Aby architekt dostál absolutní návaznosti jednotlivých obkládacích panelů z velkoformátové keramiky, musely být rozloženy na louce za továrnou v italském Castellaranu, kde byly vybrány jen ty kusy, které do spárořezu seděly. A právě taková „harakiri“ občas provázejí dílo k tomu, aby bylo na píď dokonalé.
11.11.2019 Připravila: Veronika Motyčková
Není nad vřelé přivítání a pohoštění pravým domácím chlebem. A právě tak probíhalo setkání s majiteli této realizace – pravé a autentické shodně tak jako vše okolo, počínaje interiérem, konče duchem domácnosti. Architekt Filip Hejzlar přiznává, že do tohoto projektu nechal poprvé za léta své praxe velmi otevřeně zasahovat klienty a svého rozhodnutí nelituje. Již v počátcích spolupráce poznal, že mají nejen vkus a chuť se projektu věnovat, ale především oplývají nadstandardní představivostí, a přitom plně respektují hlavní roli architekta.
PURISMUS NECHTĚLI
„V roce 2016 nás investoři oslovili prostřednictvím našich webových stránek. Vybrali si nás i přesto, že se jim ne všechny naše předchozí realizace z portfolia materiálovým pojetím stoprocentně zamlouvaly. Oproti naší typické materiálové a barevné skladbě, která je principiálně založena na jednoduchosti, měli odlišné preference. V zásadě jsem nebyl proti, ba naopak, jejich přání se pro mě stalo výzvou. A navíc mě potěšilo, že si vybrali právě nás.
Foto: archiv redakce
Značku de.fakto vnímali jako etalon kvality. Věděli, že s námi projekt dotáhnou do cíle,“ říká autor projektu, architekt Filip Hejzlar, a dodává: „Byt pořizovali ve stavu Shell and Core, tedy v době, kdy byla ještě šance měnit některé dispoziční determinanty.“ Majitelé měli před uzavřením spolupráce s Filipem Hejzlarem již prvotní studii, návrh půdorysu, který jim zpracovával jiný architekt. S tím však nebyli zcela spokojeni. V prostoru viděli mnohem větší potenciál. Filip Hejzlar jim hned napoprvé odprezentoval návrh dispozice a ideu, které nebylo potřeba měnit. V dalším kroku se řešily barvy, materiály, vybavení nábytkem, na kterém majitelům velice záleželo, i proto výběr provázely přínosné dialogy. Nicméně tvarosloví zůstalo původní.
NEJVĚTŠÍ OŘÍŠEK
Architekt navrhl koncepci, která byla na realizaci technicky náročná. Vyžadovala velké množství stavebních prací, vysokou míru řemeslné zručnosti, a to vše s dodávkou v přesně daných termínech. Naštěstí všechny tyto náročné práce zajišťoval tým vlastních řemeslníků, jejichž činnost dozoroval a do posledního detailu kontroloval sám osobně.
Foto: archiv redakce
Náročné bylo například řešení velkých ploch velkoplošnými obklady z těžkých a drahých materiálů. Nejen přeprava, ale i samotná instalace musela probíhat se vší precizností a oddaností prostoru i materiálu. „V několika případech to byla hra ne o centimetry, ale o desetiny milimetrů,“ popisuje Filip Hejzlar a k dobru přidává: „Například ten vysoce efektní obklad z velkoformátové keramiky nám tak trochu zavařil. Pro spolupráci jsme si zvolili firmu Elite Bath. Ta nám dokázala nabídnout obklady z calacatty, které jsou vyráběny v panelech se strukturou navazující ve vzorci A, B, C, D. Bohužel u várky, která z Itálie do Čech dorazila, jsme zjistili, že obklady v balení na sebe nenavazují. Tímto patří velké poděkování Lukáši Školoudovi z Elite Bath, který se do Itálie vydal, nakoupil mnohonásobně více balení obkladů, které pak skutečně přímo za fabrikou na louce se svým týmem lidí rozložil a jednotlivé dílce spároval tak, aby byl výsledek stoprocentní.“
SRDCE INTERIÉRU
Hlavním smyslem je maximální potlačení všech dveří, kterých bylo dle původního návrhu a s ohledem na velikost bytu netypicky více. Ty jsme důvtipně schovali do obkladu stěn teakovou dýhou či velkoformátovou keramikou. Oba tyto materiály se pak prolínají napříč bytem a skvěle se doplňují s dubovou podlahou. Krychle, kterou jsme vytvořili sjednocením chodeb formou jednoho unikátního středobodu dispozice, v sobě ukrývá technickou místnost, toaletu pro návštěvy a další možnosti úložných prostor.
Foto: archiv redakce
Kuchyň, která je součástí obytného prostoru, má všechny spotřebiče ukryté, a díky tomu opticky nenarušuje záměr hlavní obytné místnosti, nechává vyznít dominantě interiéru, která byla mimo jiné hybným elementem celé myšlenky. Jedná se o solitérní zvukové reproduktory. Architekt věděl, že budou jasnou součástí interiéru, a dokonce věděl, kde přesně budou umístěny. Nesnažil se s nimi nijak přetlačovat, naopak. Právě reproduktory podle jeho slov interiér akcentují. A přesně takhle harmonicky pracoval i se svými klienty, kteří byli maximálně oddaní věnovat se výběru volně stojících solitérů. Ty měly doplnit drtivou převahu na míru vyrobeného nábytku.
Foto: archiv redakce
Například na pohovku, kterou si otestovali nejprve v Čechách, se vyrazili podívat a otestovat ji naživo do Itálie přímo u výrobce a obdobně postupovali s mnoha dalšími solitéry. A jak sám autor říká, už na začátku cítil, že je velká šance dobrého společného výsledku a majitelé na něm mají, jak sám přiznává, čtvrtinový podíl. Díky jejich vytříbenému vkusu se jedná o realizaci, která je z pohledu architekta naprosto výjimečná.
Foto: archiv redakce
Ing. arch. Filip Hejzlar
Architektonické studio de.fakto
„Na této realizaci mě těší hned několik věcí, například to, jak se majitelé o byt starají, jak se jim v něm dobře bydlí a jak dobře interiér komunikuje s okolní zahradou. A velmi mě baví, jak během jednoho roku dozrál odstín teakového dřeva, zmedovatělo. A velice rád se pohledem vracím na mnohé detaily, jako je třeba bronzové zrcadlo za pracovní deskou v kuchyni nebo bar integrovaný do knihovny v obývacím prostoru či vybavení v pracovně. V tomto bytě, kde je mnoho technologií, se hodně přemýšlelo nad vnitřním programem,“ odpovídá Filip Hejzlar na dotaz, co ho na tomto jedinečném projektu vnitřně těší.
WWW.DEFAKTO.CZ
