Veřejný prostor vnímá jako médium, ve kterém se odehrávají mezilidské vztahy, architektura je pro něho více sociálním nástrojem než uměleckým projevem. Architekturou a urbanismem je celoživotně pohlcen. Architekt Josef Pleskot miluje dialogy s konstruktivním výsledkem.
06.03.2020 Připravila: redakce
Jaký význam má urbanismus dnes oproti době, kdy jste v tomto oboru začínal?
Význam urbanismu jako disciplíny, která se zabývá uspořádáním prostoru pro společný život v tom nejširším slova smyslu, je stejně důležitý dnes, jako byl vždy v minulosti, tedy i v době mých studií. Nicméně v dnešní době zažíváme něco nového..., trochu vysněného..., o čem všichni mluví, ale nevím, zda to dokážou dobře dělat a hlavně opravdu žít. Je to nějaké znovuobjevování a oživování pestrých možností pobývání ve veřejném prostoru, jeho obývání možná jiným způsobem, než tomu bylo za doby mých studií i před tím. Společnost si uvědomuje nebezpečí, které asi vyvěrá z individualismu a izolace. Mluvím zásadně o reálném prostoru, nikoliv o virtuálním prostoru, který vzniká pomocí internetu. Vnímám jej také, ale jako architekt mu nerozumím.
Foto: archiv redakce
U nás jde pravděpodobně o ještě větší proměnu než v zemích, jako je například Francie, kde se ve veřejném prostoru vždy žilo rádo a kde současný pocit realizovat není tak obtížné a dramatické. My tady víme, že se něco děje, dokážeme se projektovat třeba do situace v Berlíně, který bývá v tomto smyslu vnímán jako dobrý příklad, ale naše společnost jako celek se k tomu staví dost rozpačitě. Jde nám to těžko, nemáme to pod kůží.
Jako člověk, který urbanismu skutečně rozumí, jistě víte, jak takovou hodnotu v prostoru budovat?
Především jsem součástí té touhy po proměně veřejného prostoru, snažím se být vnímavý a hodně se učím. Silně si ale uvědomuji, že nad výstavbou domů a jejich urbanistickou skladbou bychom měli přemýšlet vždy v širším společenském kontextu. Měli bychom stavět domy tak, aby byly otevřené veřejnému prostoru, předěl mezi domem a veřejným prostorem dělat tak, aby domu poskytoval jistou intimitu, ale také aby dům veřejnému prostoru odevzdával nějakou přidanou hodnotu. To je něco, co u nás není zcela běžné, vyzkoušené a prakticky ani žité. Ale je to téma, které je v dnešním urbanismu naprosto zásadní. Lze si to představit jako rozmývání hranic mezi veřejným a soukromým prostorem, jako téměř nepostřehnutelné přelévání života z jednoho do druhého typu prostoru.
Foto: archiv redakce
Více se dočtete v tištěné verzi časopisu Moderní byt, která dnes vychází.
Předplaťte si Moderní byt a neunikne vám žádná novinka ze světa designu, showroomů a návštěv zajímavých interiérů.
