23.05.2026
připravila: Tereza Bíbová
Vstupujeme do bytu architekta Erika Petruse v pražských Holešovicích a okamžitě nás obklopuje atmosféra pečlivě promyšleného prostoru. Ten definuje především vestavný nábytek, který je zhotoven z exotického dřeva a důmyslně doplňuje černý i bílý mramor a sofistikovanou práci se zrcadly. Erikův domov je výpovědí o jeho vztahu k architektuře a jihovýchodní filozofii. Interiér v sobě snoubí útulnost s možností hlubokého soustředění, aniž by narušoval pocit soukromí.
Foto: Anželika Rybak
Erik Petrus nepůsobí profesně jen v Česku. Jeho kariérní kroky i díky jednomu českému investorovi vedly do Indonésie. Tam zrealizoval nejen rezidenční projekty, mezi nejviditelnější zahraniční počiny patří soubor 24 rodinných řadových domů na Jávě. Má také zkušenosti se sakrálními stavbami, jako je tzv. musholla neboli menší modlitebna či mešita, která se podle jeho návrhu v současné době chýlí k dostavbě. Erikova fascinace východní estetikou začala už během studií architektury na vysoké škole v Praze, odkud pokračoval na Middle East Technical University v Ankaře v Turecku. Ve svém doktorandském výzkumu se zabýval typologií townhousů jako určitého způsobu městského bydlení. Nyní přednáší o asijské architektuře například na Karlově univerzitě, přičemž klade důraz na vztah mezi místní architekturou, materiály, filozofií a historií.
Foto: Anželika Rybak
Zalíbení v jihovýchodní asijské architektuře je zjevné také u Erika doma. „V Indonésii jsou pochopitelně cenově dostupné lokální materiály, jako je například teakové dřevo. To jsem také použil v návrhu svého interiéru,“ popisuje architekt a zároveň upozorňuje na mnohdy úmorné a zdlouhavé stavební procesy, které v Česku výstavbu prodlužují či zcela znemožňují. „V Indonésii máte vysokou šanci, že se váš návrh může proměnit ve skutečnost i do dvou let.“
Foto: Anželika Rybak
Industriální půvab
Ačkoliv se Erikův profesní život odehrává na jiném kontinentě, své kořeny zapustil v Holešovicích, kde žije ve dvoupokojovém bytě o rozloze 57 metrů čtverečních. V posledních letech tato čtvrt prošla značnou transformací. Z oken bytu vidíme ocelovou konstrukci bývalé tovární haly Ferona podle návrhu architekta Josefa Kříže, která tu přetrvala jako připomínka minulosti. Dnes je obehnaná soudobou architekturou obytných domů od architektů z ateliéru A69. Černá kovová hmota rezonuje s interiérem, v němž Erik mistrně vyvážil funkčnost a minimalistickou estetiku, inspirované jihovýchodní filozofií. Na první pohled může interiér působit stroze, avšak při pohybu prostorem postupně odhalujete jeho drobné detaily – textury materiálů, odrazy světla, skryté průhledy. Všechno má svůj účel, nic není náhodné.
Foto: Anželika Rybak„Mým požadavkem bylo, aby interiér fungoval co nejvíce variabilně. Proto jsem nechal některé prvky otevřené interpretaci – třeba knihovna nemá pevnou strukturu a volně navazuje na kuchyňskou sestavu, která je zcela uzavíratelná. V ní je ukrytý například i bar.“ Podobně je řešen také pracovní kout v bytě. „Pracovní stůl není záměrně dominantou místnosti, je naopak součástí vestavěného nábytku,“ ukazuje autor na subtilně skrytý posuvný panel v ložnici. Když se potřebuje naprosto soustředit, zavírá se do nízké niky mezi šatními skříněmi, která se proměňuje v soukromou pracovnu. Pokud potřebuje k práci přirozené světlo, přesouvá do obývací části k jídelnímu stolu, který je jako jediný prvek vintage. „Je to originál z 50. let ve stylu art deco z citrónového dřeva. Starý kousek doplňují současné jednoduché židle navržené rakouským designérem Alexandrem Guflerem pro českou značku TON. Na stole se vyjímá elegantní tvarosloví jasně červené vázy z dílny českého skláře Františka Jungvirta. Erik bravurně využívá princip komplementarity barev – v tomto případě živě červená vyvažuje odstín tmavé zemité zelené, která se objevuje na kuchyňské lince.“
Foto: Anželika Rybak
Exotika v minimalistickém podání
Při procházení bytem je patrné, že architekt vsadil na atypický element v podobě exotického teaku, v němž je vyhotovena většina vestavného nábytku. Kombinuje ho s černým a bílým mramorem v rozdílných úpravách. Kámen jako obklad na stěně vedle zrcadla je v lesku, naopak kuchyňská pracovní deska si žádala matnou variantu. Důležitou roli hraje v interiéru také akustika. „Jde o to, jak prostor reaguje, když jste v něm sami nebo s přáteli. Materiály, textilie a jejich akustické vlastnosti dohromady vytvářejí onu atmosféru. Nejde jen o dekorace,“ vysvětluje autor. Podle něj jde o rovnováhu – interiér nesmí být sterilní, ale zároveň nesmí být přeplněný.
