S produktovým designem začínal v době, kdy se většina kolegů věnovala převážně interiérovému designu. Jeho interiéry nikdy nelákaly. I přesto je velká šance, že si jednou budeme moci do svých domovů pořídit jeho autorský kus nábytku. „Námluvy“ designéra Jana Čapka s několika výrobci totiž probíhají již řadu let.

25.03.2019 Připravila: Veronika Motyčková

V roce 2013 jste poprvé obdržel ocenění Designéra roku. Ocenění jste v minulém roce obhájil – tentokrát konečně za design plastové láhve, díky kterému jste se už pár let zpátky dostal i do stalé sbírky Muzea plastů v Anglii. Byla pro vás tato výhra výjimečná?

Obě ocenění, pokud bych je měl srovnat, pro mě v ničem jiná nebyla. K produktům, na kterých pracuji, přistupuji se stejným zaujetím a vždy se jim věnuji s precizností. Ale přece jen je v něčem to druhé ocenění jiné. Za svou první láhev Mattoni Sport jsem byl nominován v úplně prvním ročníku soutěže Czech Grand Design. Sice jsem nevyhrál, ale když to zhodnotím zpětně, už tenkrát tato láhev silně přesahovala jakýkoli tehdejší, ale vlastně i ten dnešní standard v odvětví PET. Mattoni Sport byla podle mého názoru první láhev, díky které lidi začali řešit, že i PET láhev může být hezká. Do té doby se vyráběly generace bezpohlavních láhví. Plast nebyl vnímám tak jako dnes. Zvítězit s designem plastové láhve pro Fatru se mi podařilo určitě také proto, že PET láhev se vlivem času stala jakýmsi symbolem dnešní doby. Je to věc, která je všude kolem nás. Jde o jeden z důležitých artiklů a rozhodně nehodnotím, zdali je to dobře nebo špatně, jde o produkt každodenní spotřeby. A právě v té každodennosti a v tom, o jak lacinou věc jde, a že ceny za design běžně vyhrávají věci dražší a neobvyklé, právě v tomto ohledu mě velice těší, že si Akademie Czech Grand Design vybrala věc každodenní spotřeby.

Jak moc může pomoci takové ocenění k novým pracovním zakázkám?

Ono to nefunguje úplně tak, že by znatelně začaly přicházet nové nabídky, že by se začali ozývat noví klienti, nicméně v čem takové ocenění zafunguje dobře, je utvrzení současných klientů v tom, že si vybrali správně a pracují s někým, kdo pro ně má hodnotu. Protože čím déle pracujete s nějakou firmou, tím více se jim vaše práce může „okoukat“ a zevšednět. Jakmile přijde takové ocenění, je to stvrzení, že vaše práce pro značku je relevantní.

Už jste si zvyknul na titul krále PETu?

Já jsem k plastu přišel jako slepý k houslím. Na vysoké škole by mě nikdy nenapadlo, že budu pracovat převážně s plastem. Ačkoli jsem byl zařazen do nějaké škatulky, dělám různé věci z různorodých materiálů. Jsem schopný řešit v podstatě cokoli.

Nakolik je pravda, že se nebojíte jakéhokoli zadání a materiálu a výsledek musí být naprosto přesný a precizní?

Baví mě rozvíjet nové možnosti daného předmětu a vysoká estetika je samozřejmě důležitým faktorem. Často jde o práci pokus omyl jako například v případě nafukovacích hraček pro Fatru. Musel jsem vzít fixu, pravítko, kružítko. Svařovat jsem musel po kouskách, jediná cesta dopředu byla taková, že jsem někde musel ubírat, abych jinde mohl přidávat. Bylo to takové zpřesňování nekonečné řady slepých uliček a do toho jsem musel krotit vzduch. U designu lahví jsou sice odlišné limity, ale je jich také celkem hodně. Takový typ průmyslového designu má zhruba z pětaosmdesáti procent technická omezení a do zbytku musí designér vetknout něco, co bude vypadat lépe, a nebo ideálně odlišně. Láhve se vyrábějí neuvěřitelnou rychlostí, linka jede bez zastavení. Taková láhev musí splňovat mnoho náležitostí – být dostatečně pevná, stabilní, aby vydržela tlak palet, ve kterých se na sebe skládají a převážejí. A samozřejmě se musí zohlednit velký ekonomický tlak na množství materiálu. Každým rokem jsou tyto normy přísnější.

Foto: Lukáš Hausenblas

Přijde mi, že jde téměř o mravenčí práci. Nebylo by snadnější věnovat se na místo průmyslovému designu třeba designu interiérů?

