Jeho autorská tvorba má tak čitelný rukopis, že se pro jeho originální kousky buď ihned nadchnete, nebo poznáte, že tohle není váš šálek čaje. Nouzí o fanoušky ale Vladan rozhodně netrpí. 

03.03.2017 Připravila: Lucie Martínková, Foto: archiv redakce, Lukáš Hausenblas

Co může být příjemnějšího než ranní procházka letním prosluněným Karlínem s pracovním úkolem – udělat si rozhovor s charismatickým sympaťákem, který se mezi řečí zmiňuje, že pochází z Olomouce, ale už je tak trochu napůl Ital. Itálii miluje a už několik let „pendluje“ mezi Olomoucí, Florencií a teď nově i Prahou.

Tam všude má své domovy, ateliéry a zcela či částečně zapuštěné kořeny. 

Jak daleko padlo jablko od stromu?

Tak jako každého i mě ovlivnilo to, v čem jsem vyrůstal. Dětství a pozdější čas jsem trávil v otcově kovářské dílně, a i když je umělecká kovařina a to, co teď dělám, něco naprosto odlišného, nechala ve mně zřetelný otisk. Osahal jsem si tam pro svůj život zásadní materiál – železo.

Poznal jeho vlastnosti, vyzkoušel si všechno, co z něj lze vytvářet, a naučil jsem se ho cítit. V otcově dílně také vznikl můj první kovový konferenční stolek a dodnes si vzpomínám na ten skvělý tvůrčí pocit, který mi zůstal dodneška. Byl to jednoduchý konferenční stolek s deskou z taveného skla, kterou mi vyrobil jeden moc šikovný sklář. Pak byl druhý stolek, pátý, desátý, k tomu jsem začal dělat různé židle, nábytek, vázy a doplňky.

Tomu všemu ale nejspíš předcházela neprošlapaná cesta studií a získávání zkušeností?

Po gymnáziu jsem šel na vysokou školu studovat výtvarné umění, sochu, kresbu a moderní umění. Původní myšlenku na architekturu jsem zavrhl vzhledem k mému nenadání na matematiku. Nakonec jsem se k ní ale stejně oklikou dostal a dneska mě navrhování domů a bytů spolu s designem živí. Kromě diplomu bylo potřeba si ještě opatřit výuční list na „kovadlinu“, protože se předpokládalo, že budu pokračovat v otcově živnosti. Do otcovy firmy jsem chodil na brigády během studií a vyrostl tam od pomocníka v dílně až po kancelář, kde jsem se učil podnikat.

Tehdy mě také otec vzal na sympozium do Itálie, kde jsem se zamiloval do své budoucí ženy i do Itálie. A tak jsem čtyři roky pravidelně dojížděl do Florencie a během brigádničení a studia v Česku stihl studovat v Benátkách na Akademii design a techniky zpracování kovu. To beru jako startovní čáru k designu a vlastní tvorbě. Začal jsem kreslit první skici, které už byly čistě mým pojetím designu nábytku a s klasicky kovaným železem měly společného čím dál méně.

Kde berete inspiraci a jak lehce či těžce se rodí návrhy? 

Nápady přicházejí v nejneočekávanějších chvílích, proto s sebou pořád nosím skicák, kam si je hned zaznamenávám. Prostě to hned vidím a nakreslím. Nemám to tak, že bych složitě hledal nějaký tvar a něco komponoval. Určitě mě v tom ovlivňuje i to, že cestuju po různých výstavách nábytku, galeriích a veletrzích u nás i v zahraničí, kde nepřímo čerpám inspiraci. Vůbec mě ale nezajímají různé trendy a módní vlny.

