22.05.2026
připravila: Anna Martinková

Usilovně a svorně pracovat v úspěšném dlouholetém tandemu je mimořádně vzácné. Výjimku stvrzující pravidlo tvoří dnes už vyhledávaní a respektovaní designéři Roman Vrtiška a Vladimír žák, jejichž nevídaná souhra od školních let a společný profesní růst budí zdání, že se pro sebe narodili.

Ve svém tvůrčím životě jste už po sobě zanechali nesmazatelnou stopu. Čím si vysvětlujete svůj úspěch?
Vladimír Žák: To je relativní! Nechceme být zbytečně skromní, ale nemá smysl si nic nalhávat. Nějakou dobu se pohybujeme v určité bublině, v daných kruzích, a uvě­domujeme si, že máme co říct a v kontextu zkušeností máme i nějaké slovo, ale stále jde o pohyb v té bublině. Je za tím otevřenost a lidskost. Při jednání máme vždy otevřené karty na stole od začátku až do konce a to je zcela zásadní. Z klientů se velmi často stávají blízcí známí. Vzniká skvělá energie, která se propíše do celého projektu.
Roman Vrtiška: Profesionalita, o které se mluví, se stává jakýmsi zaklínadlem, ale v principu je pro nás synonymem lidského přístupu a empatie. Je třeba naučit se pro­tistranu správně číst, teprve pak pro ni můžete vytvořit kvalitní produkt či úspěšný projekt. Nebojíme se práce a jsme zvyklí o ní hodně přemýšlet.

Foto: Lukáš Hausenblas

Po čem jste toužili na prahu své kariéry a jak se vaše představy posunuly po téměř dvacetileté spolupráci, která započala už při studiích?
RV: Každý designér touží po dlouhodobé spolupráci se značkami, které vás něčím oslovují. Musím říct, že až na pár výjimek se nám to v našem českém rybníčku povedlo. A to je skvělé! Ale principiálně vždy toužíte po tom, aby vás práce, která je vaším koníčkem, i uživila. S ohledem na vystudované množství designérů a jejich uplatnění v oboru to ale není zcela automatické. Před dvaceti lety jsme toužili po tom, aby všechna naše práce jela, aby vše vibrovalo. Nyní už daleko víc toužíme po klidu a zpomalení. Potřebujeme vystoupit z rychlíku, který je rok co rok rychlejší, po­třebujeme svoji práci zredukovat. Ve vší skrom­nosti však musím říct, že v posledních letech nás klienti mnohem více respektují a chodí za námi s konkrétní věcí, více naslouchají, jsou otevřenější a ponechávají nám volnější ruce. Dříve tu nebyly tak rozvinuté sociální sítě, společnosti chyběl zdroj automatického naplňování představ, chyběla důvěra v nás, mladé tvůrce po škole, ale i správná míra obecně rozšířeného vzdělání v oblasti architektury, interiérů, produktů... Dnes se díky sociálním sítím společnost i sama edukuje a rozvíjí.
VŽ: Jde o téma osobního vnitřního růstu. Stálého zápalu, nastartovaného motoru. Stá­le je tu ta vášeň, ale jde o to neztratit ji, nepřepálit to, abychom si ji zachovali. Nevím, kde budeme za pět let. Možná budeme vyrá­bět svoje věci. Dříve jsme rozhodně neměli od klientů tolik důvěry.

Jak moc komplikované je spolupracovat v tandemu?
RV: Dovedu si představit, že extrémně složité, když vedle sebe máte člověka, se kterým si nesednete. Nesouzníte v mnoha rovinách. To my naštěstí nemáme, jinak bychom spolu nebyli už tolik let. Naše kouzlo funkčního mechanismu tkví v tom, že si zásadně nic nerozdělujeme ani naši práci necpeme do žádných tabulek. Je mezi námi naprostá souhra a věříme si.
VŽ: Je to i v náhledu na svět, v přirozené zodpovědnosti vůči tomu druhému, celému týmu, v důvěře a spolehlivosti. Vážíme si toho, co jsme vytvořili, nikdo to nechce pohřbít.

Foto: Lukáš Hausenblas

Vaše portfolio odvedené práce roste a je i značně různorodé. Časem se přidala i pedagogická práce. Jak o ní smýšlíte a jak ovlivňuje vztah s mladou tvůrčí generací vaši současnou práci?
VŽ: No jasně! Ovlivňuje! Naše práce je založená na brainstormingu. Všechno je diskuse! Dis­kusí se eliminují slepé cesty a samozřejmě, každý názor se počítá. Konzultace s nimi přináší nové názory a pohledy na věc. Na mnoho věcí se díváme odlišně, ale vzájemně se nabíjíme.

Čím konkrétně můžete být svým studentům oporou, co jim můžete nabídnout?
RV: Zkušenostmi z praxe. Naše škola ne, ale většina vysokých škol je založená na teorii. V oboru, který je spojen s aplikační sférou, tam potřebujete nabývat i praktické znalosti. Pokud ve škole tato témata chybí, nemáte je jak získat. A přestože je zde získáte, tak je to pořád jen akademická půda. To největší know-how, které jim můžeme dát, jsou naše letité a přímé pozitivní i negativní zkušenosti z praxe. To nejdůležitější a zásadní, co se naše studenty snažíme naučit, je v dnešní době ještě aktuálnější než kdy jindy. Nesmí se bát