Když zazní slovní spojení Olgoj Chorchoj, příznivci designu rozhodně nečekají nové zkazky o mytickém červu z asijské pouště. Vědí, že se za názvem skrývá věhlasné architektonické studio. S jedním ze zakladatelů, zkušeným a úspěšným designérem a dnes i pedagogem Janem Němečkem, jsme si povídali o práci i o životě.

03.01.2020 Připravila: Lenka Saulichová

Dá se nějak jednoduše vyjádřit, čím je typická vaše práce? Čím je charakteristický rukopis designu značky Olgoj Chorchoj?

Je těžké na to odpovědět, protože jsme nikdy nijak záměrně nebudovali svůj styl. Každý předmět, který vytváříme by měl mít svůj smysl i osobitý vtip či důmysl. Formálně máme raději věci jednoduché, spíš střídmé. Myslím, že ani nemáme na první pohled jednoznačně čitelný rukopis.

Podle čeho volíte produkt, jemuž budete věnovat svoji pozornost a čas? Co se ve vás odehrává? Čím vás musí podnítit k práci?

Ideální je, když se objeví zajímavý úkol – zakázka. Dnes už je velmi obtížné přijít s něčím zcela převratným. Jedna z příležitostí nastane v momentě, když se objeví nová technologie či materiál. To samozřejmě podnítí fantazii, dostanete impulz. Občas ale člověka něco napadne v okamžiku, kdy ho třeba i léta dráždí něco, co nefunguje. Pak se také objevují inspirace náhodné, kdy vám cokoli evokuje jinou funkci, která danou formu podpoří. Ty impulzy jsou různé.

Dala by se nějak charakterizovat období vaší tvůrčí činnosti, kterými jste prošel i s ohledem na letitou spolupráci v tandemu s Michalem Froňkem? Jak moc jste se vzájemně ovlivnili?

S Michalem máme hodně společného, v mnohém se naše zájmy potkávají, ale v něčem jsou i protichůdné. Jsme zcela rozdílní lidé. Každý máme své aktivity, což je ale pro naši práci dobré, protože si od sebe odpočineme. V počátcích naší spolupráce jsme byli dost ovlivněni intenzivním formálním postmodernismem. Naše věci byly spíš ironicky přeformalizovány. To ale bylo jen krátké období. Pak se vše obrátilo do totálního minimalismu.

Foto: Lukáš Hausenblas

Dnes bych řekl, že se věnujeme především zakázkám. Snažíme se dělat věci tak, aby fungovaly tam, kde mají, a přizpůsobily se svému prostředí. Já jsem víc technický typ, řemeslný a logický. Michal je nositel idejí a forem. Pro něho je daleko jednodušší něco nakreslit než pro mě. Když něco vytvářím, víc to vychází z nadiktovaných podmínek, které zužitkuji. Michal má daleko větší fantazii, on je ten výtvarník.

Jaká je designérská koncepce vaší práce dnes? Máte pro své produkty stanovený nějaký jednotný poměr účelu a estetiky, nebo je vždy specifický?

Vždy je pro nás naprosto primární funkce. Ale někdy může být právě estetika tou funkcí. Například když vytváříte cenu pro nějakou soutěž. Tam je estetika a symbolika funkcí. V žádném případě ale nesmí forma popírat funkci. Naopak, musí jí být nápomocna. Samozřejmě stále platí jednota obsahu a formy a pro nás opravdu významně. Nedovolíme si udělat produkt, kde by forma poškodila funkci. Matematicky jsme ji ale nikdy nevyjádřili.

Pro studio Olgoj Chorchoj je typická spolupráce s tradičními českými továrnami, kterým jste prostřednictvím atraktivních produktů pomohli ke zviditelnění. Oslovili vás, nebo si je vybíráte sami?

Zpočátku vycházely impulzy od nás. Často jsme vídali nevyužitý potenciál firem – neuměly marketingově pracovat, mohly rozšířit segment svých výrobků a pokusit se získat nové trhy. Některé byly nápadům nakloněny, jiné ne. Někde to dopadlo, jinde ne. Dnes se to už začíná obracet a společnosti lépe chápou, že je design důležitý i z marketingového hlediska. Novému pohledu na věc pomohla krize, období, kdy začaly fabriky krachovat. Mnohým prospěl nový dynamičtější management, jiné hledaly východiska, jak si pomoci.

Je spolupráce s některou společností trvalejšího charakteru?

Vždy to probíhá v jakýchsi vlnách. Po určité době zpravidla nadšení a zájem firmy opadne. Existují i takové, s nimiž dodnes do jisté míry spolupracujeme, ale i ty, s nimiž už nejsme v kontaktu vůbec. Stále přicházejí nové výzvy.

Práce na kterém produktu byla pro vás osobně tou největší výzvou?

