MĚSTĚ VE VÝCHODNÍCH ČECHÁCH A ON POTŘEBOVAL V PRAZE VYBUDOVAT LUXUSNÍ BYT, KTERÝ BUDE VYUŽÍVÁN JEN NĚKOLIK DNÍ V TÝDNU.

Kdo tu žije...
Ondřej Šusta (42 let, ekonom, podniká ve stavebnictví, rád cestuje a navštěvuje galerie po celém světě, hraje na klavír, ve volném čase se věnuje golfu)

Jak je možné, že jste čekal tak dlouho na stavební povolení?

Našel jsem krásnou půdu, která měla výšku stropu jen 170 cm, navíc dřevěná konstrukce byla celá zničená dřevomorkou. Musela se zbourat a postavit znova. A protože jsem si přál ještě víc prostoru, navrhli jsme společně s architekty, že přistavíme ještě další patro. A než vše prošlo řádným schvalovacím procesem, uběhla dlouhá doba.

Nebylo jednodušší si najít jiný objekt?

Byt je v zrekonstruovaném komplexu, máme tu terasu, ve dvoře udržovanou zahradu, rybníček s rybami... Je tu pěkně. Navíc jsem nepospíchal, bydlel jsem poblíž. Myslím, že je to tak i lepší, protože když nejste tlačeni časem a děláte věci s rozmyslem, pak je výsledek přesně takový, jak si ho vysníte.

Věděl jste, jak bude váš nový domov vypadat, hned od začátku?

V některém z časopisů o bydlení jsem viděl realizaci, která mě nadchla. Věděl jsem, že chci na svém bytě spolupracovat s architektem, který dělal tuto realizaci. Tak jsem se seznámil s architektkami Šárkou Špačkovou a Olgou Frydeckou ze Studia Gens. Tím byl jasně vymezen styl a já ho navíc doplňoval dalšími požadavky. O architekturu i design se zajímám, mnoho věcí jsem ovlivňoval. Asi to se mnou nebylo úplně jednoduché...

Co například?

Nad plány jsme opravdu hodně diskutovali
a strávili mnoho času, například jsem nemohl dlouho vstřebat barevnost kuchyně, dneska jsem rád, že je tak nevýrazná. Prosadil jsem si skleněnou lávku, nemám totiž rád nevyužitý prostor. Upraven musel být také stůl v jednom z dětských pokojů. Je umístěn pod oknem. Aby se mohlo pohodlně otvírat a abych se odtud mohl dívat na historické centrum, je jeho deska sklopná. Po měrně velkou práci dalo také obložení koupelny. Přál jsem si, aby kamenné desky byly co největší, což se povedlo. Jedna ale váží 300 kg a asi si dokážete představit, jak náročné sem bylo desky dostat.

Je něco, co jste si přál, ale nakonec to nevyšlo?

Rád se obklopuji moderním uměním, především současnými českými autory. Dlouho jsem nevěděl co s hlavní stěnou v obytném prostoru, původně jsem si říkal, že by tu mohl být přímo na zdi namalován některý obraz od Zdeňka Sýkory, anebo jeho část. Ale to nakonec nevyšlo. Dlouho byla prázdná, až paní architektka přišla s návrhem knihovny. Z výsledku jsem byl ohromený, ani jsem do polic nechtěl dát knihy, vypadalo to samo o sobě jako umělecké dílo.

Knihy jste nakonec uklidil, vše je na svém místě... Budete tu do budoucna dělat nějaké změny?

S výsledkem jsem maximálně spokojený. Jen pokud se nám to podaří, přál bych si terasu, ze které bych mohl pozorovat historické centrum Prahy. Co se týká interiéru, nad knihovnu ještě přibude plastika od Frederica Diaze tvořená pro tento prostor a možná pár obrazů, ale ještě uvidím.