02.06.2026
připravila: Tereza Bíbová

Petra Ciencialová, spoluzakladatelka ateliéru Plus One Architects, do svého bytu na Letné nesáhla víc, než bylo nutné. Těžiště rekonstrukce spočívalo ve vestavěném nábytku. A právě tam se experimentovalo a nešetřilo invencí. Bordó, výrazné dýhy dřevin, strukturovaný jilm, mramor a surový beton proměnily střídmé zadání přestavby v osobitý interiér.

Práce v tandemu

„Po bakaláři jsem jela na dva měsíce na stáž do Londýna k Evě Jiřičné. Když jsem se vrátila, ozvala se mi Markéta Bromová, která na mě dostala doporučení,“ vzpomíná Petra. To bylo pro další směřování osudné. Markéta ji naučila řemeslo interiérového designu, které ji provází dodnes. „Markétu obdivuji za to, že ateliér vede sama. Myslím si, že bych se bez své kolegyně Kateřiny architektuře nevěnovala,“ popisuje otevřeně. Na české architektonické scéně jsou přitom dámské dvojice vzácností. „Páry existují, smíšené týmy také, ale dvě ženy, které spolu dlouhodobě pracují, jsou v tomto oboru výjimkou,“ upozorňuje architektka, jejíž studio Plus One Architects se dostává i k developerským projektům. A není to náhoda. Z tohoto prostředí pochází Petřin tatínek, pro kterého navrhují dispoziční úpravy a vzorové byty.

Potřebovala jsem přemlouvat

Od práce v tandemu neupustila dvojice ani při zařizování Petřina bytu na Letné. „Katka mě přesvědčovala a posouvala tam, kde jsem se bála,“ uvádí architektka, která se do bytu přestěhovala s partnerem Matějem a tehdy roční dcerou. Podmínky pro rekonstrukci byly v roli architektky-majitelky poněkud pikantní. „Byt jsme koupili zrekonstruovaný. Jsou tu repasovaná okna, nové podlahy, funkční koupelna i kuchyňská linka. Zbývalo ho zařídit a vymyslet úložný prostor. Nicméně jsem chtěla prostor více provzdušnit, ale partner byl proti jakékoli rekonstrukci. Už jednou jsme jí spolu prošli,“ vypráví majitelka. Kompromis byl nasnadě a jeho podmínky zněly prostě – minimum stavebních zásahů s maximálním výsledkem, a to vše stihnout v co nejkratším čase.

Hlavní a vlastně jediný větší zásah se odehrál v chodbě. Původní dispozice počítala s posuvnými dveřmi, které ji oddělovaly od obývacího prostoru. Výsledek byl příliš tmavý. Autorky projektu proto nechaly vybourat část příčky a odkrýt nosný sloup až na surový beton. Tam, kde dřív byl vstup do ložnice, stojí velkorysá skříň. „S ní přišla i možnost skutečně oddělit intimní část bytu od té společenské,“ vysvětluje Petra.

Byt jako vzorkovna 

„Um architekta má být i v tom, že rozpoznáte, co funguje a co ne. V našem případě bylo nutné zachovat kuchyňskou linku i koupelnu a vnést do prostoru určitými intervencemi jednotící prvky,“ popisuje Petra. Výzva spočívala v nalezení materiálů, které k sobě budou navzájem ladit. Architektky proto vsadily na výrazně kreslenou strukturovanou dýhu stříbrného jilmu, bordó od firmy Alpi a mramoru Rosso Levanto. 
Ložnice slouží zároveň jako vzorkovna. Architektky si tu dovolily experimentovat jak s materiály, tak s dispozicí. Postel spolu s nočními stoly zasadily nezvykle pod okno, za nímž je topení. „Chtěla jsem vyzkoušet, zda nebude problém přístup jak k oknu, tak k topení, ale zatím jsme moc spokojení,“ říká Petra. Sestava je záměrně tmavší, bordó barva ladí s funkcio­nalistickým charakterem domu. Na protější stěně ji doplňuje vestavěná skříň ve stříbrném jilmu. Na stěně visí obraz Matěje Olmera.

Bordó se dále objevuje v koupelně a na spod­ní části knihovny v obývacím pokoji, jež kom­binuje dýhu s mramorem. Vestavěná skříň vedle kuchyňské linky naopak pracuje s výraznou černohnědou kresbou dýhy dřeviny. Další drobnou, zato funkční intervencí jsou keramické vypínače a zásuvky české značky Katy Paty, které jsou v různých částech bytu v různých barvách. Na syrovém betonovém slou­pu dostaly perleťový odstín, jenž ladí s kach­ličkami lemujícími vstup do obývací části. Koberec ve vstupní části bytu pochází od značky Maimana, se kterou ateliér dlouhodobě spolupracuje. Abstraktní velkoformátový obraz vedle knihovny je od umělkyně Lucie Michnové, pro kterou architektky navrhovaly nájemní byt.

„Nejpovedenější je na celém bytě dispozice. Podařilo se dvěma malými zásahy něco, co prostor skutečně otevřelo. Na sto metrů čtverečních připadá skoro polovina na společný pro­stor, což není samozřejmost. Původní dis­pozice z třicátých let přitom zůstala téměř nedotčená,“ pochvaluje si Petra. Rekonstrukce s jasně ohraničeným zadáním jsou přitom něco, co obě architektky aktivně vyhledávají. Stejně tak se rády účastní vyzvaných nebo nevyzvaných architektonických soutěží. „Jsme obě rády za zpětnou vazbu od odborné poroty. Myslíme si, že architektonické soutěže jsou důležité a je potřeba se jich účastnit,“ uzavírá Petra.