Vzhledem k tomu, že se primárně neživíme designem, ale především architekturou, tak toho za ta léta nebylo až tak moc. Nicméně za největší výzvu považuji tvorbu dobré židle. To je stejně těžké, jako postavit dobrý dům – ze všech hledisek – je tu velmi důležitá ergonomie, konstrukce, estetika, ekonomika... A hlavně židlí je miliarda! To je obrovská výzva!

Který vámi navržený produkt je z hlediska zájmu spotřebitelů nejúspěšnější?

Řekl bych, že jsou to svítidla Tim pro značku Bomma. Jde o velké, skleněné, píšťalou foukané bubliny, třeba až 90 cm dlouhé. Ty jsou bestsellerem a zájem o ně je velký.

Jak moc důležitá je pro vás volná tvorba?

Dnes jen minimálně. Nemám na ni prostor a nezbývá mi ani moc energie. Upřímně, necítím ani touhu, vlastní přetlak či potřebu vyjádření. U designu je potřeba sdělení podobná jako v umění, ale určitě ne tak emocionální. Tady potřeba vznikne z toho, že vás trápí konkrétní nedostatek v nějaké funkci nebo něco někde chybí. Emoce v designu nesmějí chybět, ale uplatní se pak jen tam, kde pro ni člověk připraví nějaký prostor. Málokdy je emoce prvotním impulzem.

Jak moc důležité je prostředí, v němž tvoříte? To bezprostřední i to vzdálenější.

Určitě hraje nějakou roli, ale nemyslím si, že je nezbytnou podmínkou. Člověk může vymýšlet kdekoliv, když se uzavře do daného problému a okolí nevnímá. Určitě ale pohoda v prostředí a kolektivu, kde člověk pracuje, důležitá je. Prostředí je podstatné z hlediska kulturní atmosféry, ale i z hlediska technického. Zabýváme se především architekturou, ve srovnání s některými jinými zeměmi je tu příšerný boj s úředníky. Získat stavební povolení či bezpočet razítek trvá neuvěřitelně dlouho. Úřednický aparát je přebujelý a stále roste. Vše je překontrolované a přeregulované.

Existuje nějaký předmět, který byste si přál navrhnout, nebo práce na nějakém projektu, které byste se chtěl účastnit?

Žádný takový konkrétní nemám. Určitě ale existují takové, které by mě zajímaly víc než jiné.

Je pro vás práce designéra těžkou prací, nebo radostí a zábavou?

Při vší činnosti, kterou dělám, až tolik zábavy není. Když se ale dostanu k vlastnímu navrhování, k přemýšlení nad danou věcí, tak je to zábava.

Co vám v životě přináší radost?

Život vůbec a mnoho dění kolem nás. Poslední léta mě emocionálně naplňuje muzika. Poslouchám všechno, ale málo. Mám raději ticho. Snad kromě heavy metalu a dechovky, to mě nebaví. Zpívám v jednom smíšeném kostelním sboru a je to úžasné, vnímám silný emocionální zážitek. Tam cítím intenzivní prožitek z vytváření nádherné hudby, aniž by člověk musel mít mimořádný hlas. Mám rád to společenství lidí, jsme amatéři, zpíváme duchovní muziku od renesance až po současnost. To mi přijde jako jedna z nejpůsobivějších forem hudby. Lidský hlas člověka nejvíc oslovuje, člověk na něj nejvíc reaguje. I nejpodmanivější hudební nástroje jsou ty, které se svým zvukem nejvíc přibližují lidskému hlasu. Takové jsou například housle. Mnoho tvůrců hudebních nástrojů se snaží jejich zvuk přiblížit lidskému hlasu.

Sbíráte inspiraci na cestách a výletech v zahraničí?

Cestuji relativně často z profesních důvodů, proto mě už cestování až tak neláká. Ale několikrát za rok musím někam vypadnout. Designér musí hledat inspiraci úplně všude, každý podnět, každá zkušenost může být skvělá. Každé léto jezdíme s dcerami pod stan a je to velmi intenzivní.

Kdybyste to mohl ovlivnit, co byste si přál ve světě designu změnit?

Rozhodně bych si přál změnit tu šílenou nadvýrobu a neskutečné nadužívání. Předměty se nyní vyrábějí s krátkou životností a v obrovském množství. Nikdo nikoho nedonutí kupovat dražší a kvalitnější věci, když si mohou pořizovat produkty z Číny za pár korun.

Čím se tomu dá zabránit?

Vůbec nevím. Začít musejí lidé, kteří to kupují. Žádná firma nepřestane vyrábět snadno prodejné věci. Trh vždy reaguje na poptávku. Zřejmě bude trvat ještě dlouho, než si to lidé uvědomí. Snad k tomu dojde v Evropě, ale u obrovských trhů v Asii a v Africe velkým optimistou nejsem.

Foto: Lukáš Hausenblas

Jak daleko je práce na vámi navrženém novém pražském mobiliáři, který zvítězil v anonymní designérské soutěži?

