Oceňovaný architekt, oblíbený profesor a zkušený cestovatel celý život hledá a naplňuje svobodu způsobem, který je leckdy vnímaný jako okázalá vzdorovitost.
06.12.2019 Připravila: redakce , Foto: archiv redakce
Už při prvním osobním setkání s ním je však jasné, že Martin Rajniš je především mimořádný člověk pronikající se zvídavostí a pokorou do hlubin světa i bytí samotného, které formuluje svérázným, ale citlivým způsobem. O architektuře mluví jako o magii a jeho stavby vycházející ze zákonitostí přírody odrážejí hluboké zenové principy. Krása, kterou nám svou tvorbou zprostředkovává, je ve skutečnosti stejně křehká jako on sám.
Svoboda je pro vás naprosto zásadní hodnota. Souvisí to s tím, že pocházíte z kultivované a dobře situované rodiny, která byla poznamenána totalitním režimem?
Nejen to. Rodiče měli řadu zaběhnutých představ, který nepřekračovaly některé hranice solidní, intelektuální, měšťanský rodiny, a já jsem šel daleko za tyhle meze. Ale mám zase svý meze a není jich málo. V posledních letech mi vadí ta zvolna odcházející svoboda, degradovaná a ničená režimem, kterej se hodně podobá fašistický Itálii před 2. světovou válkou. Korporátní myšlení, zdánlivej pořádek, síla, organizovanost, ale žádný starání se o chudý například. Pan ministerskej předseda se v některých ohledech tomu Mussolinimu podobá a mám ho asi tak málo rád jako bolševiky.
Není to tak, že každý systém má svá úskalí?
Ne. Jsou i svobodnější systémy a funguje to.Třeba Skandinávie, Island, Novej Zéland. A pak jsou systémy někde hluboko z dávnověku a pořád existujou. Vyhýbají se přitom řadě nepříjemností, který nás zbavujou svobody, zvláště pak nás architekty. Mám hrozně rád malijský Dogony. Nemají žádnej katastr, žádnej stavební úřad. Nemusej se nikoho ptát, když si chtěj postavit barák, jen svejch sousedů a náčelníka.
Celý rozhovor najdete v tištěném vydání časopisu Moderní byt, které vyšlo 6.12.
Předplaťte si Moderní byt a neunikne vám žádná novinka ze světa designu, showroomů a návštěv zajímavých interiérů.
