Po řadě úspěšných nábytkových solitérů v průřezu dvaceti let praxe známý český designér René Šulc navrhnul kolekci Santiago, určenou především pro seniory. Sám ji označuje za nepříliš popdesignovou. Novinka se však těší nejen velkému obchodnímu přesahu. Aktuálně je za ni v mnoha designových soutěžích na ocenění nominován.

27.03.2019 Připravila: Veronika Motyčková

Letos jste byl nominován na Designéra roku za kolekci Santiago pro českého výrobce TON. Překvapí vás, pokud se nominace promění v ocenění?

Překvapí. Ptáte se mě docela brzy. Nyní je to širší nominace, ve které je asi dvanáct designérů. Ještě to není ani finále. A navíc jsem nominován za nepříliš popkulturní téma ve společnosti, která je orientována na mládí, krásu a úspěch. Jde o nábytek po seniory.

Těší vás, že ačkoli nejde o standardní sedací nábytek, sklízíte za něj úspěchy a mediální pozornost?

Zvýšenou mediální pozornost jsem zatím nezaznamenal, jste první redaktorka, která se mě na Santiago ptá. Ne, vlastně druhá! Už se mě ptal někdo z Czechdesignu. Hlavní úspěch, který jsem ale zaznamenal, je zpětná vazba od obchodníků. Na kolekci jsou velmi pozitivní ohlasy. Je to tedy vlastně úspěch. Primárně jsme kolekci dělali s cílem, aby usnadnila práci pečovatelskému personálu v domovech seniorů, a taky, aby to ty babičky a dědečky nikde nedloubalo do žeber. Tak jestli tohle funguje, tak pak ten design asi smysl má. A pak i ta nominace v Czech Grand Design je vlastně taky asi úspěch.

Design solitérního sedacího nábytku vás provází celým profesním životem, jaký pro vás má tento segment význam?

Je to pro mě především výzva. Pracuji na „soše“, na designu, který má volnější zadání. Ale byznys kolem toho moc velký není. Poslední roky se proto více orientuji na nábytek a obecně na produktový design pro sériovou výrobu. To je pro mě velké téma. Hledat technologické možnosti, vejít se do dané výrobní ceny. Vymyslet a vyrábět něco, co někdo bude chtít koupit. V tomto segmentu to mají výrobci lépe podchycené. Vědí, co chtějí, kolik to má stát, kdo to koupí. Koncept lákání na top věc na první stránce katalogu je mrtvý. Výrobce potřebuje super výrobek pro definovanou skupinu zákazníků, za peníze, které jsou zákazníci ochotni dát. Takže už nevymýšlím nejkrásnější, nejbáječnější a nejdražší design, který si nikdo nekoupí, ale vymýšlím třeba židli, která stojí pět tisíc korun, ale kterou lidé koupí. Ale taková židle bude vždy jiná než židle za třicet tisíc. Obojí jsou naprosto odlišné disciplíny. Ne lepší nebo horší. Prostě jiné. Materiálové možnosti, technologické možnosti, možnost, jak řešit detaily.

Foto: archiv redakce

Jak se podle vás posouvají kritéria na interiérový nábytek z hlediska stylu, dispozice i nároků na komfort?

Posouvají se všemi směry. Pozitivně i negativně. Můžete si koupit totální šunt za pár korun, ale stejně tak si můžete koupit kvalitní a krásný nábytek, který vám bude dlouho sloužit a dělat radost.

Jaké nároky musí splňovat křeslo či pohovka, které si získají vaše srdce a které si zaslouží místo ve vaší domácnosti?

Jak že je to přísloví s kovářovou kobylou? Ptejte se mě na moje nároky na vrtačku nebo bicykl. Napadá mě možná tak otázka, jak se musí z takové pohovky dobře sledovat cyklokros nebo Tour de France v televizi. Ale když se mohutně zamyslím, že bych chtěl nějakou designovou pohovku nebo křeslo, vyhrávají asi pohodlí a nadčasovost. Pohodlí, protože pohovka musí být prostě pohodlná, ale nemám rád ty hluboké italské sedáky. A nadčasovost, protože když už, tak radši koupím nějakou kvalitní a drahou věc, která mě pak dlouho baví.

Na co by měli lidé klást důraz, když si vybírají sedací nábytek?

Na kvalitu. Kvalitní ergonomie, kvalitní konstrukce, kvalitní potah, kvalitní design. Pořadí si vyberte dle libosti. Kupte si něco, co vám bude pohodlné. Něco, co vás bude bavit i za pár let. Kupte si pohovku, ne příběh.

Co vás aktuálně inspiruje, co vás nabíjí?

Poslední dobou asi odpočinek – aktivní i pasivní. Po období úprku někam i nikam jsem musel zpomalit. Když chci pracovat kreativně, musím umět občas vypnout. Vymést mozek od přebytečných myšlenek. Poslední dobou čistím hlavu nejlépe na kole a v noci. Hned v lednu jsem zahájil novou cyklistickou sezónu. Dny jsou krátké, tak proto jezdím v noci. Jízda v noci je úžasná. Je to druh meditace. Člověk se musí soustředit jen na jízdu, vypne vše ostatní.

RENÉ ŠULC

Designér mezinárodního formátu, který vystudoval Vysokou školu uměleckoprůmyslovou v Praze a Katedru designu na VŠUP ve Zlíně. Během studií působil v Ateliéru Pelcl a absolvoval mnoho mezinárodních workshopů.

Foto: archiv redakce

Designu se věnuje více jak dvacet let. Orientuje se především na produktový design komplexně. Za své inovativní a vysoce kvalitní výrobky získal několik ocenění, některé z nich byly zařazeny do projektu 100 ikon českého designu.

WWW.INVENO.CZ