Už minulé léto se objevily první lavičky a odpadkové koše například ve Stromovce nebo pod Petřínskou rozhlednou... Získali jsme další novou zakázku, kdy se pražský mobiliář ještě rozšíří o nové produkty. Také jsme vyhráli soutěž na přístřešky zastávek MHD. Právě se vyrábí prototyp, který se bude osazovat a testovat. To běží dál a je s tím docela dost práce.

Spolu s Michalem Froňkem jste vedoucí Ateliéru produktového designu na VŠUP v Praze, kde pedagogicky působíte na mladou generaci. Co jim chcete předat? Co vy osobně považujete za nejpodstatnější?

Za důležité považuji předávat jim takové podněty, které umožní jejich růst. Studenti se nejvíc naučí navzájem sami od sebe, to už víme z vlastní zkušenosti. Pedagog je jakýsi moderátor, který umí diskusi nějak usměrnit, zobecnit a najít východiska. Snažíme se přinášet zajímavé úkoly i kontakty z firem, občas z toho získáme i nějaké peníze pro školu. Komerční úkoly je třeba kompenzovat akademickými a filozofickými, aby se studenti dotkli co největšího množství světů. V diskuzích se studenty se snažíme o to, aby ve své činnosti hledali smysl a kroky jejich činnosti byly vědomé, racionální a použití emoce bylo na uzdě. Aby byla emoce dobrým sluhou a přinesla prospěch výsledku.

Po uplynutí čtvrtstoletí existence studia Olgoj Chorchoj následovala retrospektivní výstava vaší práce OCH! Olgoj Chorchoj: Logika emoce v Moravské galerii v Brně. Jaká bude ta příští? Blíží se třicítka...

Další neplánujeme, ale nevylučujeme ji. My v podstatě nevystavujeme. Tato byla velkou výjimkou. Výstava stojí spoustu energie, času i peněz. Samozřejmě že může pomoci k získání zakázek, ale toho se dá dosáhnout i jiným způsobem. V počátcích naší práce to bylo jiné, potřebovali jsme vystavovat, abychom se dostali do povědomí společnosti. Nyní spíš představujeme konkrétní produkty na oborových výstavách a veletrzích. To nás ve styku s veřejností docela saturuje a nemáme potřebu se prezentovat takto uceleně.

Jaká zakázka je pro vás z hlediska architektury optimální, kterou byste si přál získat?

Každá může být zajímavá, ale určitě je fajn, když můžete vytvořit rodinnou vilu od výběru lokace přes spolupráci na stavebním programu a designu až po vybavení interiéru třeba i s obrazy, které tam budou viset, a logickým uspořádáním zásuvek v nábytku. Už se nám poštěstila zakázka, kdy měl klient přání nastěhovat se jen s kartáčkem na zuby.

***

JAN NĚMEČEK

Studoval na VŠUP v Praze u akad. soch. doc. Alexiuse Appla. V roce 1990 v průběhu workshopu Vitra Design Musea založil spolu se studentem Michalem Froňkem studio Olgoj Chorchoj. To už byli žáky designéra Bořka Šípka. Pohltila je jeho postmoderna navazující na historické dekorativní styly a řemeslnou tradici. Později se začali přiklánět ke strohým, logičtějším formám neomodernismu. Designérská koncepce tandemu odráží vědomé propojení funkce i tvaru, technickou konstrukci s výtvarným tvarováním a spojení moderních technologií
s tradičními rukodělnými řemesly. V roce 1999 společně s Evou Eisler a grafickým studiem Najbrt vystavovali v newyorské Radio House Gallery karbonové stoly a mísy, které jsou dnes ve sbírce Metropolitního muzea v N.Y. Významnou etapou jejich tvorby byla nábytková řada zhotovená vyřezáním z překližky na numericky řízených strojích. Tato série konferenčních stolů a skříněk Škoda byla použita pro reklamní kampaň firmy Paul Smith a vystavována v Evropě i USA. Pozornost Olgoj Chorchoj se hojně zaměřuje na spolupráci s tradičními českými fabrikami (TON, Bomma, Moser, Kavalier Glass, Prim, Mikov a další). V roce 2005 započala velmi intenzivní spolupráce se sklárnou Květná (nápojové sety Konus, ČEZ, Apolo, Cut, Pan Vajíčko a další). V roce 2006 byl set Pan Vajíčko oceněn na veletrhu Ambiente cenou Design Plus. V jejich sbírce nechybí ani ocenění Good Design či opakovaně Red Dot Design Award. Za své návrhy získali i další ocenění, například dvakrát cenu Designér roku. Od roku 1999 oba pánové působí v roli vedoucích Ateliéru produktového designu na VŠUP v Praze. Dokonalou přehlídku jejich dosavadní práce poskytla retrospektivní výstava v brněnském Uměleckoprůmyslovém muzeu.