Množství světla, které velkoryse propouští, jeho jemné odlesky a mírně zkreslený výklad reality, ukryté za tenkou vrstvou křehkosti, přinášejí do prostoru čirou lehkost. Se sklem pracujeme stovky let, ale až současnost nám umožňuje používat ho fascinujícím způsobem. 

S jedinečnými vlastnostmi tohoto ušlechtilého materiálu jsme se v oblasti interiérového designu dlouho potkávali především u drobných doplňků nebo naopak masivních stavebních prvků v tvrzené podobě. Sklo je ze své podstaty tvárný materiál, ale až technologický vývoj posledních let umožňuje designérům proměnit ho třeba v křeslo nebo šatní skříň.

Kromě tradičního foukání patří mezi nejčastější způsoby zpracování skla tažení, odlévání a ohýbání podle forem. Poté je možné upravovat ho chemicky i mechanicky, a dosáhnout tak pestré barevnosti i různé povrchové struktury. Při výrobě nábytku ze skla je ale ještě důležitější dosažení optimální pevnosti a pružnosti zároveň, což umožňuje vrstvení skleněných plátů. Odolnost vůči poškrábání a lámání je zase upravována působením tepla, například tzv. kalením – nejprve se zahřívá na teplotu 620 až 680 °C a následně je rychle zchlazeno, tím se zvýší odolnost skla proti rozbití až pětinásobně.

Tyto a mnohé další sofistikované postupy ve výsledku umožňují nezatížit prostor zbytečnou hmotou, což je praktické především v malých prostorách, ale efektní úplně všude. Skleněný nábytek totiž umožňuje pracovat s optickými klamy a hrát si s lomem světla podle libosti. I rozměrné křeslo nebo jídelní stůl pro osm lidí vypadají až neuvěřitelně subtilně, pokud jsou ze skla. Interiér odlehčí a vizuálně provzdušní, čiré sklo lze navíc dobře kombinovat s jakýmkoli stylem, libovolnými materiály i barvami. Ty zodpovědnější z nás navíc těší skutečnost, že jde o zcela přírodní materiál, který lze donekonečna recyklovat.

***

JAK TO VIDÍ..

RONAN A ERWAN BOUROULLECOVI, designéři 

Ronan a Erwan Bouroullecovi pracovali řadu měsíců s mistry skláři v italské dílně společnosti Wonderglass, aby vytvořili kolekci Alcova.

Vázy jsou vyráběny primitivní technikou odlévání roztaveného skla do otevřené formy: „Na počátku byli řemeslníci trochu šokováni, že necháváme materiál pracovat samotný. Jsou zvyklí, že jejich tvorba je založena na snaze o maximální přesnost, ale my jsme si chtěli naopak pohrát s vlastním pohybem materiálu.

V oblasti průmyslové výroby vždy chceme, aby byl každý kus stejný, a my máme radost z toho, že v této kolekci je naopak každý trochu jiný,“ přiblížil Ronan Bouroullec vznik série představené v rámci okouzlující křehké instalace na letošním milánském Design Weeku. 

Text: Jana Polomová | Foto: archiv redakce