Částečné rekonstrukce se zachováním stávajících konstrukcí se architektce Veronice Pánkové po řadě zkušeností zdají být daleko složitější než práce v novostavbách. I přesto si hravě poradila s tím, jak skloubit staré s novým, a to v naprosto harmonickém kontextu.
12.02.2020 Připravila: Veronika Motyčková
Architektku Veroniku Pánkovou si investoři vyhlídli díky předešlým referencím a velmi jim seděla její tvorba a práce s materiály. Silným argumentem pro uzavření spolupráce byla nenáročná vzdálenost mezi jejím ateliérem a místem realizace, což znamenalo autorčinu neustálou kontrolu a s tím spojenou maximalizaci úspěšného výsledku. Nejednalo se totiž o standardní realizaci od bodu nula, architektka pracovala na rekonstrukci interiéru staršího domu.
Foto: Jiří Ernest
Jaké bylo zadání ze strany investorů?
Zadání bylo poměrně konkrétní. Jednalo se o rekonstrukci interiéru dvacet let starého domu, který je po dispoziční stránce řešený velkoryse. Nebylo záměrem výrazně měnit dispozici, bylo by stavebně složité zasahovat do nosných zdí a tomu se klienti chtěli vyhnout. Hlavní dispozice včetně oken a vstupních dveří tedy zůstala.
Měli nějakou vizi či přání?
Přáním klientů bylo vytvořit domu nový interiér, především s obměnou hlavních povrchů jako například podlahy či obkladů, ty byly poplatné době vzniku domu, a na to navázat celkovým návrhem všech prostor, s výjimkou ložnice, pracovny, dětských pokojů a prostoru bazénu. Tyto prostory jsou zařízené jednoduše, funkčně a nevyžadovaly velké zásahy. Výrazná byla změna kuchyně a celého hlavního obytného prostoru se vstupní halou, která jde přes dvě podlaží. Za přání, které ale vlastně není vůbec speciální (jedná se o přání snad každého klienta), se dá brát požadavek na snadnou údržbu jak povrchů, tak nábytku, jednoduchost, ale praktičnost návrhu a nadčasovost.
Foto: Jiří Ernest
S jakým prostorovým a materiálovým záměrem jste pracovala?
V domě bydlí čtyřčlenná rodina. V prvním patře se nachází velkoryse pojatá vstupní hala se schodištěm a galerií na patře, hlavní obytný prostor s kuchyní, pracovna, ložnice s koupelnou a v bočním jednopodlažním křídle domu se nachází bazén. Horní patro obsahuje galerii, ze které jsou přístupné dětské pokoje, koupelna a pokoj pro hosty s vlastní malou koupelnou. Při první návštěvě domu jsem cítila, že je především potřeba vnést něco dominantního do vstupní otevřené haly, která působila hodně chladně a bez nápadu. Na první pohled byla také jasná výměna původních podlah v celém přízemí domu, obkladu schodiště včetně zábradlí, veškerých dveří a velké úpravy elektroinstalací. Podlahy byly ve velké ploše řešeny klasickou maloformátovou dlažbou v kombinaci s plovoucí laminátovou. Zejména řešení výměny dlažby dalo následně směr celému interiéru.
Foto: Jiří Ernest
Vybourat dlažbu v zádveří, celé vstupní hale, koupelně i kuchyni by bylo stavebně náročné, vyžadovalo by to přistavení kontejneru na stavební suť, prach v celém domě i přilehlém okolí i časovou náročnost. Překrýt dlažbu nějakým standardním materiálem také nebylo možné, podlaha by se navýšila vůči dveřím v obvodových stěnách. Po vzájemné domluvě s klienty jsme se ve finále rozhodli dlažbu ponechat a překrýt ji betonepoxidovou stěrkou, která se dá realizovat ve velmi malých tloušťkách. Podstatné bylo, že byla původní dlažba nenarušená, s pevným podkladem, a tak mohla realizační firma dlažbu přebrousit a v celé ploše přízemí domu použít bezespárovou stěrku. Stěrka se poté objevila i na stěně krbu, boční stěně schodiště, ale přešla i na stěnu chodby s dveřmi do bazénu a suterénu domu. V přízemí se dveře vyměnily za dveře se skrytými zárubněmi, nechaly se ostěrkovat i dvě dveřní křídla ve stěně se stěrkou, a tak vypadají velmi nenápadně.
