Zhruba před šedesáti lety se architekti Pier Giacomo Castiglioni a Achille Castiglioni rozhodli navrhnout stolní lampu pro nepřímé osvětlení, která by zároveň poskytla dostatek světla i pro čtení. S tímto zdánlivým protikladem se slavní bratři vyrovnali vskutku hravě, když průmyslový reflektor obrátili vzhůru nohama a s kreativitou sobě vlastní ho proměnili v sošný objekt.

čátek dnes již světově proslulého výrobce Flos je úzce spjat s meránským vynálezcem a výrobcem Arturem Eisenkeilem. Ten dovezl v roce 1959 z Ameriky speciální polymer ve spreji, tzv. kokon, a hledal možnosti jeho využití v produktovém designu. Kontaktoval proto Dina Gavinu a Cesare Cassinu, tehdy velmi progresivní producenty nábytku, a společně oslovili bratry Castiglioniovy, aby za použití této technologie navrhli první produkt. Vznikla tak kolekce osvětlení Cocoon, která se za přispění současných designérů neustále rozšiřuje. Společnost Flos byla Eisenkeilem, Gavinou a Cassinou založena v roce 1962 a na úspěch první série od té doby plynule navazuje svítidly, která se vyznačují přesahem do umění a velmi sofistikovaným využitím dostupných technologií.

Experimentální přístup, jemný humor a dobře patrnou nadsázku do svých návrhů vkládali právě architekti Pier Giacomo Castiglioni a Achille Castiglioni. Jsou autory mnoha svítidel pro výrobce Flos, které se staly skutečnými ikonami – většina z nich se s úspěchem prodává dodnes a bývají samozřejmou součástí muzeí, galerií i encyklopedií průmyslového designu. Jedním z těchto legendárních produktů je lampa Taccia. Pier a Achille na ní začali pracovat už v roce 1958 a jejich původní vize byla založena na použití plastového stínidla. To se však hned u prvního prototypu zdeformovalo vlivem tepla vyzařovaného světelným zdrojem zasazeným v kovovém reflektoru s vnitřním lesklým bílým povrchem, museli proto zvolit těžší a dražší sklo. Světlo žárovky směřující vzhůru se mělo odrážet od bílé prohnuté plochy jinak čirého otočného stínidla, aby nebylo oslňující a zároveň dostatečně osvítilo místnost i pro práci nebo čtení. Základna z extrudovaného hliníku ukrývající halogenový zdroj je ve tvaru dórského sloupu, jehož zdobný reliéf kontrastuje s hladkou plochou klasické „mísy“. Právě tento formální výraz vedl mnohé obdivovatele designu i jeho historiky k mylné interpretaci: „Někteří lidé si dnes myslí, že Taccia je postmoderním objektem. To je velmi vtipné. Svítidlo bylo vyrobeno v roce 1962 a já ani můj bratr jsme neměli nejmenší úmysl vytvořit postmoderní lampu. Naše šílené mysli, zrozené z racionalismu severní italské školy architektury, v jejímž čele byli lidé jako Rogers, Terragni atd., nemohli být postmodernímu způsobu myšlení vzdálenější,“ upřesnil Achille Castiglioni v rámci své přednášky na univerzitě ve Florencii v roce 1986.

Tvar základny totiž ve skutečnosti vycházel z čistě funkční potřeby lepšího ochlazování lampy. Výsledná konstrukce svítidla jako by tak potvrzovala slova zarytých funkcionalistů o tom, že dokonalá forma je zahrnuta už v samotné funkci, kterou stačí jen pokorně následovat... Za zmínku jistě stojí, že výrobce Flos v roce 2016 představil menší verzi lampy Taccia LED, která doplňuje dnes již klasickou variantu, ale díky novému zdroji disponuje stínidlem z plastu. Původní záměr bratrů Castiglioniových tak byl o téměř šedesát let později naplněn beze zbytku.

PIER GIACOMO CASTIGLIONI (1913–1968) A ACHILLE CASTIGLIONI (1918–2002)

vystudovali společně se svým starším bratrem Liviem architekturu na polytechnické univerzitě v Miláně. Zabývali se nejen architekturou a územním plánováním, ale také produktovým designem – dlouhodobě spolupracovali s věhlasnými světovými výrobci, jako je Arflex, Kartell, Zanotta, Knoll, Siemens atd. Za svou tvorbu byli mnohokrát oceněni a obdrželi několik čestých titulů, mj. od Royal College of Art v Londýně. Kromě toho vedli výzkum nových materiálů a technologií a velmi aktivně se zúčastňovali mezinárodního kulturního života. Achille byl také jedním ze zakladatelů Asociace průmysového designu a mnoho let působil jako univerzitní profesor v Miláně a Turíně.

Připravila: Jana Polomová | Foto: archiv redakce