Architekti ze studia ORA byli osloveni, aby pro mladou rodinu navrhli „současný vesnický dům“. Než přistoupili k dílu, vydali se poznat tvář moravské vesnice, aby zjistili, že právě zažívá jednu ze svých historicky největších urbanistických krizí... S citem pro věc pak uchopili tradici a s ohledem k okolní zástavbě navrhli řešení, které uspokojuje současné nároky, aniž by se vymykalo danému kontextu.
29.04.2019 Připravila: Jana Polomová
Na základě zdánlivě prozaického zadání jste se před samotným návrhem zaměřili na to, co vlastně současný vesnický dům znamená. Co jste zjistili?
Že v současnosti se na vesnici staví často nekontextuálně, v rozporu se staletým územním rozvojem a bezohledně k okolí. Hlavním problémem je, že vesnice se dnes často rozvíjejí tím způsobem, že se rozparceluje kus pole na několik čtverců, což anticipuje polohu budoucího domu uprostřed.
Foto: archiv redakce
Domy zde sedí jako hroudy, oproti tradičnímu urbanismu, kdy na sebe navazovaly a tvořily kulisy okolo dvora. Absence soukromí a blízkost domů pak obyvatele nutí vztyčovat betonové zdi mezi pozemky a směrem k ulici. Vzniká nehostinná poušť místo ulice a tupé meziprostory místo obytného dvora. Takové prostředí už nemá atmosféru vesnice.
Jak jste své poznatky promítli do návrhu domu a do jaké míry se v něm otiskla historie tradičních vesnických stavení v daném kraji?
Východiskem projektu je, že vesnický dům se nemůže chovat jako městská vila. Je třeba se vrátit k ulici a otevřít se jí. Neuzavírat domácnost za nepropustnou bariérou a nastavit k ulici tvář místo zadnice reprezentované v současnosti garáží. Na druhou stranu je pro vyvážení situace nutné poskytnou dostatek soukromí dvora...
Foto: archiv redakce
Dům má měřítko vesnických stavení, kdy hmota má poměr stran cca 3 : 1. Fasáda do ulice je reprezentativní s výrazným omítaným arkýřem. Chtěli jsme, aby na fasádě byla vidět ruční práce. Barevnost je uměřená. Okno z obytné místnosti směřuje do ulice, to považujeme za zásadní. Dům se lehce zapouští do terénu, aby příliš nevyčníval. Chtěli jsme minimalizovat terénní úpravy a zachovat přirozenou topografii pozemku. Další typický lokální motiv je zápraží, které je v božickém vyprahlém létě zásadní.
Museli jste vzhledem k nárokům konkrétních klientů volit nějaká specifická řešení nebo kompromisy?
Troufám si říct, že od začátku panovala shoda, což celou práci usnadňovalo. Rozcházeli jsme se jen v některých detailech, které nebyly zásadní. Už jsme byli druzí architekti v řadě na stejném zadání, což nám naši pozici usnadnilo. Stavebníci věděli mnohem jasněji, co chtějí, a hlavně, co nechtějí.
Co je charakteristickým motivem celé stavby?
Jednoduchost.
Foto: archiv redakce
Jaké byly nároky investorů na interiér a jak jste postupovali při jeho řešení?
Za hlavní kvalitu interiéru považuji prostor samotný. Detaily se dají vždycky měnit, ale prostor je daný a neměnný. Přestože je dům zvenku velmi tradiční, od měřítka, tvaru přes materiály, v interiéru nabízí překvapivě velkorysý prostor, který neruší žádné konstrukční prvky. Požadavek byl právě, aby vevnitř bylo vše minimalistické, bílé, aby zde nic nepřebývalo. V tomto jsme si rozuměli asi nejvíce. Místo toho, abychom do něčeho investory museli nutit, museli jsme se sami spíše umravňovat.
Dům byl první komerční zakázkou vašeho mladého studia. Máte k němu i díky tomu zvláštní vztah? Jak se vám líbí po zabydlení majiteli? Někteří architekti nesou proměny svých staveb poté, co do nich pronikne život, poměrně těžce...
V tomto směru jsme velmi benevolentní a necháváme věcem volný průběh. Za domem je nová králíkárna a dům se pomalu začíná zanášet životem. Je radost to pozorovat. Samozřejmě i zde jsou detaily, na kterých jsme se neshodli, které si stavebníci upravili a které nám vadí. Vesměs jde ale o drobnosti, které nemají zásadní vliv na architekturu domu a dají se v čase snadno změnit. Každý architekt má tuhle míru tolerance nastavenou jinak. Osobně by mi vadily změny, které by zásadně zasahovaly do konceptu domu a tím ho nevratně změnily. To se zde nestalo.
Je něco, co jste se při této realizaci naučili a z čeho vycházíte ve své současné práci?
Každý dům je prototyp a každý stavebník osobnost. Každá zkušenost z realizace nás někam posouvá. Nejde o konkrétní motivy ale spíše o způsob práce.
***
ORA (Originální regionální architektura), MgA. Barbora Hora, Ing. arch. Jan Hora, Ing. arch. Jan Veisser
Foto: archiv redakce
Jsme mladý architektonický ateliér se sídlem ve Znojmě. Zajímá nás prostor, který obýváme. Hlavním tématem je pro nás maloměsto a jeho kontext. Dům byl naše první komerční zadání. Stavebníci nám tak projevili obrovskou důvěru. Realizace trvala tři roky, i s projektem čtyři. Za tu dobu jsme s investory navázali přátelské vztahy a do Božic se stále rádi vracíme.
Rooseveltova 836/6, Znojmo, tel.: 724 760 810, e-mail: dohromady@o-r-a.cz, WWW. O-R-A. CZ