Každý, kdo se někdy zajímal o moderní architekturu a její historii, nemohl nenarazit na pověstnou Vilu nad vodopádem, jejímž autorem je slavný americký architekt Frank Lloyd Wright. Srovnání s novostavbou na okraji Prahy je možná trochu zavádějící, nicméně i v tomto případě vzniklo v obtížných terénních podmínkách pohodlné moderní bydlení, kde se vstává i usíná s melodií padajícího proudu vody.
28.02.2018 Jitka Pálková
Stavba se nachází v sevřeném údolí Lysolajského potoka, v blízkosti autobusové zastávky a kromě zahrádkářské kolonie nemá žádné sousedy. Na protáhlém úzkém pozemku vymezeném z východní strany velkým terénním zlomem a ze západní strany silnicí stál původně opuštěný domek, který jeho majitelé považovali za neperspektivní.
Terénní převýšení tvoří až 9 m vysoká, téměř svislá stěna, která nebudí na pohled příliš velkou důvěru. Směs jílu a pískovce naštěstí drží a zůstává stabilní i při velkých deštích. Hranice parcely na východní straně je souběžná s hranicí zastavitelného území.
Architekt Michal Sluka dokázal využít potenciál pozemku na maximum a obrátit jeho nevýhody v plus. „Místo se nám líbilo, obec si udržuje svůj autentický ráz, i když i zde vyrůstají nové domy. Údolí potoka je udržované, panuje tu příjemná atmosféra, lidé tu mají k sobě blíž než ve velkém anonymním satelitu. Navíc z horní části pozemku máme i hezký výhled,“ vysvětluje na úvod.
Stavbu tvoří dva na sebe kolmé kvádry, osazené na masivním kamenném soklu, při pohledu shora má kompozice tvar asymetrického kříže. Velkou masivní hmotu domu opticky odlehčují velké volné přesahy, prosklené plochy a terasy zapuštěné do monolitického železobetonového tělesa. Stavba působí kompaktním dojmem, ve skutečnosti je však uvnitř rafinovaně členitá a do všech stran otevřená volnými průchody a průhledy.
Mezi domem a skalní stěnou se podařilo vytvořit atrium, k němuž jsou obráceny všechny obytné místnosti. Slunce se sem opírá od rána až do oběda, navíc je tento prostor masivní hmotou domu oddělen od ulice, takže zde vládne klid a soukromí. Protože v dosahu byl zdroj vody, stavebníci neodolali a vytvořili zde i jezírko a kamenný vodopád s cirkulací vody. Vodní prvek s kulisou horské bystřiny osvěžuje klima a proměňuje atrium v opravdovou oázu, která jako magnet přitahuje rodinu i návštěvy.
Otevřené kvádry
Přízemí zahrnuje pouze vstupní partii, garáž a ateliér se samostatným vstupem ze dvora. Otevřené jednoramenné schodiště, umístěné ve středu půdorysného kříže, vede přes první – ložnicové podlaží do druhého podlaží se společnou obývací částí.
Ložnicové podlaží je orientováno rovnoběžně s ulicí. Hlavní osu tvoří chodba podél jihozápadní fasády, která odděluje bydlení od ulice. Z ní se vchází do řady ložnic, koupelen a šaten vesměs orientovaných do atria k jezírku. Rafinovaná soustava posuvných dveří a stěn, trochu připomínající japonské domy, umožňuje navzájem propojovat a oddělovat jednotlivé prostory podle potřeby. Ložnice rodičů umístěná na konci chodby je prosklená do tří stran – má výhled do atria, na vlastní krytou terasu i jihozápadním směrem přes ulici do parku. V tomto podlaží se nachází i domácí pracovna, je však oddělena od ložnic a má rovněž vlastní terasu, orientovanou opačným směrem – na severozápad.
Ústřední schodiště pokračuje vzhůru do druhého podlaží, kde dům vrcholí velkým vzdušným obytným prostorem. Rozlehlá obdélníková místnost je ze tří stran obklopena prosklenými stěnami a terasami. Ty po stranách jsou zastřešené a uzavřené boční stěnou. Mají za úkol prosklený prostor stínit a chránit a jsou rovněž velmi praktické – na jedné se dá příjemně stolovat a grilovat, druhá je oblíbeným útočištěm domácích mazlíčků, velkého psa a dvou bengálských koček.
„Otevření domu do všech stran je příjemné a výhodné,“ naznačuje Michal Sluka, „dům se tak dá dobře provětrat, takže se i při velkém prosklení v létě nepřehřívá, obejdeme se bez klimatizace.“ Hlavní průčelí směřuje k jihovýchodu, posuvnými prosklenými dveřmi se vychází na otevřenou dřevěnou palubu, kde si rodina může užívat krásný výhled a slunce po celý den. A když je horko, není nad to sejít po venkovním schodišti dolů a osvěžit se v chladné vodě jezírka.
Sepětí s okolím a vztah k přírodě jsou v domě všudypřítomné, osazením do terénu a volnými průhledy a průchody k jezírku a do zeleně počínaje a výběrem materiálů konče. Horní podlaží je obloženo latěmi ze smrkového dřeva, které budou postupně šednout a splývat s okolím. Okna jsou dubová, v interiéru převažují dřevěné podlahy z palisandru a jiných materiálů, z dřevěných lepených desek je i schodiště. Spousta květin, ale i kreseb, fotografií a suvenýrů z cest dotvářejí atmosféru, která vyzařuje volnost a vřelost.
Převzato z partnerského časopisu Můj dům, foto: Petr Adámek.
