Kultovní kolekce židlí Bertoia Side Chair designéra Harryho Bertoii je výsledkem transformace průmyslových drátů do nové formy nábytku. Narodila se už v roce 1952 a dodnes se vyrábí podle původní a náročné specifikace projektanta. 

26.10.2018 Připravila: Lenka Saulichová

Šancí pro vznik této ikony byla volnost, která byla při práci Harrymu Bertoiovi ponechána, aniž by musel dodržovat přísné agendy designu své doby. Díky ní a tvůrčí hře v navrhování dospěl k dokonalému výsledku – jemnému vzhledu židle, která je však extrémně pevná. Ve svém sochařském umění Bertoia experimentoval s otevřenými formami a kovoobráběcí prací.

Foto: archiv redakce

Po vzniku této kolekce sedacího nábytku se umělec vrátil zpět k sochařství. V padesátých letech minulého století, kdy byla většina židlí vyrobena ze dřeva, působila kolekce pružných židlí ze svařených drátů jako zjevení. Jejich výroby se ujala společnost Knoll a včetně dětské židle, která se objevila v roce 1955, je stále vyrábí. Na počest stého výročí narození Harryho Bertoii byly dokonce v roce 2015 vyrobeny i pozlacené kusy. 

Jen málokdo ví, že tolik známá židle Eames vznikala také za jeho přispění. Své počáteční návrhářské úsilí vyvinul Bertoia při práci s Charlesem Eamesem a dalšími koncem čtyřicátých let v Kalifornii. Práce Bertoii s vývojem laminování a ohýbání překližky byla nesmírně důležitá pro dosažení flexibilního sedadla z překližky s trubkovým rámem. Výsledná židle se ale nakonec stala židlí Eames, nikde nebyla uvedena žádná zmínka o Bertoiovi a dalších spolupracovnících. Nedostatkem uznání frustrovaný Bertoia Eamese opustil a strávil dva roky v laboratoři La Jolla v Point Loma Naval Electrical Lab, kde mapoval lidské tělo a pracoval na ergonomických projektech.

Foto: archiv redakce

Zde objevil fascinující poznatky a přispěl k poznatkům, které byly později využity při navrhování praktických židlí. Následně byl spolužačkou z Cranbrook Academy of Art, Florence Schust Knoll, a jejím manželem Hansem vyzván, aby s nimi pracoval v Pensylvánii. Bertoiova manželka Brigitta toto rozhodnutí podpořila, a navždy tak změnila jejich život. Zde si Harry založil vlastní firmu Bally a rozvinul svůj byznys pod záštitou značky Knoll. Zde se také dočkal veškerých ocenění za všechny své návrhy, které pod značkou Knoll vytvořil. Po příchodu do Pensylvánie zvažoval pracovat na nemocničním nábytku, nakonec ale upřednostnil práci se zdravými těly. Kov byl materiálem vlastní volby a Bertoia si s ním hrál až do doby, než vyvinul drátěnou síť, která mohla být tvarována podle potřeby. Navrhl nejen vzdušný design celé kolekce židlí, ale také vytvořil výrobní formy používané pro masovou výrobu. Knoll mu zaplatil slušnou částku, takže všechna práva na dnes už ikonické židle ponechal trvale Knollu. To mu umožnilo koupit si farmu v Pensylvánii, kde zůstal až do své smrti v roce 1978. 

Harry Bertoia byl komplexním a nadaným umělcem. Historik firmy Knoll Brian Lutz jednou řekl: „Bertoiovy obrazy byly lepší než jeho plastiky. A jeho sochy byly lepší než jeho nábytek. A jeho nábytek byl absolutně skvělý.“ 

***

HARRY BERTOIA

(1915–1978)

Narodil se v malé vesničce San Lorenzo v Itálii poblíž Benátek. V roce 1932 získal stipendium na Cass Technical High School v Detroitu, kde studoval malířství a sochařství. V roce 1939 pak získal další stipendium, tentokrát na Cranbrook Academy of Art v Bloomfield Hills ve státě Michigan, kterou založil Eliel Saarinen.

Foto: archiv redakce

Zde si také otevřel vlastní kovárnu, kde vyučoval navrhování šperků a seznámil se s Charlesem Eamesem. Ve čtyřicátých letech se plně věnoval výrobě nábytku. Následně proslul také jako sochař. Pracoval s mnoha kovy, z nichž nejznámější je beryliová měď, známá pro širokou škálu barevných variací a bohatých zvuků. Vytvářel tzv. tónové sochy. Zhotovil víc než padesát veřejných soch všech typů. Získal mnohá ocenění a byl také vyznamenán čestnými doktoráty na uměleckých školách doma i v zahraničí.