25.05.2026
připravila: Anna Martinková
Za slunečných dnů rozehrávají měděnkové pláty žaluzií v nástavbě pražského domu Langhans působivou světelnou scénu. Světlo, nasekané kovovými břity, vrhá do prostoru pruhované stíny a jemně se dotýká obrazů, soch i instalací. Vytváří intimní atmosféru – přesně takovou, jakou si Eliška Hradec Chomisteková a Michaela Mellová, zakladatelky bytové galerie NOOKART Studio, před šesti lety vysnily.
Obě jste vášnivými sběratelkami umění. Jaké dílo jste si pořídily jako první?
Michaela: Byl to obraz od Vladimíra Vély. Tehdy se mi podařilo prodat několik jeho děl a jedno jsem dopřála i sobě.
Eliška: S manželem jsme si koupili Martina Lukáče, což byl ale spíš dárek pro něj. Čistě pro sebe jsem si pořídila koláž od Vojtěcha Kovaříka.
Michaela: A to je důležitá informace, protože ten nás spojil a může za to, že teď jsme, kde jsme. My jsme o sobě s Eliškou věděly už dříve, ale tehdy jsme se setkaly asi po sedmi letech a začaly se intenzivněji vídat. Pracovala jsem pro Petra Hájka v The Chemistry Gallery a Vojtěch Kovařík, který dneska vystavuje už jen v zahraničí, tam dal k dispozici svá díla, včetně drobnějších koláží na papíře. A protože ty věci od Vojtěcha byly prakticky okamžitě vyprodané, dala jsem vědět Elišce, která ho měla vždycky ráda. A během toho setkávání přišel nápad pracovat na nějakém společném projektu.
To je docela velká věc – opustit jistotu zavedené instituce a dosavadní kariéry a budovat od nuly projekt vlastní galerie.
Michaela: Dnes bych nad tím už přemýšlela mnohem víc, ale tehdy jsem byla naprosto spontánní a nadšená – vždycky jsem si přála mít něco svého.
Eliška: Vnímala jsem to jako přirozenou věc. S manželem, který je architekt, ale i s přáteli a známými, kteří jsou umělci, jsme se odjakživa pohybovali po vernisážích. Navíc jsme měla v Bratislavě kamarádku, s níž jsme objížděly různé přehlídky umění, jako jsou benátské Bienále, Frieze Los Angeles, nebo jsme vyrážely do vídeňských galerií. Ona byla taková zasvěcená a věděla spoustu věcí, co se kde v umění dělo. To mě naprosto fascinovalo, zajímalo a začala jsem s ní na umění ujíždět. Začala jsem ho také sama sbírat. A když jsem se pak vrátila ze studijních pobytů v Austrálii a Mexiku a dostudovala školu, zvažovala jsem dvě možnosti – zda budu pokračovat v práci v rodinné firmě na Oravě, nebo se pustím do něčeho vlastního. Druhá varianta byla každopádně lákavější.
Zní to, jako by nebylo nic snazšího než otevřít si vlastní galerii.
Michaela: Já jsem do toho na začátku opravdu s takovou představou šla. I když jsem měla zkušenosti z Galerie GASK a poté z The Chemistry Gallery, netušila jsem, kolik práce za tím bude. Když pracujete sama na sebe, ten extrém nasazení se nedá srovnávat – najednou za vším stojíte vy, nesete plnou zodpovědnost. Galerie jsou navíc vztahy, které musíte vytvářet a živit na různých frontách. A to je energie – úžasně nabíjející a velmi vyčerpávající zároveň. Rozhodně to není pro každého. Zvlášť v začátcích – v prvních dvou třech letech, kdy to bylo čistě na nás, abychom oslovovaly umělce, hledaly kanály, jak se dostat do širšího povědomí. Ne, že by to teď byla menší zátěž, ale dnes dostáváme od umělců zpětnou vazbu, že sledují naši galerii, posílají nám svá portfolia. Také se k nám vracejí ti, s nimiž jsme v minulosti spolupracovaly, a ptají se, zda něco zase nevymyslíme. A to je pro nás důležité potvrzení toho, co děláme.
Proč zrovna bytová galerie?
Eliška: V době, kdy jsem začala umění sbírat, v Česku moc bytových galerií nebylo. Byly tu samozřejmě státní instituce, velké a větší komerční galerie. Většina byla postavená na klasickém „white cube“ konceptu (pozn. red.: tedy na prezentaci umění v neutrálním prostředí bez rušivých prvků). Tuhle galerijní sterilitu mi částečně kompenzovaly návštěvy ateliérů samotných umělců, kde je atmosféra naprosto jiná a je to úžasný zážitek. Jak jsem si ale pořizovala víc věcí, začal mi scházet nějaký komplexnější servis. Proto jsme se s Míšou začaly bavit o tom, že by bylo fajn představit
Eliška Hradec Chomisteková
→ *1989, vystudovala Business Administration na City University of Seattle v Bratislavě a mezinárodní obchod na Metropolitní univerzitě v Praze. Kromě práce v galerie se intenzivně věnuje svému dvouletému synovi Metodovi, s nímž ráda objevuje nová místa po Praze i v celém Česku a samozřejmě také galerie. Baví ji móda a design a ráda sleduje sporty jako F1, tenis a krasobruslení.
Michaela Mellová
→ *1994, studovala Performing arts a Dějiny umění na Univerzitě v Pise. Zkušenosti získala například v The Chemistry Gallery, kde působila v produkci a prodeji umění, dále v GASK v oblasti PR a produkce a také při vedení galerie NOOKART. Tyto zkušenosti ji postupně přivedly k dalšímu vzdělávání v oblasti kurátorství a uměleckého psaní. Mimo oblast výtvarného umění jsou pro ni zásadní literatura a filmy, které ji fascinují jako dvě provázané a ovlivňující se oblasti.
Celý rozhovor si můžete přečíst v květnovém čísle Moderního bytu
