Jak se bydlí v dřevostavbě vrostlé do země?

Vřelá náruč horské přírody je často vyhledávaným útočištěm před velkoměstským shonem. Dokonce i všední den se stává neobyčejným, když se necháte probudit zpěvem ptáků a při snídani místo zpráv sledujete pasoucí se srnky. Aby dojem zůstal zachován, měli bychom ke krajině přistupovat s ohleduplností a vděkem. Ideálním zázemím je proto dům, který na sebe nestrhává zbytečnou pozornost a pokorně souzní se svým okolím.

20.12.2017 Připravila: Jana Polomová, Foto: Jiří Hurt

Setkání osvíceného investora s talentovaným architektem bývá velkou událostí nejen pro zúčastněné. Každý dům totiž velkou měrou zasahuje do svého okolí a zásadně tak formuje náš životní prostor.

Je až k podivu, že mnozí stavitelé si tohoto jednoduchého faktu nejsou vědomi, a proto stále vznikají domy předimenzované, z nevyhovujících materiálů a bez jakéhokoliv vztahu k místu. Dokonce i ve Špindlerově Mlýně, který je významným lyžařským střediskem a důležitou turistickou křižovatkou v Krkonoších, by se ty skutečně zdařilé projekty daly spočítat na prstech jedné ruky. Glass House mezi ně patří. 

OHLEDUPLNÉ SPLYNUTÍ 

Na louce pod lesem, přímo vedle sjezdovky, stojí chalupa, kam majitel z Prahy jezdí už mnoho let. Před časem se rozhodl postavit si zde ateliér. Oslovil Martina Rajniše, jehož architektura se vyznačuje především silným vztahem k přírodě. Ten z důvodu zaneprázdněnosti doporučil svého tehdejšího kolegu Patrika Hoffmana s podobným přístupem: „Snažili jsme se vytvořit návrh, který bude respektovat stávající chalupu stojící v popředí, nebude jí konkurovat, a hlavně nepřebije onen tajemný a tak důležitý genius loci místa.

Přáli jsme si, aby nová přístavba, jakýsi dependance původní autentické chalupy, maximálně splynula s nádhernou okolní přírodou. Využili jsme pro to i velmi svažitý pozemek, na kterém jsme měli přístavbu realizovat, a nově navržený objekt jsme zakopali do svahu a ukryli ho před zraky kolemjdoucích pod zem. I díky respektu k minulosti a geniu loci vniklo nové intimní a harmonické prostředí mezi starým a novým, propojené úžasným kusem přírody.“ Cit pro místo, tradici a ekologii je však v případě této realizace patrný nejen na pohled. 

AUTENTICKÝ ZDROJ INSPIRACE 

Dřevostavba je téměř celá skrytá v zemi. Opěrnou zeď zadržující svah tvoří gabionové kameny  vytěžené v místě zakopání objektu. Lokalita se totiž vyznačuje hornatou půdou, je proto překvapivé, že mnoho okolních staveb se „pyšní“ využitím imitací kamenů v podobě plastových odlitků a podobně necitlivými řešeními. Beton, který bývá nejčastější oporou svahu, připadal investorovi neekologický a nevhodný do této oblasti. Přál si stavbu vynikající svou lehkostí a v kontextu přírody nepatrnou, do krajiny zapadající. Dům je proto založen jen na štěrkovém loži a masivních dřevěných blocích z modřínu.

Proti vlhkosti je chráněn provětrávanou mezerou pod podlahou celého objektu i za zadní obvodovou stěnou využívající difuzně otevřenou skladbu dřevěné konstrukce. V místě terénu je vše překryto zemí, což má i tu výhodu, že v létě se objekt nepřehřívá a v zimě zbytečně neochlazuje. Výsledkem je tedy formálně i funkčně příjemná stavba, která majitele těší a ostatní neruší. Doufejme, že takové pojetí inspiruje stavitele nejen v prostředí Krkonoš, kde vzniká mnoho drahých, a přitom nevydařených projektů. V nedalekém centru Špindlerova Mlýna už trochu ubylo nevzhledných reklam a pestrobarevných poutačů, ale půvabná horská krajina si zaslouží víc, což znamená vlastně méně. 

KONTAKT: www.glasshousespindl.cz 

***

Ing. arch. PATRIK HOFFMAN 

Absolvoval FA ČVUT v ateliérech Jana Sedláka, Ladislava Lábuse a Aleny Šrámkové. Během studia pracoval v architektonických kancelářích v ČR a Izraeli, zúčastnil se také Mezinárodní akademie na University IUAV of Venice a jeho koncept Loftboat pro Biennale získal 1. cenu za nejlepší projekt. V roce 2002 přijal nabídku prof. Martina Rajniše ke spoluzaložení ateliéru H. R. A. – Hoffman Rajniš Architekti. Od roku 2006 vede vlastní ateliér, který v roce 2013 získal hlavní cenu Grand Prix architektů za projekt rekonstrukce uhelného mlýna v Libčicích nad Vltavou a zároveň titul Stavba roku za projekt Aparthotelu v Krásné Lípě. 

Jakým směrem se podle vás ubírá architektura soukromých staveb? Na co se aktuálně zaměřuje nejvíc a kde hledá řešení? 

Určitě se mění naše potřeby a požadavky na to, jak chceme bydlet. Což je přirozené a dělo se tak v dávné i nedávné minulosti. Myslím, že poslední dobou je cítit větší zájem o samu podstatu bydlení, tedy kvalitu života v domě, kde bydlím, ale také vidím zvýšený zájem nejen o kvalitní individuální návrh, kvalitní prostorové a materiálové řešení, a také o technologické řešení provozu domu. Vše v harmonii s kontextem místa, kde návrh vzniká. Alespoň u našich klientů to tak vnímám. 

Tradiční materiály, jako je cihla, dřevo, kámen nebo dnes i beton, asi budou stále dominovat, vše ale mění technologické možnosti, které umožňují vytvořit domy s minimálními provozními náklady, někdy i úplně soběstačné a z mého pohledu dlouhodobě udržitelné. Jen si uvědomme, jak moc se v poslední době mění náš vztah k automobilům, jaký překotný vývoj zaznamenaly elektromobily... A to jsme byli přesvědčováni, že podobné technologie jsou věcí vzdálené budoucnosti. 

KONTAKT: www.atelierhoffman.eu