02.09.2026
připravila: redakce

Vlastní jednu z největších sbírek děl Liny Bo Bardy a Gia Pontiho. V rámci svých sbírek a výstav cestuje z minulosti do budoucnosti. Vrací se k ikonám a hledá nové talenty. Není divu, že galerie Niny Yashar patří k nejvyhledávanějším spotům (nejen) v rámci Salone del Mobile.

Jaký byl pro vás minulý ročník Salone del Mobile ?
Salone byl pro mě nesmírně výjimečný, protože byl spojený se zcela emotivní událostí – desátým výročím Nilufar Depot. Od prvního okamžiku, kdy jsme 13. dubna 2015 otevřeli dveře tohoto prostoru, se Nilufar Depot stal spíše než jen galerií opravdovým divadlem designu a cílovou destinací sběratelů, znalců, studentů a milovníků designu z celého světa. Na oslavu této výjimečné dekády jsem chtěla znovu objevit prostor novýma očima a probudit emoce, které jsem cítila, když jsem poprvé vstoupila do bývalé továrny na stříbrné nádobí ve Viale Lancetti, která mě okamžitě uchvátila. Z tohoto důvodu jsem se spojila se studiem Fosbury Architecture, které vytvořilo koncept „Silver Lining“ – působivou instalaci inspirovanou estetikou separé ze 70. let, která proměnila hlavní patro na monochromatický prostor odpočinku a potěšení. Design instalace využívá řady prvků, jako jsou barvy, křivky, hrany a textury. Součástí je také bohatá kolekce prozkoumávající vyjadřovací možnosti kovu – materiálu, který je od počátku v centru mé pozornosti, symbolu síly a odolnosti, jenž se v rukách zručných řemeslníků proměňuje v něco křehkého a poetického.

Když jsme v takovém nostalgickém rozpoložení, jaký moment v historii vaší galerie byl pro vás nejtěžší?
Bez váhání to byl okamžik, kdy jsme získali Depot a pustili se do ambiciózní rekonstrukce. Přesněji řečeno jsme se rozhodli snížit podlahu o téměř metr, což byl obrovský strukturální zásah. Zpětně jsem ale na toto rozhodnutí hrdá. Umožnilo to prostoru vyrůst do podoby, jakou má dnes – silné platformy pro vyjádření kreativity, schopné hostit odvážné instalace a monumentální díla.

Byla během minulého ročníku nějaká konkrétní instalace nebo objekt, který vás obzvlášť zaujal?
Spolupráce s Fosbury Architecture byla bezpochyby vrcholem, konceptuálně bohatá a vizuálně silná, a věřím, že skvěle zachytila ducha Nilufar Depot. Také mě moc bavilo ponořit se znovu do kolekce vintage děl. Designéři jako Gio Ponti, Gabriella Crespi, Nadia Vigo a Mario Bellini mě i stále inspirují. Jejich práce představují svobodu formy a vitalitu, která je neuvěřitelně současná. Velmi mě také fascinují američtí designéři ze střední poloviny 20. století jako Paul Evans, James Mont, Edward Wormley a Karl Springer – vizionáři, kteří pozvedli kov do nových expresivních výšin a sochařských dimenzí a předefinovali jeho expresivní potenciál. Dalším projektem, na kterém jsem si opravdu práci užila, byla Nilufar Edition – jedinečný pokus o přístup ke světu nábytku, který odmítá konvenční myšlení a spojuje design s vysoce kvalitním tradičním řemeslem renesanční dílny. Pro tento rok jsme spolupracovali s Andreou Mancusem, který přetváří design v architekturu života. Jejím jádrem je myšlenka domova, který není pouze funkčním místem, ale spíše nádobou paměti, kulturního vyjádření a identity. Od římského „domus“ po radikální modernistickou vizi Le Corbusiera byl domov vždy prostorem pro experimentování. Nilufar Edition pokračuje v tomto dialogu – spojuje nové prvky s reinterpretacemi ikonických kusů, aby oslavila tradici a zároveň posunula její hranice.

A váš největší designérský objev?
Těžko vybrat jedno jméno. Ze současné generace je pro mě výrazným pojmem například Hechizoo – kolumbijský ateliér, který ve své práci proměňuje tkaní ve vysoké umění, zcela ručně vyráběné s použitím nečekané kombinace přírodních a průmyslových materiálů, jako je hedvábí, rafie, agáve, měď a hliník. Výsledkem je fascinující hra textur, průhlednosti a světla, jak hmatatelná, tak éterická.

ina Yashar

→ Renomovaná galeristka, sběratelka, mecenáška i vizionářka ve světě současného designu. Má perské kořeny, narodila se v Teheránu, ale od dětství žije v Miláně. Svou kariéru začínala po boku svého otce – významného obchodníka se starožitnými koberci a vzácnými textiliemi. V jedenadvaceti letech se osamostatnila a specializovala se na starožitné francouzské koberce z 19. století. Záhy ji však pohltily vintage ikony i práce moderních tvůrců. V roce 1979 založila galerii Nilufar, v níž vytvořila řadu mimořádných projektů, výstav a spoluprací a objevila talenty, které zanechaly nesmazatelnou stopu a pomohly utvářet svět sběratelského designu.