Když architekt zkombinuje staré s moderním

Leckterý architekt by se při představě rozsáhlých stavebních úprav možná zalekl, autor realizace Filip Hejzlar nerovnosti starého secesního domu v centru Prahy pojal jako krásné omezení, a možná právě proto je výsledná kombinace starého s moderním tak harmonická. 

22.08.2018 Připravila: Veronika Motyčková, Foto: Lukáš Hausenblas

Jen tak mimochodem jsem po rozhovoru s architektem Filipem Hejzlarem vyzpovídala také investorku bytu, abych se dozvěděla i něco málo z jejích představ o realizaci. Ta podle vyprávění již při prvním setkání získala důvěru ve vzájemnou spolupráci, a proto například místo kuchyně do tvaru L, na jejíž dispozicí byla zvyklá z předchozích let, souhlasila s variantou rozsáhlé kuchyňské linky podél celé zdi, doplněnou o velkorysý ostrůvek.

Prvotní obavy, že nebude mít věci při vaření po ruce, si v praxi otestovala a dnes na tuto kompozici nedá dopustit. Na co rozhodně apelovala, bylo vnitřní vybavení skříněk a výsuvné zásuvky, které vnímá jako praktickou vychytávku i nutnost moderní kuchyně. Nároků na ostatní prostor bylo ještě několik, většina z nich byla proměněna v realitu. 

Filipe, jaké bylo zadání ze strany investorky? 

Paní majitelka v tomto bytě žila zhruba před dvaceti lety, pak se přestěhovala do domu za Prahou a s životními změnami se rozhodla do bytu vrátit. Byt, který měl původně dispozici 3 + 1, v průběhu dvaceti let pronajímala. Naší rekonstrukcí vznikla velkorysá dispozice 2 + kk pro plnohodnotné každodenní bydlení pro jednu až dvě osoby.

Velkým přáním paní majitelky bylo zvětšit koupelnu, která nebyla na dnešní poměry dostačující. Dále si přála hodně úložných prostor a postupně jsme se spolu dobrali k tomu, že jejím snem je mít velkorysou šatnu. Sama nečekala, že toto lze v rámci bytu realizovat. 

Proč si vybrala právě studio de.fakto? 

Pokud se nepletu, objevila nás při hledání na internetu. Oslovily ji naše předchozí práce a na základě toho se na náš ateliér obrátila s fotografiemi tehdejší podoby bytu a stručným popisem jejího záměru na náš firemní e-mail. 

A dál? 

Projekt jsem si vzal pod svá „křídla“ a již na první schůzku jsem pro ni připravil skici půdorysu. Tím jsem ji oslovil. Dispoziční změny jsme si schválili ještě dřív, než jsme se oficiálně na spolupráci dohodli. Tento prvotní návrh jsme vůbec nezměnili. 

Jedná se o byt ve staré zástavbě, řešil jste nějaké stavební či technické komplikace? 

Nejprve jsme bojovali s drobnými statickými úpravami. Museli jsme dělat sondy a statické posouzení, abychom získali jistotu, že si tak rozsáhlé bourání můžeme dovolit. Chtěl jsem spojit dvě místnosti na prostoru dnešní polyfunkční místnosti, ty byly v původní verzi odděleny příčkou, kterou jsme byli nuceni vybourat, abychom získali jeden velký prostor.

Vstupní hala zůstala prakticky beze změn a koupelna, která byla tehdy oddělená o prostor na prádelnu i další prostor, jsme zvětšili stejně jako prostor dnešní ložnice a integrované šatny, který byl také rozdělen příčkami na několik místností. 

Byl to největší oříšek v rámci realizace? 

Bylo to rozhodně největší omezení, ale já to vnímám jako krásné omezení, protože to k těmto typům nemovistostí patří. V mém přístupu jde o přidanou hodnotu bytů, které jsou v centru Prahy. 

Zmínil jste kromě bouraní příček i rovnání zdí? 

Velký problém byla především nerovnost podlah. Jelikož jsme pracovali s nábytkem na výšku podlaží a v poměrně velké délce, je nutné, aby výška byla stejná. Dokonalé srovnání je podmínkou. 

Jde o kroky, které čtenář z fotografií nevidí. Co však vidí, je odvážná volba materiálů. 

Co se týče použitých materiálů, chtěl jsem, aby tento byt byl o něco teplejší, než je naše obvyklá produkce. Měl-li bych to definovat, pracoval jsem s méně striktními pravidly a hravěji, než je u mě zvykem. Prakticky jsem zvolil tři dřevodekory a lamino v béžové unibarvě. 

Nebylo odvážné kombinovat více dřevodekorů? 

Pravidlo jednoho dřeva funguje dobře, je to záruka a osobně ho používám u novostavebních projektů velmi rád, ale tady zafungovalo pestřejší provedení, které podpoří místního genia loci. 

Pokud se bavíme o míchání dřevodekorů, jde o nový trend? 

Já subjektivně tuto tendenci vnímám jako trend. Není potřeba vytvářet čistý minimalismus, dělat vše z jednoho či ze dvou materiálů. Jde především o to udržet zásadní principy, jakými jsou třeba tvarosloví a jednoduchost ploch, ale klidně pracovat s více materiály a nebát se tmavších ploch, jako například u této realizace, kde jsem konkrétně použil tmavé sklo, které vytváří pocit luxusu a působí velice přívětivým dojmem. 

Byl jste omezen nějakým finančním limitem? 

Původní finanční limit jsem s prvním návrhem přesáhl, a proto jsme museli trochu redukovat. Nicméně to snížení znamenalo spíše odklon od nějakých detailů, ne přepracování projektu. Rekonstrukci jsme navýšili především díky rozsáhlým stavebním změnám a úpravám, které byly oproti původním předpokladu několikanásobné.

Řešení jsme našli ve volbě ekonomičtějších materiálů. To znamená, že jsme pracovali s laminem oproti původní verzi v lakovaných plochách a dýze. Nicméně i tady jsme si ověřili, že tento přístup, když se zvládne dobře, působí plnohodnotně. Byt se tím netají, ale díky tomu, že je dotažen do posledního detailu, je adekvátní kráse secesní architektury. 

Jde o zajímavé řešení omezeného rozpočtu. O jakém cenovém rozdílu se bavíme? 

Poměr mezi těmito dvěma kategoriemi se může pohybovat řádově mezi 30 až 40 %. 

***

JAK TO VIDÍ...

Ing. arch. FILIP HEJZLAR, architekt 

„Největší radost mi s odstupem času dělá dostatečně naddimenzovaná kuchyň včetně kuchyňského ostrůvku a koupelna skrytá za zrcadlovými dveřmi. Právě ta zrcadlová stěna zdvojnásobuje už tak velkou vstupní halu. A jsem moc rád, že se podařilo splnit klientčino velké přání, tedy mít vlastní velkorysou šatnu,“ říká autor projektu Filip Hejzlar, který je hlavním architektem a spolumajitelem vyhlášeného pražského studia de.fakto. „Pro čtenáře může být inspirací kombinace několika druhů dřevodekoru. Jedná se o byt v nádherné pražské lokalitě ve starší zástavbě a v tehdejší době interiéry opravdu pestré byly, proto bylo cílem vytvořit obdobný charakter v moderním pojetí.“