Alvar Aalto: ikonická stohovatelná stolička

Krása legendární stohovatelné stoličky tkví v dokonalém řemesle, síle přírodního materiálu a jednoduchém vzhledu – ten neomrzel ani po více než osmdesáti letech, které uplynuly od chvíle, kdy způsobila skutečnou revoluci. 

30.11.2018 Připravila: Jana Polomová, Foto: archiv redakce

Alvar Aalto začal tvořit ve 20. letech minulého století v duchu klasicismu, brzy se však přiklonil k dodržování principů funkcionalismu. Nábytek, který tehdy navrhoval, byl téměř bez výjimky propojen s konkrétními architektonickými projekty. Tak to bylo i v případě stohovatelné stoličky, která byla navržena pro přijímací halu sanatoria Paimio (1929–1932) – vlajkovou loď finského funkcionalismu.

První verze kombinovala sedací část z překližky a nohy z ohýbaných ocelových trubek. Stoličku i další nábytek pro sanatorium nechal Aalto vyrobit v továrně Huonekalutehdas Korhonen proslulé svou kvalitou a ve spolupráci s Otto Korhonenem, který znal dobře vlastnosti finské břízy a pokročilé výrobní techniky, začal navrhovat nábytek z ohýbaného dřeva a laminátu. Experimentování vyústilo v možnost vyrábět nábytek sériově, v roce 1932 tak byl připraven k uvedení na trh. O rok později pak vynalezli metodu umožňující ohýbání pevných kusů dřeva do tvaru L, určeného pro nohy židlí a stolů, získali patent na vynález ohýbání dřeva a na výstavě v Londýně představili stoličku, která je dnes vyráběna pod označením 60. Ta si okamžitě získala oblibu nejen mezi designéry a architekty. Noha ve tvaru L byla svou strukturou skutečně revolučním počinem a brzy se stala charakteristickým rysem nábytku, navrženého Alvarem Aaltem, který na nápad brzy navázal barovou stoličkou s označením 64 a židlí s nízkým opěradlem, dnes známou jako K65.

Dosud bylo ve finském závodě Huo nekalutehdas Korhonen vyrobeno více než milion stoliček 60 a v roce 2013 bylo její 80. výročí oslaveno výstavou A Stool Makes History, otevřenou v Muzeu Alvara Aalta.

***

ALVAR AALTO (1898–1976) 

Finský architekt a designér vystudoval umění na klasickém lyceu a později architekturu na Polytechnické univerzitě v Helsinkách. Vlastní studio založil v roce 1923, ateliér měl přímo ve svém domě, ale často pracoval také na své chatě uprostřed finské přírody, která ho inspirovala.

Je autorem mnoha soukromých domů i velkých staveb včetně kostelů, knihoven, divadel, muzeí, sídliště v Säynätsalo apod., navrhoval také nábytek a byl jedním ze zakladatelů značky Artek, která dodnes vyrábí více než čtyřicet produktů navržených jím samotným. Během života získal mnoho ocenění, působil také jako profesor na Massachusetts Institute of Technology, zastával funkci předsedy Asociace finských architektů a později i prezidenta Finské akademie. V roce 1976 byla vydána finská poštovní známka s jeho portrétem.