23.04.2025
připravila: Anna Martinková

Slovenský architekt Alan Prekop je mužem mnoha talentů, jejichž limity se nebojí neustále prověřovat, posouvat, a hlavně aplikovat v praxi. Důkazem je i jeho vlastní byt, DIY projekt z doby koronavirové, který je zároveň zkušebnou a garáží pro jeho oblíbenou „silničku“.

Byt se nachází na nejstarším bratislavském sídlišti s příznačným názvem „500 bytov“. Vyrostlo tu v padesátých letech a moc se od té doby nezměnilo. Zatímco dnes vedle něj roste raketovým tempem výstavba nové moderní business i rezidenční čtvrti, tady plyne čas o něco pomaleji. Bytové domy zde nedosahují takové výšky. Během akcí Z, pořádaných v časech hluboké totality, se pamatovalo i na nějakou tu zeleň. Na poměry centra metropole a pulzujícího okolí tu vládne klid.

Foto: Nora & Jakub

Pád zdi

Alanův byt se nachází v pátém poschodí z šesti, což v něm společně s příhodnou východozápadní orientací oken vytváří jedinečné světelné podmínky. Jako profesionál si jejich přednosti uvědomil hned v prvopočátcích a rozhodl se tomu přizpůsobit koncepci celé rekonstrukce. Příčky původně třípokojového bytu s rozlohou 70 metrů čtverečných, které fungovaly jako spolehlivé bariéry pro tok přirozeného světla, byly obětovány ve prospěch prostorné otevřené dispozice. Zůstaly jen základní nosné prvky obnažené na dřeň. Cesta světla z východu na západ byla volná.

Foto: Nora & Jakub

Prostor v materiálech

Jak podotýká Alan Prekop, „největší výzvou návrhu bylo vytvořit prostor exponovaný do té míry, aby každý pokoj nedefinovaly zdi, ale prostor samotný a v něm použité materiály“. Potřebu intimity tak architekt spojil s textilem – koberci, čalouněným nábytkem a bohatými závěsy, které mohou zakrývat výhled velkými okny jak do ložnice, tak z druhé strany do celého bytu. Potřebu světla podpořil čirým sklem a prvky z nerezavějící oceli, která se uplatnila i na velké ploše kuchyňského ostrůvku, netypicky na čele postele nebo na vnitřním obvodu kruhového průhledu. Další plochy odrážející světlo byly použity na parapetech a v plátu galvanizovaného kovu ukryly dveře do malé koupelny a samostatné toalety. Materiálem spojujícím realizaci s historií místa a jeho kořeny se stal surový beton odhalený na části stropů a spojený s přiznanými technicistními prvky nezakrytých trubek a kabelů.

Foto: Nora & Jakub

Materiál v prostoru

Ve společenské části bytu s jídelnou byly hojně využity zbytkové materiály recyklované z jiných projektů, které tu našly nový smysl, ať už v podobě rastrovaného pásu z bílých čtver­cových obkladaček, police z betonových tvárnic a modrého průhledného skla, nebo jídelního stolu s deskou z leštěné žuly. Atypic­ky vyrobeným kouskům nábytku sekunduje minimální množství solitérního nábytku – subtilní kousky nezatěžující prostor zbyteč­nou hmotou, pečlivě zvolené v materiálovém zpracování i barevném pojetí, které oživuje byt IO máslově žlutými a ultramarínovými akcenty.

Foto: Nora & Jakub