07.04.2026
připravila: Anna Martinková

Vystudovali architekturu, ale jejich vášní se stala také móda. Právě v ní objevili její druhou formu – architekturu pohybu. Přestože někteří vyměnili svět staveb a interiérů za práci s látkou, architektonické myšlení zůstává základem jejich tvorby a odráží se v siluetách, promyšlených střizích i detailech.

Martina Karafiátová, Silky Gang

Spoluzaložila architektonický ateliér, věnovala se projektování i interiérovému designu. V roce 2019 definitivně podlehla hedvábí, spojila své síly s ilustrátory a s italským Comem, jedním z historicky nejstarších center produkce hedvábných látek. Vsadila na nekompromisní kvalitu nejlepšího hedvábného kepru a díky číslovaným limitovaným kolekcím proměnila každý šátek v jedinečný sběratelský kousek.

Souhlasíte s tím, že móda je v podstatě architektura v jiném měřítku?
Architektura se v módě určitě do jisté míry promítá tvorbou oděvu jako takového, myslím tím konstrukční a prostorové řešení. Spojitost ale spíše vidím v umění jako takovém. Architektura může přetvářet ať vnitřní, nebo vnější prostor v jistém smyslu v umělecké dílo a stejně tak je tomu u oděvu. S tím souvisí i můj vztah k oběma „disciplínám“. Móda je spíš něco více privátního a svým způsobem statického v dané chvíli. Ale architektura je tvárnější a může ji ovlivnit více vnějších vlivů.

Proč ve vašem profesním životě (alespoň v tuto chvíli) zvítězila móda? 
Řekla bych, že u mě spíš zvítězilo umění a design vztahující se k módě. Značku Silky Gang nevnímám úplně jako čistě módní brand. Spíše ji vidím jako soubor malých uměleckých kousků, které mohou být objekty třeba v interiéru. A koneckonců architekturu jsem tak úplně neopustila. Nově jsem začala s kolekcí porcelánu, a to už je spíše life style a home living.

Foto: Silky Gang

Partnerský pár architektů a designérů ušil svůj první batoh v roce 2013. V průběhu času se jeho portfolio rozrostlo o tašky, doplňky, městská kola i funkční oblečení. Braasi má za sebou řadu spoluprací s neziskovými organizacemi i výrobci, z nichž vznikají unikátní kolekce batohů a tašek. Jednou z nich je i limitovaná kolekce pro Monocle, prestižní mezinárodní magazín se zaměřením na design a architekturu.

Souhlasíte s tím, že móda je v podstatě architektura v jiném měřítku?
Tak jsme k naší práci od začátku přistupovali. Dobrá architektura je nadčasová, funkční a umí stárnout. Samotný batoh je nedílnou součástí veřejného prostoru. Prostě ho nevymažete, stále vám ho někdo strká před nos. A podobně jako u architektury, trochu filozoficky řečeno, je důležité, co se odehrává uvnitř. Je to řešení potřeb člověka příjemným způsobem. Samotná móda už je způsob komunikace, statusová záležitost. Naše produkty by měly být někde na hraně módy a funkce. Určitě nemají jen „módní ambice“.

Šimon Brabec a Eliška Slámová, Braasi Industry 

Proč u vás alespoň pro tuto chvíli zvítězila móda?
Měli jsme rozpracované již během školy projekty, které se nekonečně táhly, a my jako začínající studio potřebovali dobré reference. V tu dobu se paralelně téměř samo povedlo prosadit se s batohy. Byla to instantní radost. Ráno jsme sedli ke stroji, večer bylo hotovo a další den jsme jeli na výstavu do Berlína získávat okamžitý feedback. Produkt vám též dává větší svobodu, než je služba závislá na vaší nestálé přítomnosti. Díky tomu jsme mohli hodně procestovat s našimi dětmi, než se staly školou povinné.

Profesi architektky neopustila, naopak ji zkombinovala se svou odvěkou láskou k mó­dě. V roce 2012 založila značku Soolista, kterou postavila na principech nadčasovosti, variability, na práci s výhradně přírodními materiály a vědomému vymezení vůči rychlým trendům. Pravidelně se zúčastňuje domácích i zahraničních výstav, z nichž si doposud odvezla řadu ocenění.

Souhlasíte s tím, že móda je v podstatě architektura v jiném měřítku?
Obě disciplíny utvářejí prostředí, ve kterém se pohybujeme. Zatímco architektura formuje prostor kolem nás, móda vytváří prostředí nám fyzicky nejbližší. Vymezuje naši intimní zónu a často se stává jakousi architekturou našich postojů, pocitů a nálad, někdy i osobním statementem. Ať už designér pracuje v měřítku produktu, architektury, nebo města, vždy se dotýká vztahu mezi funkcí, hmotou, kontextem a prožitkem. Jejich role a vzájemné proporce se ale s měřítkem zásadně proměňují. Čím větší je měřítko návrhu, tím více vstupů, profesí a vnějších vlivů do procesu zasahuje. Naopak menší měřítko umožňuje designérovi soustředit se intenzivněji na detail, materiál, strukturu a bezprostřední fyzický prožitek, což je specifické právě pro módní oblast.

