Bydlení v lesích, na dohled civilizaci

Nebyl to útěk z města. Šlo o shodu náhod, souhru v partnerském soužití a tolik důležitou blízkost k rodině. Manželé Lucie a Petr do prvního, skutečně svého bydlení investovali nejen čas a peníze, ale především do něj obtiskli své životní hodnoty. Vrátili se oba tam, kde mají své kořeny. 

25.10.2018 Připravila: Veronika Motyčková, Foto: Lukáš Hausenblas

Lesní vila, kterou jsme navštívili, abychom vám zprostředkovali jedinečný architektonický i designérský zážitek, působí jako skutečná lesní víla. Místo, které si vybrali Lucie a její muž Petr, je vzdálené několik desítek minut od Prahy, a přesto v lesích na pozemku s již vzrostlými stromy.

Jen málo standardních prvků byste hledali na exteriéru i v interiéru tohoto objektu. Stavba organického tvaru střechy se proplétá mezi stromy, a jak sami autoři této stavby, architekti ze studia Mjölk, popisují, spodní část navrhli více racionálně, a to především s ohledem na okouzlující výhledy do lesa. Střecha zakrývá dvě stavby s celkovou dispozicí 322 m2. Ateliér, hostinský apartmán a garáž s dílnou tvoří první část. Druhá budova je plnohodnotným bydlením pro aktuálně tříčlennou rodinu. V dolní části je situován polyfunkční obytný prostor, ložnice, pracovna a koupelna včetně so ciálního zařízení. O patro výš na dolní dispozici navazují dva identické dětské pokoje. Střecha spojuje obě části domu a vytváří kryté prostory mezi oběma stavbami. 

Lucie, výsledek, který vznikl před několika málo měsíci, je skutečně úžasný. Byla to vaše premiéra, kdy jste se s manželem realizovali ve svém bydlení? 

Byl to skutečně náš první vetší projekt. S manželem jsme spolu již 13 let a vždy jsme se stěhovali do nějakého hotového prostoru do podnájmu. 

Předpokládám, že dům vznikal v delším časovém horizontu? 

Ano. Pozemek jsme si pořídili na konci roku 2012, a protože nás bydlení nijak nepálilo, až na přelomu let 2013 a 2014 jsme se začali porozhlížet po architektech. A skutečně jsme vybírali. Měli jsme jich tu pozvaných asi pět a každému z nich jsme dali zadání a maximální prostor, aby využili toho ohromného pozemku situovaného v lese, jehož nevýhodami jsou především nedostatek světla a volný ráz. 

Měli jste nějakou představu, kam by architekti s návrhem měli směřovat? 

Měli jsme skutečně jen hrubou představu. Spíš jsme věděli, co nechceme. Nechtěli jsme mít v domě žádné wellness, posilovnu ani venkovní bazén. Naopak jsme chtěli zachovat hodně přírodního elementu v samotném charakteru stavby a chtěli jsme co nejvíc využít výhledy do zahrady a do lesa. A co se týče dispozice, chtěli jsme tady mít jen to nezbytné, co naše rodina potřebuje.

A hlavně jsme si přáli, abychom co nejvíce času trávili společně a přitom aby každý z nás měl i své soukromí, své malé zázemí. S tímto zadáním mohli architekti pracovat, ale v té době, během dvou let, úplně náhodou manžel našel nějaký interiér, který se nám líbil. Autorem byl Lukáš Holub ze studia Mjölk architekti, a tak jsme ho dodatečně oslovili. 

Čím vás jeho návrh zaujal? 

Byl bezesporu nejoriginálnější a splňoval všechny naše představy. Navíc právě s Mjölk architekty jsme si velmi dobře lidsky sedli. 

Nicméně na projektu jste nespolupracovali pouze s tímto studiem? 

První naše spolupráce byla především na exteriéru a na řešení dispozice. Poté jsme je oslovili také pro interiéry, ale z toho jsme společně realizovali jenom část. Ale co se týká materiálů, řídili jsme se jejich doporučením, respektive vyšli jsme z jejich studie a jen z hlediska proveditelnosti jsme museli některé věci pozměnit. Na druhou stranu nešlo o žádné zásadní zásahy, které by výsledný dojem ovlivnily. 

O jaké změny konkrétně šlo? 

Tady je hodně prosklených ploch a myšlenka byla, co nejvíc materiálově propojit vnějšek s vnitřkem. To znamená, že když se díváte ven, ten povrch by měl být jednolitý, venku i uvnitř. To se bohužel nezadařilo. V původním záměru bylo použití leštěného betonu, ale bohužel se nám nepodařilo sehnat firmu, která by byla schopná takovou věc realizovat a ještě v tak velkých plochách. Co jsme ale třeba zachovali, jsou dřevěné podhledy z biodesky, které prolínají napříč celým interiérem. 

S kým jste spolupracovali na vnitřním vybavení? 