Foto: Jiří Ernest
Přírodní materiály jsou vaší doménou, a i tentokrát jste se ubírala stejným směrem.
Ráda používám odstíny šedé, bílé, béžové v doplnění černou a v kombinaci s přírodním dřevem, nejčastěji přírodně olejovaným a kartáčovaným dubem. Klasická barva dubu se mi zdá velmi nadčasová, dub má krásnou strukturu, ať už ho necháme se suky, nebo se použije protříděná dýha. Oproti různým výrazně tónovaným dřevinám jako třeba ořechům nebo třešním se podle mého dub tak rychle „neokouká“. Tímto směrem tíhli k materiálům i klienti, a tak jsme si velmi dobře rozuměli. Občas přišli s nějakým nápadem či požadavkem oni, občas jsem zasáhla já a materiály použila trochu jinak. Vždy ale tak, aby z výsledku měli radost klienti i já.
Je něco, co jste si na této realizaci vyzkoušela úplně poprvé?
Nový pro mě byl na této realizaci materiál pracovní desky kuchyně, který jsme posléze použili i na nové parapety oken. Je jím keramický materiál Dektone. Na předchozích realizacích jsem nejčastěji používala desky z umělého nebo i přírodního kamene. V sortimentu desek z Dektonu se ale nacházejí nové velmi pěkné kresby, i samotná barevnost desek je netradiční.
Foto: Jiří Ernest
Další premiérou pro mě byla velká ruční malba technického nákresu dvouplošníku přes dvě podlaží domu ve vstupní hale. Dříve jsem již ruční malby na zeď použila třeba v dětských pokojích, vždy v poměrně malém rozsahu a často i s vlastní realizací. Tato malba ale vyžadovala velmi zkušenou, přesnou ruku. Na doporučení jsme oslovili šikovného pana malíře, který naši představu dokázal přenést na více jak pět metrů vysokou stěnu.
Na čem pracujete aktuálně – novostavba, nebo znovu starší zástavba?
Projekt, který mě nyní nejvíce vytěžuje, je realizace kompletní rekonstrukce bytu v kubistickém domě na Praze 1. Jedná se o krásný prostor, kde si hrajeme s každým detailem, včetně replik původních kliček oken. Dalším z projektů je kompletní rekonstrukce, přístavba a následně interiér funkcionalistické vily na pražské Babě. Je to projekt pod přísným dozorem památkářů. Jedná se o památkově chráněnou lokalitu, a tak jsme nyní s kolegyní architektkou Evou Marvalovou ve fázi přestřelky s úřady, co projde a kde budeme muset ustoupit. A výhledově se těším na menší projekt interiéru horského apartmánu v Harrachově.
Foto: Jiří Ernest
Ing. arch. Veronika Pánková
Studio VepaArch
„Výraznou proměnu prodělal krb, který byl před rekonstrukcí hodně členitý. Stěna krbu byla částečně oblouková. Celý krb včetně vložky a různých kamenných prvků se vyboural a udělala se jednoduchá hmota. Našikmo osazená stěna, která musela zůstat kvůli komínu, se využila na nepřímé osvětlení a boční, očím skrytou niku na dřevo. Nová krbová vložka je z řady chytrých výrobků, které už si například umějí sami říci, kdy máte do krbu přiložit. Dalším z motivů, který není z fotek patrný, jsou skryté dveře do spíže za kuchyní. Lakované desky kuchyně přecházejí přes roh na stěnu s dveřmi. V obkladu jsou skryté dveře i lineární svislé osvětlení chodby mezi kuchyní a vstupní halou,“ reaguje autorka Veronika Pánková na otázku, jaké vychytávky, které nejsou zcela zřetelné z fotek, jí osobně dělají radost.
Architektka v roce 2011 dokončila studium architektury na ČVUT v Praze, které v průběhu studia v letech 2009 a 2010 doplnila o vědomosti na fakultě architektury ve španělské Valencii. Již několik let má vlastní ateliér VepaArch.
WWW.VEPA-ARCHITECTURE.CZ