Zuzana Basterrech, Soolista

Kolekce Soolista jsou často spojené se současnými společenskými tématy a výpověďmi...
Mám ráda, když kolekce vyprávějí příběh a otevírají konkrétní téma, které rezonuje s dobou i s mým osobním prožíváním. Zároveň je pro mě důležité, aby i vážnější témata nesla určitý otisk radosti ze života a aby se tato lehkost přirozeně promítala do samotných modelů. Ráda bych, aby moje móda nechávala promlouvat přirozenou krásu nositelek a nositelů a jejich osobní hodnoty.

Legendy

Jakkoli je všechny spojuje technické vzdělání, každý vnesl do světa módy svůj jedinečný přístup. Balenciaga a Balmain experimentovali s formou – vytvářeli nové linie, tedy nové interpretace ženského těla, které dalece překračovaly sociokulturní normy tehdejší doby. Pierre Balmain převáděl do módy celé architektonické prvky. I v jejím případě po­užíval pojmy, jako je oblouk, pyramida, geometrický střed. V roce 1950 přednesl na toto téma přednášku O vztahu mezi architekturou a módou, na níž kromě jiného sdílel i své postřehy a inspirace ze svých cest, na kterých se setkával se světovou architekturou. Paco Rabanne se jako student architektury specializoval na železobetonové konstrukce. Jeho vášeň pro materiál se nezapřela ani v módní tvorbě. Spojil ji s futuristickými vizemi, které se zhmotňovaly v modelech z kovových síťovin, plíšků, imitací, ale také z papíru a plastu. Svým novátorským přístupem dodnes promlouvá do experimentální a konceptuální módy.

Ovlivnili několik generací módních návrhářů a jejich architektonické vidění a cítění jim pomohlo položit základy moderního pojetí módy. Řeč je o Cristóbalu Balenciagovi, Pierru Balmainovi a Paco Rabannovi.

Cristóbal Balenciaga, kterého Hubert Givenchy nazval architektem haute couture, byl jedním z návrhářů, jenž změnil pohled na ženskou siluetu směrem k minimalismu a abstrakci. V jeho kolekcích se objevily nové formy jako balónová sukně, tuniky nebo šaty sakového střihu.

Rabanne debutoval s kolekcí zvanou Manifest: 12 nenositelných šatů ze současných materiálů. Jednalo se o krátké šaty z kovových plíšků, destiček, rhodoidu (plastu na bázi celulózy). Coco Chanel jej nazývala kovotepcem. Majitelkou jeho šatů byla například sběratelka umění Peggy Gugenheim.

Vizionáři

Abloh o sobě tvrdil, že nikdy vědomě neusi­loval stát se návrhářem nebo designérem. Sršel zkrátka nápady. Jedním z těch prvních bylo nakoupit neprodané skladové zásoby flanelových košil Ralph Lauren za pár dolarů, potisknout je obrovským nápisem Pyrex a dát je zpátky do oběhu za stonásobnou cenu. Se stejně odzbrojující přímočarostí popisoval svými „ablohismy“ tenisky Nike, které podle materiálu podrážky označoval odpovídajícím názvem „foam“, „air“ nebo „vulcanized“. V jeho práci je patrná návaznost na Duchampovy readymades i popartovou kulturu, jejich principy spojoval s pravidlem 3 %. Věřil, že pouhá tříprocentní změna může zcela proměnit význam dané věci. Stejně jako DJ k hudbě přistupoval i jako návrhář k módě, kterou samploval, vrstvil a remixoval do nových kontextů. Jeho přístup naboural neochvějnou nedotknutelnost luxusní módy, posílil pojetí designu jako tvůrčího dialogu a jeho demokratizaci.

Virgil Abloh

Byl považován za jednoho z nejvlivnějších multidisciplinárních tvůrců 21. století. Svou nesmazatelnou stopu zanechal v módě, ale také v hudbě, výtvarném umění, produktovém designu a reklamě. Jeho celoživotní inspirací byly skateboardová kultura, hip-hop a graffiti, které vnášel do své tvorby, ať už jako zakladatel úspěšné značky streetwearové módy Off-White, nebo jako kreativní ředitel a hlavní návrhář pánské řady Louis Vuitton.

Tvůrci 21. století pracují s módou nejen jako s konceptuální interpretací lidského těla, ale také jako s komunikačním a významovým prostředkem. Víc než kdy jindy. V módě se řeší témata genderu, migrace sociokulturních bariér, udržitelnosti a další. Do problematiky vstupují moderní technologie, které vytvářejí novou disciplínu hi-tech couture.

Neri Oxman

Izraelsko-americká architektka, designérka a bývalá pedagožka na Massachusetts Institute of Technology vstoupila do světa módy prostřednictvím materiální ekologie – přístupu, který kombinuje poznatky architektury, bio­logie a materiálního inženýrství s technologií 3D tisku. Přírodní principy růstu a schopnosti regenerace převádí do nových materiálů, ze kterých podobně jako v přírodě rostou domy, oděvy či boty.

Iris van Herpen

Na rozdíl od ostatních představovaných osobností nevzešla práce módní návrhářky z architektonického prostředí. Její doménou byl klasický balet a právě tanec, pohled na pohyb jako metamorfní sílu vytvářející potenciálně nekonečné množství siluet, ji přivedl k módě. Architektura nicméně patří k silným tématům její tvorby, stejně jako ekologie, bionika a experimentální přístup k materiálům, které návrhářku propojili s Neri Oxmanovou k vytvoření společné kolekce Voltage.