V době, kdy jsem začínal, se všichni designéři živili primárně realizacemi interiérů. Bavíme se o úspěšné generaci Michala Froňka a dalších. Všichni tenkrát vycházeli z architektury a z inte­riérů, produktový design byl spíše koníček. Na průmyslový produktový design se poprvé cílevědomě zaměřil Ivan Dlabač. Dokázal se spojit s člověkem, který pro něj aktivně vyhledával práci. Tenkrát toho bylo samozřejmě málo, dneska je naprosto běžné, že mladí studenti už na školách spolupracují s méně či více významnými firmami napříč celým světem. U mě bylo směřování k průmyslovému designu ovlivněno mnoha faktory, příležitostmi pracovat v zahraničí, ale také vlivem toho, že mě interiéry nebavily. Byla to šílená práce. Dotýkáte se spousty oborů včetně těch řemeslných a vše musíte vymanévrovat tak, aby se vám vynaložená práce vyplatila. Je potřeba najít spolehlivé řemeslníky, ohlídat spoustu faktorů, které sám neovlivníte. A mě vlastně nebavilo přemlouvat někoho, jakou židli má mít v kuchyni. Mě baví vyrobit věc, kterou můžou používat miliony lidí.

A nelákalo by vás vyrobit nějaký nábytkový solitér?

S několika firmami probíhají „námluvy“ už řa­du let a já věřím, že to určitě jednou vyjde.

Na čem pracujete aktuálně?

Pokračuju ve spolupráci se svými současnými klienty. Pracuji zase na nějakém pivním sklu, půjde o další půllitr, nebo také na láhvi pro uskladnění motorového oleje a věnuji se věcem, které mám už nějakou dobu v šuplíku. Hodně času mi právě teď zabírá navrhování komponentů na kolo. To je zatím v začátcích.

Jak jste se dostal ke komponentům na kolo?

Celkem neplánovaně, ale přirozeně. Jeden z má­la koníčků, které mi zůstaly a na které si dodnes najdu čas, je horské kolo. Na MTBčku jezdím od začátku devadesátých let a kola baví i moje děti. Všichni tři synové začali jezdit závodně bikros, a abych s nimi trávil volný čas, začal jsem ho jezdit taky. A jak nám kluci rychle rostou, potřebují pořád těžší a těžší převody. Mě nebavilo shánět stále dokola nové převodníky, tak jsem se naučil vzorec na konstrukci ozubení a začal jsem je pro svoji potřebu vyrábět jednoduchou technologií laserového pálení do nerezového plechu.

V jaké fázi jste s těmito komponenty právě teď?

Nečekaně celkem daleko. Jakmile na nich začali moji kluci jezdit, postupně je chtěli vyzkoušet i ostatní v našem klubu v Řepích. Tak jsem začal vyrábět různě pro známé, později si převodníky, už standardně CNC frézované, ode mě vyžádali naši elitní jezdci, například současný mistr republiky Dominik Topinka a také Honza Švub. Skrz něj projevila zájem německá BMX reprezentace. Ovšem nejdále jsem posílal zásilku k protinožcům do Austrá­lie pro jeden z nejúspěšnějších týmů na světě, jejichž jezdci jsou nadšení. Také jsem v jednání s Italy, kde naše bikrosová špička přes zimu trénuje, a vypadá to velice nadějně. Ale pro mě je to zatím vše ve fázi testování. Rozhodně se nejedná o nějaký byznys.

Působíte na mě jako „dítě štěstěny“?

To není žádné štěstí, to je tvrdá práce. Věřím, že štěstí přeje připravenému.

O Janu Čapkovi

Vystudoval obor Broušení a rytí drahých kamenů na SUPŠ v rodném Turnově. Poté navazázal bakalářským studiem na Fakultě užitého designu v Ústí nad Labem a magisterské studium dokončil na UMPRUM v Praze, kde se věnoval oborům kov a šperk a design výrobků. Již během studií působil jeden rok v Ateliéru průmyslového designu na britské Hamm University v Sheffieldu a absolvoval dvouletou pracovní stáž v New Yorku, kde pracoval v brusírně drahých kamenů Stastny Lapidary pro taková jména v oboru jako Tiffany & Co. nebo Harry Winston. Už jako student vyhrál několik ocenění za design a díky velkému úspěchu ve studentské soutěži Electrolux Design Lab v Londýně dostal první větší pracovní příležitost v designérském studiu značky Electrolux v Itálii.

Foto: Lukáš Hausenblas

Jeho další činnost je spojována především se značkou Mattoni, pro kterou již mnoho let velmi úspěšně vytváří design všech plastových, ale také skleněných lahví. Jeho tvorbu si oblíbily také mnohé pivovary. Spolupracuje s ním Plzeňský prazdroj, Gambrinus nebo například Velkopopovický kozel. Je dvojnásobným designérem roku. První ocenění získal v roce 2013 za nafukovací hračku psa Bulíka pro značku Fatra Napajedla. Druhou nominaci proměnil v minulém roce, kdy se stal Designérem roku za plastovou láhev taktéž pro značku Fatra. Již mnoho let vyučuje mladé studenty na FUD v Ústí nad Labem. Nutno podotknout, že i ti, kteří dosud o talentovaném Janu Čapkovi neslyšeli, ho znají, a to prostřednictvím jeho výrobků, které mají neuvěřitelný komerční dosah.