Také rozložení nábytku jsme dodrželi podle prvního návrhu. Jen při samotné realizaci jsme vybírali mezi dodavateli. Úplně nejvíc jsme spěchali s kuchyní. Vybrali jsme si studio Sykora a později jsme zase celkem náhodou natrefili na studio JN Interiér, které má hlavní výrobu kousek odsud. Pracují se dřevem, které je hlavním motivem tohoto prostoru, věnují se atypům a umějí pracovat na velkých projektech.

Právě na truhlářské práce jsme kladli důraz. Manžel pracuje se dřevem, sám si spoustu věcí skicoval ve speciálních programech a samozřejmě řešil všechny technické detaily. Tým z JN Interiéru nám zajišťoval všechen vestavěný nábytek, vybavení pracoven, kuchyň ve „vejminku“, koupelny. A co bych ráda pochválila, jsou dětské pokoje, které byly malé a dispozičně složitější. Naším požadavkem bylo velké množství úložného prostoru, a s tím si Štěpán Vondrášek se svým týmem skvěle poradili. 

Zmiňovala jste, že jediné, na co jste opravdu spěchali, byla kuchyň. Měla jste vysoké nároky? 

Na tu jsme spěchali, neboť s malým dítětem je provoz bez kuchyně složitý. Navíc vařím hodně a každý den. Neměla jsem ani tolik požadavků, jediné věci, na které jsem měla speciální nároky, byla pára do trouby a velikost varné desky. Varná deska je indukční a je asi největší možná, jaká se vyrábí. A mým snem byla americká lednice. Tu jsem si vždy přála - kvůli přehlednosti. A ačkoli většinou nevypadají tyto typy lednic moc dobře, stojí jako solitér (opticky) mimo linku, v našem případě se povedla instalace tak, že je i vizuálně součástí.

 

Tak dobře se mi tady vaří a hospodaří, že jsem zrovna nedávno konstatovala, že už vůbec nechodíme do restaurací, a trochu jsem si posteskla. Jenže nás baví být doma, je nám tady dobře a škoda každého večera, kdy si člověk nezapálí svíčky a neužívá si rodinného štěstí. 

Nastěhovali jste se těsně před Vánoci a během krátké doby jste se rychle zabydleli, plánujete ještě nějaké úpravy? 

Zrovna včera jsme řešili dekorace na zeď. Manžel objevil dřevorubce, který sbírá speciální kusy dřeva a ty pak opracovává. Chtěli bychom zvolit přírodní solitéry. Žijeme v lese a chceme, aby příroda byla obtisknuta také do interiéru. 

*** 

JAK TO VIDÍM 

ŠTĚPÁN VONDRÁŠEK

obchodní ředitel a spolumajitel společnosti JN Interiér 

Do projektu jste vstoupili až v průběhu realizace. Byl to odvážný krok? 

Pro nás to byla od začátku výzva. Už ze zadání bylo jasné, že to bude zajímavý projekt, kdy budeme muset koordinovat např. i zámečnické práce, které byly součástí zadání. Až následně při návštěvě objektu jsme zjistili, že se jedná skutečně o ojedinělý dům. 

Co všechno jste vybavovali? 

Zpracovávali jsme veškerý vestavěný nábytek - vestavěné skříně v chodbách, obývací stěnu, sezení pod oknem, dětské pokoje, pracovny, kuchyň ve „vejminku“ se zajímavým zaoblením, vnitřní okno, koupelny, technickou místnost a obložení krbu. 

Řešili jste nějakou zapeklitost při realizaci? 

Jsme zakázkové truhlářství, a tak jsme zvyklí čelit výzvám a hledat řešení pro různá zadání. Lidé nás oslovují především tehdy, pokud dispozice neumožňuje použít něco standardního. Konkrétně třeba odpočívárna za oknem musela být řešená tak, aby, i když tam bude někdo ležet, přetažená konstrukce vydržela. Jinak je dům prostorný, a tak se nemuselo řešit „kam s tím“ a hlídat každý centimetr úložného místa. 

Co, předpokládáte, že zaujme a inspiruje naše čtenáře? 

Myslím, že se podařilo skloubit dva elementy - být jiný a zároveň nebýt extravagantní. Celý dům i interiér na mě působí velmi příjemným dojmem a také volba místa stavby je velmi dobrá a hlavně strategie přízemního domu je správná (v patře jsou pouze dětské pokoje). Investoři dokázali vytvořit něco nadčasového, co nebude ztrácet svou hodnotu, a to se nepovede každému. To jistě ocení i vaši čtenáři. 

KONTAKTY:

JN INTERIÉR, WWW. JNINTERIER. CZ

MJÖLK ARCHITEKTI, WWW. MJOLK. CZ

PETR FIALA DESIGN, WWW. PETR-FIALA. CZ

SYKORA HOME, WWW. SYKORA. EU