Jak bydlí odborník na krásu Libor Kment?

S druhým přírůstkem do rodiny se jeho pohled na bydlení změnil. Koupil dům, který umožnil vytvořit útulné zázemí dětem se skromnou tělocvičnou, pracovnou a s nevšedním bonusem pro předního plastického chirurga, tatínka dvou dcer a vášnivého surfaře Libora Kmenta – plnohodnotným parkovacím stáním pro obytný vůz. 

27.10.2017 Připravila: Veronika Motyčková, Foto: Lukáš Hausenblas

Akce „kulový blesk“ je trefné označení pro vaše stěhování? 

Asi tak, bylo to hodně rychlé počínaje výběrem nemovitosti a konče stěhováním. Dalo by se říct, že během šesti měsíců jsme se mohli začít stěhovat. Původně jsme měli rekonstruovat naše původní bydlení, ale nakonec to byla úplně jiná rychlovka. 

Měli jste jasnou představu o tom, jak chcete interiér zařídit?

Návrh jsme nechali víceméně na Martinu Sladkém, našem architektovi a dobrém kamarádovi. Společně jsme diskutovali o našich nárocích na bydlení a na život. Seznámil nás se svou představou a nabídl materiály, které by doporučil. Vše, co nám ukázal, se nám velice líbilo. Výhodou pro něj i pro nás jistě bylo, že se dobře známe, a Martin tak vystihl naše nároky a mohl vše přizpůsobit i našemu životnímu stylu. 

Jak moc zasahoval do architektury domu? 

Architektonicky byl dům hotový a místnosti dané. Nakonec jsme ale bourali prý nejvíc ze všech domů v areálu. Při první schůzce s námi Martin dům prošel a vysvětlil, co by upravil. Bylo to přesně to, co jsme chtěli. Pokojíčky jsme holkám propojili, na úkor šatny jsme zvětšili naši koupelnu a rozšířili jsme i kuchyň. Místo v suterénu jsme využili jako multifunkční místnost – posilovnu, pokoj pro hosty, prostor určený k relaxaci.

Důležitým požadavkem bylo vyřešit parkování obytného vozu, který je důležitou součástí našeho rodinného vozového parku a způsobu života. To ale řekl architekt hned. Předělávala se zahrada, brána, vstupní branka i sloupek na popelnici. To je tak, když si najdete architekta, který má stejné koníčky... 

Nebál jste se tedy, jak se říká, že s kamarády není dobré dělat byznys? Zvlášť v případě vás, člověka, který vidí i ty nejmenší nerovnoměrnosti a nesrovnalosti... 

Perfekcionismus si určitě přenáším z pracovního života do osobního. Když jsme kupovali předchozí byt, byli ze mě trochu nervózní. Báli se, že jsem plastický chirurg a že budu náročný na detaily. Martinovi jsem naprosto věřil. Vím, že pracuje perfektně. Nechtěl jsem průběžně ani nic vidět, přišel jsem až do hotového. Vše jsem nechal na něm. 

Zahrada je zatím „v plenkách“. Co s ní zamýšlíte? 

Nějaký nápad máme od floristy Mária Wilda, který nám navrhl a vyrobil „strom“ uvnitř domu. Přišel s ideou využít bambus a udělat zahradu právě z něho. Sice nám to rozmlouvali, mně se to ale zalíbilo. V sezení pod bambusem bych si připadal jako na dovolené. Zahrada není velká, je ale velké množství druhů bambusu a dá se to prý velice dobře designově vyřešit a také by to zastínilo výhled na dům v sousedství. Nechceme nic složitého a přeplácaného – jen trávník, maximálně jeden stromek a samozřejmě gril. 

Zásadní roli při rozhodování, zda zvolíte dům, byla potřeba dvou dětských pokojů. Vydařily se? 

Potřebovali jsme ještě jeden pokojíček a hlavně nám chyběl úložný prostor. Neměli jsme kam ukládat sportovní vybavení, ale i jiné věci. Co se týče pokojíčků, původně jsme Martinovi říkali, že je nemusí řešit, že jde o vybavení jen na pár let, že je koupíme třeba v Ikei, a až budou dcery větší, že je kompletně vyměníme. On nás však přesvědčil, že jim udělá takové pokoje, které nebudou chtít nikdy vyměnit a které s nimi budou růst a dospívat tak, že je nebudou chtít opouštět ani v dospělosti. Teď chtějí být hodně spolu, tak je mají spojené. Stěnu zatahujeme jen na noc, nebo když jedna potřebuje soukromí. A až třeba jedna odejde, druhá z prostoru může mít jeden velký pokoj. Jen se netěším, až si sem budou vodit kluky – to jediné ubírá z mého nadšení, ať se kluci těší... 

Vyšla možnost vlastní pracovny – zázemí jen pro vás. Stíháte ji využívat? 

