Jana Polomová: Sex, drogy nebo rock’n’roll?

Nedávné výzkumy prokázaly, že poslech hudby aktivuje v mozku stejná centra jako sex, přijímání stravy nebo užití drogy. Zní to jako dobrá zpráva pro všechny včetně single anorektiček, které nemají peníze na drogy. Stavy extáze si konečně i oficiálně může dovolit každý bez ohledu na pohlaví, barvu pleti, náboženské vyznání a výši zůstatku na účtu, aniž by přitom pro všechnu tu vášeň zemřel příliš mladý. Jak snadné! I když... Přehrávám si svou kariéru vážné posluchačky zdaleka nejen vážné hudby a napadá mě několik ale... Hned to první se objevilo velmi záhy po narození. Můj starší bratr měl tehdy velkou zálibu v metalové a punkové hudbě. Já vím, každý máme něco. Jenže já s ním měla pokoj, tedy dětský (o klidu nemůže být řeč). A protože si těžko dostupná alba těžko poslouchatelných kapel pouštěl nejraději před spaním, není divu, že první písně, které jsem usilovně šišlala, nebyly zrovna hity od Dády Patrasové. 

12.12.2016 Připravila: Jana Polomová

Tím jsem samozřejmě občas děsila roztomilé holčičky v růžovém, se kterými jsem chodila do pěveckého sboru. Když už to vypadalo, že mě zachrání máma (kdo jiný!) se svými starými elpíčky, začal se pro změnu pohoršovat můj učitel hry na klavír. The Beatles místo Bacha? Debussyho vyměnit za Dylana? A ven! No tak jo, šla jsem, ale doma jsem pak zase od pubertálního bratra, se kterým jsme tehdy čerstvě frčeli na Nirvaně, sklízela posměch při nácviku Chopinových valčíků. Těch vlivů bylo zkrátka moc, a i když si zdánlivě odporovaly, ve skutečnosti vytvořily pestrobarevnou mozaiku, což se odráželo mimo jiné na mé rychle se rozšiřující sbírce hudebních nosičů. Když jsem pak dostala svůj první CD přehrávač (brácho, dík, všichni víme, že jsem si ho zasloužila), chtěla jsem mít všechny své oblíbence na CD pro ten zvuk, který měl být „tak křišťálově čistý, že prostě ani křišťál křišťálověji čistší být nemůže“. Vedle stokrát přehraných emgetonek a poškrábaných LP desek rostla hromádka kompaktních disků geometrickou řadou. A pak se stal zázrak! No tak ne, no, ale aspoň nějakou tu chvíli jsme tomu věřili.

BLOG Redaktorka Jana Polomová: Střet zájmů

Všechna ta roky objevovaná hudba se vešla do jediné malé krabičky a tu zase šlo schovat do jediné malé kapsičky, a tak člověk mohl prožívat tu svou extázi, kudy chodil. Geniální! No jo, ale (vždyť jsem to říkala)... Když jsem měla před pár lety možnost poslechnout si kvalitní hudbu na kvalitním gramofonu, tu kouzelnou bílou krabičku jsem odložila (budiž jí ke cti, že zabírá z celé mé sbírky zdaleka nejméně místa). V každém případě jsem byla zase na začátku, i když vinylů, jak se jim dnes říká, už je naštěstí všude dost. Jen u nás doma ne... Práce vědců si velmi vážím, a proto jim nabízím tento můj soukromý maraton k výzkumným účelům, vzorků vhodných k otestování máme plný byt. Třeba si je poslechnou a zjistí, že hudba sama je droga a audiofilové hnaní svou závislostí to taky nemají zrovna lehký.