Jsou zpravidla to první, čeho si při vstupu do koupelny návštěvník všimne. V prostoru umístěné dávají sebevědomě na odiv svůj tvar i dominantní postavení. K tělu si připustí jen podlahovou baterii, která podtrhne jejich výjimečnost, případně i stolek na odložení sklenky se šampaňským. Řeč je o volně stojících vanách. 

V minulosti bývaly vany umístěné v prostoru spíš výsadou lépe situovaných jedinců. Do běžných domácností se dostaly až v době, kdy se koupelny začaly více vnímat jako odpočinková zóna a v souvislosti s tím se jejich prostor zvětšil. I když z praktického hlediska vany v prostoru žádné výhody neposkytují, jsou pro mnohé symbolem komfortu a relaxační pohody.

Volně stojící vany jsou jednoznačně určené ke koupeli. Sprchování vestoje v nich nemá smysl, stejně jako není rozumné použít toto řešení do dětské koupelny. Kromě koupelen se volně stojící vany umisťují i do ložnic nebo otevřených loftů. V současných interiérech nacházejí také místo poblíž prosklené stěny, která s filtrem proti pohledu zvenčí poskytuje při koupeli výhled. 

Umístit vanu do prostoru není tak snadné jako instalovat standardní typ ke stěně. Základním předpokladem je kromě dostatečných volných metrů i vyšší nosnost podlahy. Váha samonosné konstrukce vany totiž může být v případě litého nebo přírodního kamene až 120 kg. K tomu je třeba ještě připočítat hmotnost napuštěné vody a těla, což představuje dalších 200 kg. Jde tedy o velké bodové zatížení, se kterým se v mnoha starších stavbách nepočítalo. Proto je nutné nechat nosnost podlahy posoudit statikem.

V nově postaveném objektu, kde by se již s podobnými požadavky mělo počítat, tato starost odpadá. Problém může představovat i tloušťka podlahové konstrukce, která by měla umožnit instalaci vody a sifonu, jehož standardní výška je 14 cm. Pokud je konstrukce nižší, je možné použít extrémně plochý osmicentimetrový sifon, u kterého je ale třeba počítat s pomalejším odtokem i vyšším rizikem zanesení a ucpání odtoku. Ve starších domech může instalaci zkomplikovat i vedení odpadu, jehož spád se musí na každém metru snížit přibližně o 3 cm. Pokud to konstrukce podlahy neumožní, je nutné umístit vanu na podstavec. 

Efektním doplňkem volně stojící vany je podlahová baterie nebo armatura zapuštěná do okraje. Zajímavou možnost představuje napouštění vody přepadem umístěným pod ovládacím prvkem, jímž se reguluje intenzita, teplota i odtok vody. Luxusnější typy volně stojících van bývají zhotovené z jednoho kusu materiálu. Možné je ale použít i standardní typ opláštěný panelem, který se k vaně připevní při montáži, takže s vanou tvoří kompaktní celek. Samonosné vany se vyrábějí z litého kamene, různých kompozitních materiálů, ze smaltované oceli i z přírodního kamene a dřeva. Nižší hmotnost mají akrylátové typy. K umístění vany do prostoru je možné použít i obyčejnou vanu, která se standardně obezdí nebo obloží stavebními prefabrikáty. Toto řešení vyjde v porovnání s designovými kusy levněji, je ovšem méně efektní.

Text: Libuše Lhotská | Foto: archiv redakce

Zdroj: SVĚT KOUPELEN