Díky studiu sochařiny mám také prostorové vnímání. Nejvíc mě baví skicovat volnou rukou a kreslit si různé proporce a vazby jednotlivých materiálů. To dělám při tvorbě nábytku i v architektuře. Časem jsem se dostal do stádia, kdy moje věci, které jsou především kovové, tedy někdy až maskulinní a poměrně dost drsné, bylo potřeba něčím odlehčit. A tak jsem začal kombinovat první materiály jako sklo a později i dřevo. Za poslední roky jsem se, zase díky Itálii, dostal i k technice recyklace a asambláže různých starých součástek a předmětů (stará kolečka, desky, trámy, vozíky), které zrestauruju a použiju jako základ nových nábytkových solitérů. Vznikají tak kusy, které ode mě dostanou do vínku moderní geometrickou linku a od své minulosti zase duši a punc originality. 

Je problém sehnat komponenty, jimiž vaše „železo“ doplňujete? 

Problém to byl třeba u koleček k lavicím. Ta nerezová z Německa, která jsme používali původně, se přestala vyrábět a jiná ideální na trhu nebyla. Dodnes si vzpomínám, kolik času jsem strávil hledáním jiného dodavatele po celé Evropě. Tak jsem se naštval a u lahve vína nakreslil kolečka, dal dohromady výrobu a děláme si je sami. Nakonec vypadají ta naše polykarbonátová lépe než ta původní. Prima spolupráce je zase třeba s řezbářem, který mi v Rožnově pod Radhoštěm vyrábí dlátem ručně dlabané sedáky k lavicím. U známého, který po republice rozebírá staré stavby, si vybírám použité dřevo s krásnou kresbou a jedinečným povrchem. Z něj pak vyrábíme či doplňujeme nábytek. 

 

Industriální prostor vašeho nového showroomu/ateliéru v Karlíně je jako stvořený pro vaše objekty. S jakou filozofi í jste do toho šel? 

Asi dva roky jsem hledal v Praze odpovídající prostor jako místo pro setkávání se zákazníky, kterým z pozice architekta tvořím bydlení, a zároveň místo, kde z pozice designéra konečně mohu hrdě vystavit a prodávat svůj autorský nábytek. Moje solitéry jsou velmi specifické i samotnými povrchovými úpravami, např. patinou rzi a ručně broušenou ocelí, takže pro zákazníka je lepší vidět je naživo. Tím, jak je můj nábytek jiný, originální a v Česku jediný, tak jsou na něj navázané různé příběhy. Člověk k nám může přijít, dát si tady kávu nebo víno, něco si o tom povyprávíme a pak si ode mě může koupit to, co ho zaujme a má k tomu i tu přidanou hodnotu. Tady o tom stolku bych mohl vyprávět, že má kolečka z desítek let staré drezíny a cypřišovou desku, kterou jsem vyštrachal u stoletého stolaře v centru Florencie. Lavice, na kterých sedíme, mají desku ze starých okenic z toskánského venkova ještě se stopami po ručním katrování. Tady ta stolička má sedátko z masivního kaštanu z toskánských hor atd. 

Když jsme u těch příběhů, kdo posloužil jako předloha k otisku pozadí na vaší kolečkové lavici?

I když je tam sedátko s mužským a ženským pozadím, takže příběh by mohl být pikantní, realita je prostší. Vzal jsem kbelík s vodou, jednomu chlapovi namočil montérky a posadil ho na plech. Obtisk jsem obkreslil, v dílně to vytepali a výsledek vidíte. Stejný vtip jsem použil taky u barové stoličky.

MgA. VLADAN BĚHAL

40 let, studoval výtvarné umění a architekturu u nás i v Benátkách

Své značce Vladan Běhal Design se věnuje 15 let. Navrhuje a vyrábí stoly, konferenční stolky, židle, stoličky, úložný nábytek a další výrazné interiérové doplňky

V pražském Karlíně otevřel nový showroom/ateliér, kde vystavuje svou tvorbu i designové kousky svých oblíbených zahraničních značek. Je to nejen showroom, ale i místo pro setkávání se zákazníky a přáteli

Je ženatý, má dceru a syna

Mezi jeho koníčky patří lyžování, hra na kytaru a víno 

KONTAKT: MgA. Vladan Běhal Design, showroom/ateliér, Šaldova 1A, Praha 8-Karlín, tel.: 777 590 005, e-mail: info@behaldesign.cz, www.behaldesign.cz