Předlohou ikonického křesla Wassily Chair, navrženého už v roce 1925, byl bicykl. Tedy ne tak docela, spíše podnět k přemýšlení o potenciálu ocelových trubek a způsobech, jak s nimi pracovat. Tady Marcel Breuer odstartoval popularizaci trubek jako materiálu využitelného v nábytkovém designu, který zažívá boom i nyní.
15.01.2020 Připravila: Lenka Saulichová, Foto: archiv redakce
Myšlenka se zrodila při rozhovoru o kole, který Marcel Breuer vedl s kamarádem během svého působení v Bauhausu. Své první kolo si koupil po příjezdu do Desavy, kde se naučil jezdit při dlouhé prohlídce města. Fascinován zdánlivě nezničitelným materiálem a průhledností konstrukce z trubek, začal s nimi experimentovat.
Výsledek na sebe nedal dlouho čekat. „Konečnou“ verzi datoval rokem 1925, ale ve skutečnosti pokračoval ve zdokonalování designu křesla až do počátku roku 1928, kdy dospěl k definitivní verzi, kterou známe dnes. Zrodilo se křeslo Wassily Chair vyrobené z bezešvých trubek s leštěným chromovým povrchem a hovězí kůží tvořící sedák a opěradlo, které je dodnes považováno za ikonu Bauhausu. Jméno nese na počest Breuerova přítele Kandinského. Přestože křeslo zabírá větší prostor, který je spojen s tradicí klubového křesla s širokými rameny a zasunutým sedákem, je pozoruhodně lehké, snadno přemístitelné a s tenkým rámem, který ho činí průhledným.
Připomíná krychli naplněnou vzduchem. Křeslo vyrábí Knoll a představuje začátek moderního designu nábytku. Breuerův konstruktivistický design tak dokonale spojuje estetiku i funkci jedinečným a inovativním způsobem. Z ocelových trubek pak Breuer navrhl i celou další sadu nábytku. Mnoho Breuerových současníků rychle poznalo jeho vynalézavost, pořizovali si jeho nábytek nejen do svých domovů, ale dokonce i jeho techniky začlenili do své vlastní práce.
Marcel Breuer (1912–1981)
Marcel Breuer, narozený 21. května 1902 v maďarské Pécsi, se přestěhoval do Vídně, když mu bylo 18 let. Zapsal se na Art Academy s úmyslem stát se malířem, ale jeho pobyt trval méně než šest měsíců. Rozčarován eklektickým přístupem se zapsal do nedávno založené školy designu, stavby a řemeslné výroby zvané Bauhaus ve Výmaru.
V roce 1925 se Bauhaus přestěhoval do Desavy, kde byl Breuer pověřen navrhováním veškerého nábytku pro nově postavené budovy. Produktem Breuerových experimentálních návrhů tohoto období bylo konzolové křeslo ve tvaru písmene S. Bauhaus opustil v roce 1928, aby si založil vlastní praxi architekta a interiérového architekta v Berlíně. Tam postavil řadu radikálně navržených domů a pracoval na několika teoretických koncepcích. V roce 1937 odešel do USA. S Walterem Gropiem vytvořili architektonické partnerství v Cambridge v Massachusetts. Zajímavou vlastností Breuerových domů byla ve 40. letech silueta „motýlové střechy“. Po druhé světové válce se Breuer přestěhoval do New Yorku a obnovil svoji soukromou praxi. Navrhl několik bytových domů, včetně vlastního domu v New Canaan v Connecticutu (1947), který se vyznačuje vnějším dřevěným rámem vznášejícím se nad zapuštěným suterénem. Během šedesátých let se Breuerovy budovy staly výraznějšími, hlavně díky odvážnějšímu použití betonu. Z aktivní praxe odešel v roce 1976 a zemřel o pět let později, na konci roku 1981.
