetření dřevěných povrchů dveří i oken. U stodoly jsem měla více prostoru pro nové zásahy, dominantou hlavního otevřeného prostoru se tak stala tmavá „věž“, kterou jsme původně přirovnávali ke komínu, a stěna před ní vymezující schodiště z pohledového betonu, v němž je otisknutá textura prken bednění a tím se propojuje s dřevěným obkladem vestavby a podbitím krovu.

Tradičně opracované povrchy jsou pro citlivou rekonstrukci typické. Nechybí zde tesané trámy a roubení, ručně štípaný šindel ani hliněné omítky. „Přírodní materiály a jejich ruční opracování vnášejí do stavby nedokonalost, která se stává zásadním aspektem projektu. Návrh bral už od začátku v potaz nepřesnosti, měnící se tvar a postupné stárnutí…,“ vysvětluje autorka realizace Lenka MíkováFoto: archiv redakce

Beton je také na podlaze, kde pomyslně odkazuje k udusané hlíně, která tu bývala kdysi. Odvážnějším prvkem je velké nové okno vhlavním štítu stodoly, které ale má své opodstatnění - odkrývá výhled přímo na krásné staré stromy před ním. Jde o jediný výraznější zásah do původního vzhledu staveb, naším záměrem bylo zachovat tradiční podobu domů zvenku a nenarušit ani jejich harmonické zasazení v mírném svahu. Teprve uvnitř čeká tak trochu překvapení... 

Z čeho jste ve svém řešení vycházela, co bylo jeho hlavním motivem? 

Byl to právě ten přístup k rekonstrukci. Od začátku jsme zároveň měli jasný koncept návrhu, který vytrval, přestože se různé detaily a konkrétní řešení s časem ještě vyvíjely, jak už jsem zmiňovala. Každý dům je pojat trochu jinak, ale v obou je hlavní prostor otevřený až do krovu a v něm je podtržen původní charakteristický prvek stavby. 

Chalupa a stodola umístěné do tvaru L jsou harmonicky posazené do svažité loukyFoto: archiv redakce Rekonstrukce usedlosti v jižních ČecháchFoto: archiv redakce

V chalupě je to černá kuchyň a ve stodole průhled skrze vrata. Do toho vstupuje přidaná vestavba s hygienickým zázemím v podobě „černé věže“ a u ní vždy schodiště do patra s ložnicemi. 

Přes veškerou snahu o zachování musela být chalupa kvůli špatnému stavu téměř celá zbourána. Jak se vám podařilo při její obnově zachovat dojem autenticity a nesklouznout k banální nápodobě? 

Šlo nám hlavně o celkové vyznění a přirozenost než o přesné napodobení. Myslím, že nemá smysl imitovat původní podobu jen kvůli vzhledu, my jsme spíš „imitovali“ způsob, jak byly stavební prvky dříve vyráběné - a tak i nové takto vyrobené nesou podobný charakter.

***

JAK TO VIDÍM 

Ing. arch. LENKA MÍKOVÁ 

„Šlo nám především o celkové vyznění a přirozenost než o přesné napodobení.“

Ing. arch. LENKA MÍKOVÁFoto: archiv redakceJádrem její tvorby je architektura menšího měřítka, převážně rekonstrukce a interiéry pro rezidenční i komerční projekty. V každém návrhu se snaží hledat rovnováhu mezi funkčností a pocitem, jednoduchostí a určitým charakterem. Svůj přístup často přirovnává k očišťování, aby tak skrz prostor, materiály a světlo mohla vyznít přirozená krása. Architekturu studovala v Praze na ČVUT a během roční stáže v Paříži, kam se po dokončení studií vrátila pracovat. Profesní zkušenosti sbírala při praxi v několika ateliérech v Praze i zahraničí a potom několik let v rámci ateliéru Edit! architekti, který ještě se třemi kolegy spoluzakládala. Od roku 2014 vede vlastní architektonické studio. 

1 Diskuze

Právě v prodeji

Předplaťte si naše časopisy