01.03.2021
připravila: redakce
Zahraniční byty mohou být zdrojem obdivu, údivu, nepochopení i inspirace. Často vycházejí z jiných tradic, odlišné kultury, respektují jiné prostředí.
Jaké emoce vzbuzuje vybraný interiér u vás?
MICHAELA MAUREROVÁ, herečka
U daného interiéru nevím, jestli se mi na první pohled vlastně líbí, nebo ne. Působí na mě tmavě a nesourodě. Vyloženě se mi nelíbí klenuté stropy poskládané několika materiály a výběr světel ve všech pokojích.
Foto: archiv redakce
Obecně mám kombinaci dřeva a kamene ráda, ale tady mi to přijde trochu překombinované. Taky více výrazných detailů pohromadě ve mně vyvolává pocit neútulnosti. V tomhle případě rozhodně platí „méně je více“. Líbí se mi koupelna s okny. Dětská ložnice ve mně zase probouzí můj nesplněný dětský sen mít v pokoji houpačku.
Foto: archiv redakce
Myslím si, že takto velkorysým prostorám by více slušely světlejší barvy. Díky volbě barev na mě, i přes tu ohromnou plochu, působí interiér hodně stísněně.
VLADAN BĚHAL, architekt
Sedím uvnitř bytu a otevřu oči. Cítím se příjemně. Hodně šedé a hnědé, zemité tony v harmonii s přírodními materiály – kov, dřevo, sklo, tohle vždycky funguje. Oči si zvykají na méně světla, ale co když jsou okna zastíněna mrakodrapy? A začnu se rozhlížet a procházet po bytě. Cihelná klenba z toskánské usedlosti, koloniální posuvné dveře z neworleanského statku, kuchyň z hamburského nejdesignovějšího studia, imitace klasicistních kazetových panelů.
Foto: archiv redakce
Část podlahy z garáže a část z Louvru. Mám pocit, že méně je někdy více. Při pohledu z okna bych čekal nějakou evropskou metropoli, a ne Asii. A to je snad jediná výtka k tomuto designovému bytu. Vlastně je to výtka směrem k nám všem – přílišná globalizace stírá rozdíly ve všem, i v architektuře. A to mám tu asijskou tak rád.
***
Na prostoru téměř 125 čtverečných metrů s třímetrovou výškou stropů se velmi rychle projevila zásadní výzva – masivní ocelový nosník a nepřehlédnutelné hlavní potrubí vedené po stropě. Architekti Chuan-Ta Tsao a Kuan-huan Liu se proto v rámci řešení celkové koncepce bytu rozhodli pro jistou formu dekonstruktivismu. Ocelový nosník a strop od sebe proto oddělili takovým způsobem, aby každý z nich mohl zcela nezávisle na druhém vykonávat svou funkci.
Foto: archiv redakce
Design interiéru vychází z oblíbených elementů obou majitelů – jeden z nich si zakládá na moderních interiérových prvcích, zatímco ten druhý upřednostňuje spíše přírodní materiály. Rozdíly mezi oběma designovými styly v kombinaci s všudypřítomným náznakem dekonstruktivismu přinášejí do interiéru množství neobvyklé inspirace.
Foto: archiv redakce
Materiály zvolené na strop a podlahy byly vybírány zcela individuálně, zvlášť pro každou místnost, a jednotlivé prostory tak zcela definují. Primární materiál, použitý na zdech, však naopak prostupuje napříč celým prostorem a plynule propojuje jednotlivé místnosti.
