Reformní hnutí hledající cestu k lepšímu světu skrze estetiku vyústilo v trvalý zdroj inspirace především v oblasti produktového designu, kde je jeho důraz na funkci a důmyslné propojení umění a řemesla nejpatrnější. Někdejší odvážná avantgarda je dnes už klasikou, hlasitě však promlouvá i sto let od svého vzniku.

15.11.2019 Připravila: Jana Polomová, Foto: archiv redakce

Školu, která fungovala pouhých čtrnáct let, a přitom výrazně ovlivnila vzhled současných měst i domovů, založil v roce 1919 německý architekt Walter Gropius. Jeho cílem přitom bylo znovu propojit užité a výtvarné umění a nastolit jednotu designu, architektury a umění se vztahem k řemeslu.

Škola byla základnou pro experimentálně založené tvůrce z celé Evropy v čele se známými umělci jako Josef Albers, Vasilij Kandinskij, Mies van der Rohe nebo Paul Klee, kteří předávali své odborné znalosti z pozice vyučujících. Progresivní výuku řemesel, umění a architektury charakterizoval alternativní pedagogický přístup, který byl brzy doplněn o „umění porozumět lidskému nitru“, když se v osnovách objevily předměty jako psychologie a sociologie. Ve formě vzdělávací instituce existoval Bauhaus ve Výmaru (1919–1925), Desavě (1925–1932) a Berlíně (1932–1933), dokud nebyl uzavřen kvůli narůstajícím tlakům nacistů. Nicméně i poté přetrvával vliv a estetika školy, která vyvrcholila hnutím Bauhaus, jehož následky jsou patrné dodnes, kdy po celém světě probíhají oslavy dlouhých sto let jeho existence.

JAK VYPADÁ BAUHAUS?

Bauhaus byl ze své podstaty otevřen všem novým idejím, poznatkům a názorům, které s každým pedagogem absorboval do svého plánu. Nejednalo se o jednoznačně zaměřenou školu, ale spíš o protiakademickou reformu uměleckých škol. Z neuvěřitelné různorodosti a silně individualistického prostředí tak přirozeně vzešlo mnoho velkých myšlenek a tendencí, které lze jen těžko redukovat ve stručný výčet. Připomeňme si tedy alespoň několik těch, které jsou v oblasti designu stále patrné.

Umění je i řemeslo

Gropius koncepci školy stavěl na myšlence, že nelze oddělovat umění a techniku. Mezi vyučující proto patřili také řemeslníci a každý student nejprve musel projít tříletým řemeslným učením. Po absolvování tovaryšské zkoušky se stal mladým mistrem a od roku 1926 mohl získat také vysokoškolský diplom. Kvalitní řemeslné zpracování je i v současné době obdivováno a mnoho designérů i světových výrobců nábytku se k němu vrací i tam, kde jiným stačí stroje, „průmyslová užitková forma“ a „nevhodný dualismus“, jak už v 19. století vyjádřil architekt Gottfried Semper.

Dostupný každému

Architektura se ve škole Bauhaus začala vyučovat až v roce 1927, a přestože zpočátku cíleně nečerpala z tehdy vznikajícího funkcionalismu, musela k němu nutně dospět. Součástí vize dokonalé architektury totiž byla praktičnost, dostupnost napříč sociálními vrstvami i reakce na situaci ve společnosti. Samoúčelná zdobnost a prázdná okázalost ustoupila funkčnosti a čistotě, což nám dnes připadá přirozené a pochopitelné, ale před sto lety šlo o revoluční přístup.

Autentické materiály

Nic nepředstírat! Mnohé formy vzešlé z Bauhausu byly jen vnějším odrazem vnitřních principů. Ctít kulturu, ale nebát se skutečného stavu věcí a neproměňovat násilně surovost ve vyumělkovanou ušlechtilost. Podle učitelů Bauhausu je nejdůležitější vlastností designéra poctivost, proto mají materiály odrážet pravou povahu objektů i budov bez ohledu na svou estetiku.

Forma následující funkci

Předpoklad, že dokonalá forma je již zahrnuta ve funkci samotné, a proto tedy při návrhu stačí jednoduše zaměřit pozornost právě na účel, je jednou ze základních myšlenek modernismu a posledních sto let se osvědčuje v mnoha oblastech i dí­ky hnutí Bauhaus.

Minimalistický výraz

Bauhaus upřednostňoval lineární a geometrické formy. V souladu s myšlenkou, že záleží jen na linii, tvaru a barvách, považoval cokoliv jiného za zbytečné, a proto hodné omezení.

„Gesamtkunstwerk“

Jako první zasadil do moderní doby tento pojem vyjadřující syntézu uměleckých oborů a nejrůznějších přístupů Walter Gropius. Bauhaus sice byl skutečně průlomovým hnutím zásadně formujícím moderní design, přesto i on samozřejmě navazoval na to, co mu předcházelo: průmyslová revoluce, pokusy o proměnu společnosti uměním, snahy integrovat umění do života, rušení žánrů v oblasti výtvarného umění – to vše vyjadřuje jednotná idea Gesamtkunstwerku, která je s Bauhausem jednoznačně spjata.

Členové Bauhausu sklízeli za své nápady a narušování tradic mnoho posměchu z řad umělců i myslitelů. Například filozof Theodor W. Adorno prohlásil, že domy s plochou střechou vypadají jako „konzervy“, a malíř Theo van Doesburg označil tvorbu průkopníků za „expresionistickou marmeládu“.