Přiznám se, že zatím moc ne. Jednak jsem hodně v práci a hlavní činnost, kvůli které trávím čas doma u PC, je vyřizování e-mailů, čtení zpráv a úprava fotek a videí. Ty speciální programy, které používám, mám stažené už i v notebooku.

Tak je mnohem pohodlnější pracovat na počítači na gauči. I když je to trochu škoda, protože mám třeba speciální monitor na úpravu fotek… V menším bytě jsme byli zvyklí trávit čas společně v hlavní velké místnosti, kde byla obývací část, kuchyň, pracovna a také holky si tam většinou hrály. To nám zůstalo. I v novém domě trávíme nejvíc času společně v obývací zóně. 

Od pracovny k práci... Nové bydlení už máte, jaké jsou vaše pracovní plány? 

Právě teď s Martinem Sladkým diskutujeme i o možné rekonstrukci naší kliniky. Esthé funguje dvacet let a určitě by si zasloužila „radikální kosmetický zákrok“. Jde ale o velký zásah, proto musíme zvážit výhody a nevýhody, udělat finanční propočty a uvidíme. Chtěli bychom si nejraději postavit novou vlastní moderní kliniku. V Esthé trávím většinu pracovního života. Jeden den v týdnu ještě ale operuji na klinice plastické chirurgie v Nemocnici Na Bulovce. Tam se zaobírám hlavně tou zdravotní částí plastické chirurgie 

Nedá mi nezeptat se, jak vás napadlo věnovat se zrovna plastické chirurgii? 

Už jako kluk jsem chtěl být doktorem. Maminka pracovala jako staniční sestra na chirurgické ambulanci v Pelhřimově a já věděl, že jestli se mám stát doktorem, tak chirurgem. Pak jsem měl těžká středoškolská léta, kdy jsem se moc nechtěl učit a taky to tak dopadlo po maturitě, kdy jsem se nehlásil na žádnou školu a šel jsem pracovat. Táta mi zařídil práci na „dráze“, kde jsem začínal jako výhybkář. Bylo to přesně jako v mém oblíbeném filmu Ostře sledované vlaky. Sto let stará železnice…. Měsíc mi ale stačil k tomu, abych pochopil, že to není to, co bych v životě chtěl. Abych mohl dělat něco, co mě naplňuje, musím zabrat.

Začal jsem se intenzivně připravovat na přijímací zkoušky na medicínu. A proč plastická chirurgie? Byla to dost náhoda. O oboru jsem věděl z rodiny díky mému slavnému příbuznému, a pak hlavně paní asistentka Doubková z anatomického ústavu mě seznámila s panem docentem Měšťákem a už to bylo. Od druhého ročníku studia jsem k němu docházel a práce se mi zalíbila. Plastická chirurgie je především o operování, a to mě baví. 

Předpokládám, že lidem neděláte jen „nové nosy a prsa“? 

To je asi to, co si každý vybaví, když se řekne plastická chirurgie. Je to ale jen malá část tohoto krásného oboru. Na Bulovce pracuji už 18 let a zaobíráme se tam téměř celým spektrem plastické chirurgie. Od mamologické (prsní) problematiky, na kterou je toto pracoviště velmi specializováno, přes rekonstrukční chirurgii, chirurgii ruky, mikrochirurgii, ošetřujeme úrazy, léčíme nádory měkkých tkání, řešíme menší popáleniny atd. 

Vaše lékařské dovednosti jsou dar na celý život. Je to tak i s vaším bydlením? 

Uvidíme. Rozrůstat se už nechceme, ale jak to bude? Necháme se překvapit. Nedávno jsme se vrátili z Floridy, kde jsme bydleli u vody, s výhledem na jezero a na molo se zaparkovanou lodí. Bydlet u vody by se mi někdy moc líbilo. 

***

MUDr. LIBOR KMENT 

Absolvent 3. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Zástupce vedoucího lékaře na soukromé klinice Esthé, a. s., a současně spoluvlastník kliniky Esthé Od roku 1999 pracuje na klinice plastické chirurgie Nemocnice Na Bulovce, do roku 2011 jako zástupce primáře Mnoho let působil jako odborný asistent 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy v Praze Člen týmu Centra komplexní chirurgické péče o ženy s onemocněním prsu Se ženou Martinou mají dvě dcery – Klaudii (10 let) a Elen (3 roky) Ve volném čase rád cestuje, věnuje se windsurfingu a nejraději tráví čas poblíž vody

ING. ARCH. MARTIN SLADKÝ

I s malými dětmi lze vyřešit interiér minimalisticky s plným zachováním funkčních nároků. Koncept má působit čistě a díky velkorysým plochám z dubového dřeva útulným dojmem. Cílem bylo vytvořit maximálně využitý i využitelný prostor.

KONTAKTY: Architektonické a designérské studio de.fakto CZ, Vinohradská 283/52, Praha 2, tel.: 224 233 815, www.defakto.cz, Klinika Esthé Praha, www.esthe-plastika.cz